Rostlina pro červen 2012

Severská kráska z fotografie fascinovala už před 150 lety jednoho z prvních ochránců přírody. Turisty i biology okouzluje dodnes.

Některé rostliny jsou tak krásné, že i badatel z laboratoře, zvyklý drtit listí v kapalném dusíku, zapomene na chvíli na DNA či chemické vzorečky a ustrne nad tou nádherou. Zvláště když na ni narazí v mokřadu zarostlém neprostupným smrčím a plným komárů.

Takovým skvostem je Calypso borealis, vzácná orchidej rostoucí na málo přístupných místech severní polokoule. V Evropě se za ní musíme vypravit do Skandinávie, v Americe je jejím domovem rozsáhlý pás severských lesů Aljašky a Kanady. Hojná není nikde – setkání s ní se proto nezapomínají.

 V polovině 19. století okouzlila mladého studenta Johna Muira, který za ní dlouho putoval kolem amerických Velkých jezer. Napsal o Calypso svůj první novinový článek, utvrdila jej v rozhodnutí nastoupit těžkou cestu průkopníka ochrany přírody v Novém světě.

John Muir se později zasadil o vybudování Yosemitského národního parku. Přispěl také k záchraně „mamutích stromů“ sekvojovců. Jak však později napsal ve svých vzpomínkách, nic jej neovlivnilo tolik, jako první setkání s vílou z tajgy. Zapomněl na hlad a únavu, proseděl u ní půl dne.

Calypso borealis však skrývá i vědecká tajemství. Jaké se rozmnožuje? Proč ustupuje i v oblastech, kam dosud nepronikl člověk? Jakými pravidly se řídí její soužití s houbami?

Zatím existuje jen velmi málo prací o této křehké lesní víle. Nové studie teď vznikají na Aljašce, v laboratořích University of Alaska Fairbanks. S tamními vědci dlouhodobě spolupracuje tým doktorky Heleny Štorchové z našeho ústavu. Možná budou jednou společně zkoumat i tuto pozoruhodnou orchidej.
 

Text a foto Helena Štorchová