Fascinující rostliny, díl 30.

Kukuřice setá (Zea mays) pochází z Ameriky. Když kukuřici poznali Evropané, byli nadšeni jejím vysokým výnosem. Začali ji pěstovat v jižní Evropě, v afrických a asijských koloniích i v Severní Americe.

Jenže kdekoliv se objevila kukuřice, propukla časem nová, vážná choroba – pelagra. Projevuje se průjmy, kožními a neurologickými příznaky. Nemoc postihovala hlavně chudší obyvatele. Ještě začátkem 20. století řádila její epidemie na jihu USA.

Ve 30. letech minulého století vědci zjistili, že pelagru způsobuje nedostatek niacinu (vitamínu B₃). Díky tomuto objevu bylo možné chorobu léčit podáváním příslušného vitamínu. Jako prevence posloužily vyváženější strava nebo přidávání niacinu do potravin, například mouky.

Jak souvisí pelagra s kukuřicí? Obilky kukuřice obsahují většinu niacinu v chemicky vázané formě, z níž ho naše tělo nedokáže získat. Chudí lidé, kteří si nemohou dovolit pestrou stravu a živí se prakticky jen kukuřicí, pak mají logicky nedostatek tohoto vitamínu.

Pelagrou kupodivu netrpěly původní národy Ameriky, přestože kukuřice byla jejich hlavní potravinou. Indiáni totiž obilky před přípravou jídel vařili v roztoku hašeného vápna (hydroxidu vápenatého) nebo jiné alkalické látky. Kukuřice pak šla lépe zpracovávat. A především se v ní uvolnil vázaný niacin, který se tak stal stravitelným.

Evropané převzali od Indiánů jejich plodinu, ovšem vaření s vápnem nepokládali za důležité. Což byla zásadní chyba, jak se nakonec ukázalo.
 
 

Seriálem Fascinující rostliny chceme oslavit Den fascinace rostlinami a zároveň připomenout 50 let od založení Ústavu experimentální botaniky.