Období před zhruba 110 tisíci až 11,7 tisíci lety se sice označuje jako „poslední doba ledová“, neznamenalo však jen led, mráz a růst pevninských ledovců. Během této epochy v dějinách naší planety totiž nastalo několik významných teplotních výkyvů, pro které bylo charakteristické oteplení a vyšší srážky. Vědci z Geologického ústavu AV ČR s kolegy z Moravského zemského muzea v Brně a dvou australských univerzit porovnali předešlá i nová data z terénu a zjistili, že dřívější definice klimatických výkyvů na Moravě je třeba přehodnotit.

Poznatky shrnuli do několika článků. Jeden z nich nedávno uveřejnil časopis Quaternary Science Reviews. Jedna z autorek studie, doc. Lenka Lisá z Geologického ústavu AV ČR vysvětluje, jaké geologické jevy či záznamy konkrétně zkoumali.

Ve studii se setkáme s termínem „Interstadiál Pod hradem“ – co přesně znamená?
„Interstadiál Pod hradem“ je termín, který v minulosti zavedli Rudolf Musil a Karel Valoch z Moravského zemského muzea v Brně. Již termín interstadiál indikuje teplejší a vlhčí období v rámci celkově chladného a suchého glaciálního prostředí. V šedesátých letech minulého století, kdy byla stratigrafie posledního glaciálu na našem území doslova v plenkách, vykonali jmenovaní odborníci neocenitelnou a mravenčí práci. Postupně archeologicky zpracovali desítky lokalit po celé Moravě. Při výzkumu jeskyně Pod hradem (lokalita je situována doslova pod hradem Blansek, jehož zřícenina leží na skále naproti vchodu do Punkevních jeskyní v Moravském krasu) objevili sedimenty, které obsahovaly kosti zvířat indikující teplejší období v rámci poslední doby ledové. Protože však datování této polohy nekorespondovalo s tehdy známými teplejšími obdobími, rozhodli se vyčlenit nový stratigrafický pojem „Interstadiál Pod hradem“.


Duncan Wright z Australian National University, Canberra (Austrálie), a Robert Gargett z Equinox Research and Consulting International Inc. (ERCI), Washington (USA), odkrývají nejspodnější vrstvy datované do jednoho z teplejších období poslední doby ledové.

Jaké poznatky vedly k závěru, že dosavadní pohled na poslední dobu ledovou nebyl přesný? Platí to obecně, nebo jen pro Moravu, jež byla středem vašeho zájmu?
V roce 2011 začal revizní výzkum jeskyně Pod hradem s cílem získat novou metodikou další, možná i detailnější poznatky o sedimentárním záznamu, který zde indikuje životní prostředí v době, kdy z našeho území mizí neandertálci a objevuje se člověk moderního typu. Při té příležitosti jsme chtě nechtě museli zápolit se starým stratigrafickým členěním. Přezkoumali jsme validitu (platnost) termínu „Interstadiál Pod hradem“, protože jak metodika, tak současná úroveň znalostí o vývoji klimatu jsou nesrovnatelně větší než v polovině minulého století. Při širší znalosti celkového záznamu jeskyně jsme naznali překvapivý závěr. Termín jako takový nebyl stanoven na pevných základech. Nutno říci, že v polovině minulého století, kdy bylo radiokarbonové datování doslova v plenkách a kdy se nepoužívala například mikrostratigrafie a detailnější geochemie sedimentárního záznamu, bylo stanovení takového termínu na místě, nicméně ve světle moderní metodiky již neobstálo. Původní termín „Interstadiál Pod hradem“ odráží pouze teplejší podmínky hned několika období a navíc se projevuje v různých částech jeskyně odlišně. Lokalitu proto nelze považovat za takzvaný stratotyp pro tento termín.

Jakým způsobem lze tedy v současnosti definovat klimatické výkyvy během poslední doby ledové na Moravě a na jakém podkladě?
Pro vyčlenění klimatických výkyvů na území naší republiky se stále používá systém takzvaných pedokomplexů (PK). Jde v podstatě o rozčlenění klimatického záznamu na základě pohřbených půd, respektive komplexu několika půdních horizontů. Tento typ členění zavedl v polovině minulého století Jiří Kukla, který byl naším asi nejznámějším kvartérním stratigrafem. Jde o to, že při jakémkoli zvlhčení a oteplení klimatu začne intenzivněji růst vegetace a také se začnou tvořit půdy. Ty jsou potom doslova pohřbeny v dobách sušších a chladnějších ať již pod svahovinami, nebo větrem navátými sedimenty. Během poslední doby ledové se událo minimálně pět výraznějších oteplení, která můžeme definovat jako takzvané interstadiály. V mnoha případech byla i průměrně vlhčí a teplejší než naše současné klima, ale netrvala dlouhou dobu. Tuto informaci však známe především z hlubokomořských vrtů. V reálu stále zápolíme s tím, co je v takzvaném terestrickém záznamu zachováno, protože již zmiňované půdy se vytvářejí v závislosti na lokální geomorfologii a jsou často doslova zničeny erozí během následujících období. V současnosti jsme z terestrického záznamu na území Moravy a v podstatě i celé České republiky schopni vyčlenit dva černozemní horizonty, stepní prostředí, které zde panovalo po ukončení toho předchozího teplého období a následně PK1 půdu a Bohunickou půdu. A zde se znovu dostáváme k „Interstadiálu Pod hradem“. Oteplení mezi 57–29 tisíci let byla minimálně tři, schopni jsme ale popsat maximálně dva půdní horizonty. Právě „Interstadiál Pod hradem“ měl nahradit chybějící záznam. Bohužel tomu tak nebylo. Navíc vyvstává ožehavá otázka vymizení člověka neandertálského a rozšíření člověka moderního typu. Může za to tedy vývoj klimatu zachycený v těchto půdách, nebo jiné faktory? Na tuto otázku bohužel stále neznáme odpověď.


Ivan Horáček z Univerzity Karlovy odebírá vzorky mikrofauny; nad ním vedoucí výzkumu Ladislav Nejman z University of Sydney.

V článku mj. připomínáte, že znalost globálních klimatických výkyvů v poslední době ledové napomohla k pochopení evoluce krajiny i lidského chování. Co nové poznatky znamenají z tohoto pohledu?
Prostředí posledního interglaciálu (poslední doby meziledové) a glaciálu dokumentuje výkyvy klimatu, které nemohou být ovlivněny člověkem. Přesto jsou tyto výkyvy jasně zřetelné jak z terestrického, tak z mořského záznamu. K extrémním změnám ve vývoji teploty a srážek, mnohem vyšším než je tomu v dnešní klimatické hysterii, docházelo zcela jistě v naší nedávné (z geologického pohledu) minulosti. Změny především v přísunu srážek zásadně ovlivňovaly vegetaci v krajině a tím i vývoj půd. Nepochybně tak ovlivnily i chování zvířat migrujících za potravou, a potažmo také chování našich předků. Výzkum nepřinesl zásadní informace, jak lidé reagovali na změny klimatu. Zdá se, že vymizení neandertálců a nástup člověka moderního typu nebyly zásadně ovlivněny vývojem klimatu. V této fázi výzkumu šlo však především o uchopení otázky vlivu regionálních podmínek na klimatické výkyv, a tím i záznamu, který je v sedimentech uchován a s nímž pracujeme při archeologických výzkumech. Je zřejmé, že regionální vliv na krajinu byl mnohem variabilnější, než se dosud předpokládalo. Přesto lze klimatické výkyvy vyššího řádu mnohem lépe korelovat se záznamy v mořských a ledovcových vrtech než s terestrickým záznamem.

(Úvodní snímek – totožný pohled ven z jeskyně měli v různých obměnách jak neandertálci, tak naši předci.)

Připravila: Jana Olivová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: L. Nejman a V. Dadejová, Archiv Geologického ústavu AV ČR