Fascinující rostliny, díl 27.

Znáte pohanku? Pokud jste v obchodě narazili na pohankovou mouku nebo pohankové kroupy, asi vás napadne, že jde o nějaký druh obilí. Tak to ale není.

Obilniny jsou výhradně „trávy“, tedy rostliny z čeledi lipnicovitých. K nim má pohanka hodně daleko. O tom se snadno přesvědčíte, když ji uvidíte na poli (nebo v Botanické zahradě Univerzity Karlovy, odkud jsou naše fotografie).

Pohanka obecná (latinsky Fagopyrum esculentum) je dvouděložná rostlina z čeledi rdesnovitých. Nicméně její drobné trojhranné plody obsahují hodně škrobu a mají podobné využití jako obilí. Proto ji zemědělci řadí mezi takvané pseudoobilniny.

Z pohanky se připravují kaše, v Asii nudle, ve Francii či v Rusku také palačinky. Vařená pohanka se může používat jako příloha, případně do salátů. Neobsahuje lepek, takže je vhodná také pro lidi s bezlepkovou dietou.

Pohanka pochází z Číny, kde se pěstuje už nejméně tři tisíciletí. Do českých zemí se dostala ve středověku, nejspíš přes Rusko. Jak napovídá její jméno, přivezli ji zřejmě „pohané“ – Mongolové a další národy, jejichž vojska tehdy pronikala do Evropy.

Hlavní světoví producenti pohanky jsou Čína, Rusko a Ukrajina. U nás bylo její pěstování nejvíc rozšířené v 16. a 17. století. Od té doby postupně upadalo.

Renesance přišla až v 90. letech 20. století, kdy si tuto skoro zapomenutou plodinu oblíbili zastánci zdravé výživy. Má totiž vysoký obsah kvalitních bílkovin, vitamínů B, C a E i některých minerálů.

Seriálem Fascinující rostliny chceme oslavit Den fascinace rostlinami a zároveň připomenout 50 let od založení Ústavu experimentální botaniky.