Pavel Peterka o důležitosti spolupráce

Překlad rozhovoru s Pavlem Peterkou v Optics and Photonics News (OPN) si můžete přečíst níže. Originální článek naleznete zde.

V tomto vydání rubriky „Senior Member Insights“ si povídáme s Pavlem Peterkou. Pavel je v současnosti vedoucím vědeckým pracovníkem v Ústavu fotoniky a elektroniky Akademie věd ČR. Od roku 2007 rovněž vyučuje semestrální kurz Vláknových laserů a zesilovačů na ČVUT v Praze.  Na postdoktorské stáži v Laboratoři fyziky pevných látek, společném pracovišti CNRS a Univerzity v Nice ve Francii, pracoval na výzkumu thuliových optických vláken. Mezi oblasti jeho výzkumného zájmy patří numerické modelování a spektroskopická charakterizace optických vláken dopovaných prvky vzácných zemin a vývoj speciálních optických vláken a komponent pro vláknové lasery. 

Setkal jste se při své práci s nečekanými věcmi, s s překvapeními? Jak ovlivnily Vaši práci?

Osobně se cítím docela spokojeně v životě bez překvapení. Jenže život nám jich obyčejně připraví celou řádku. Nejvíce si paradoxně vážím těch výsledků, které byly částečně vyústěním nějakého neočekávaného pozorování, nebo dokonce chyby.

Příkladem je naše první pozorování jevu samovolného rozmítání vlnové délky vláknových laserů v roce 2008. Tehdy to vypadalo, jako kdyby nějaký kouzelník chňapnul laserovou čáru a pomalu ji tahal sem a tam, sem a tam, v dokonale pravidelném rytmu. Byli jsme z toho zmatení a moje první starost byla, že se nám rozbil drahý spektrální analyzátor. Ačkoliv jev samovolného rozmítání není ještě plně vysvětlen, již nyní je užitečný v několika aplikacích. Například pomáhá vysvětlit módové nestability vláknových laserových zařízení. Může také najít využití v laserové spektroskopii s vysokým rozlišením.

Jiný příklad nečekaného výsledku vyplynul z našich pokusů předvídat chování mnohamódového optického čerpání ve vláknových laserech čerpaných přes plášť optického vlákna. Navzdory tomu, že modelování vláknových laserů má ve světě dlouhou tradici, teprve nedávno jsme popsali rigorózní modelovací přístup, který popisuje vliv ohýbání a zkrucování vláken pláštěm čerpaných vláknových laserů. Je překvapivé, že v předchozích pracích tento vliv byl zanedbáván. Náš modelovací přístup dává velmi názorné výsledky. Určitě pomůžou těm, kteří navrhují vláknové lasery s vysokým výkonem.

Máte radu jak jednat s kolegou nebo školitelem, se kterým je zvláště obtížné vyjít?

Myslím, že je třeba přijmout fakt, že lidé jsou různí. Obzvláště náročná jednání s některými kolegy nebo nadřízenými mě učí přijímat různé typy lidí. Pokud se někomu nelíbí způsob, jakým pracuji a komunikuji, je lepší nechat to být a nikoliv tlačit ho, aby se změnil. Ještě bych poradil, abyste se ptali vlastního svědomí. Pomůže Vám to vyhnout se zbytečnému sebeobviňování a lépe odoláte manipulativnímu jednání.

Na jaká profesní sdružení a zdroje se spoléháte, abyste zůstal aktivní a angažovaný ve Vašem oboru? Jak se podle Vás změnilo vytváření profesních sítí od doby, kdy jste začínal?

Měl jsem opravdu štěstí, že jsem se mohl a mohu účastnit několika „networkingových“ projektů a pracovních skupin, jako jsou Evropské akce COST, platforma Photonics21, pracovní skupiny Organizace pro vědu a technologie NATO, sympozia inženýrské akademie, semináře regionálních optických společností atd. Považuji tyto profesní aktivity za velmi důležité a mnohdy ještě inspirativnější než konference. Ačkoli konference jsou také vynikajícími zdroji inspirace. Mám pocit, že „networkingové“ aktivity jsou nyní mnohem otevřenější pro mladé výzkumné a vývojové pracovníky, než tomu bylo na začátku své kariéry. Mladí výzkumní pracovníci jsou mnohem více podporováni než dříve, což se mi jeví rovněž jako pozitivní změna.

Jakou otázku jste si kladl jako student / mladý výzkumník, která se zdála být nezodpověditelnou? Našli jste odpověď?

Taková otázka, a nejspíš si ji kladli i mnozí další, byla o tom, jestli lasery někdy pomohou získat "čistou" energii. Zdá se, že se lidstvo zatím nevzdalo, ale cesta k dosažení tohoto cíle je pomalá a nejistá.

Co jste se naučil tím, když jste mentorem druhým, a co jste se dozvěděl od mentorů, kteří pomáhali utvářet Vaši kariéru?

Naučil jsem se například to, že kdykoli jsem si myslel, že jsem vysvětlil zadání úkolu dostatečně vyčerpávajícím způsobem, obvykle tomu tak nebylo. Spíše považuji za nejlepší dát možnost ostatním, aby sami vlastními slovy popsali, o co se jedná. Taková společná diskuse často vede ke zlepšení při řešení zadaného úkolu. Nejdůležitější úkoly by pak měly být dohodnuty a sepsány. Ale jsem šťastný, že mě moji kolegové překvapí a nestává se to úplně zřídka!

Co jsem se dozvěděl od mého školitele, a funguje to: kdo nežádá, nedostane. Nebo jak říká známé české přísloví: "líná huba, holé neštestí".

Jaké návyky Vám pomáhají v tom, aby se Vám dařilo?

Pomáhají mi svižné procházky na čerstvém vzduchu. Také mi pomáhá uvolnit se od "sociální bubliny" u nás laboratoři, když jsem v mikrosvětě dětí, místní komunitě nebo s blízkými přáteli. Co opravdu nefunguje dobře, je práce pod silným tlakem a ve stresu. Může pak dojít až k naštvanosti, vzteku, člověk si zahrává s tím, že se poškodí některá zařízení. Někdy pomáhá na chvíli změnit typ práce. Člověk si také často myslí, že je lepší a rychlejší, aby něco radši udělal sám. Lepším řešením ale může být sdílení práce v týmu.

Na co se nejvíce těšíte v tomto okamžiku své kariéry?

Těším se na několik experimentů, jak laboratorních, tak numerických. Potěšilo by mě, kdyby čím dál více výsledků, včetně vyvinutí nových zařízení nebo dokonce vynálezů, se dařilo dosahovat mým mladším kolegům. To by byla skutečně odměna: vidět neustálý růst, užitečnost a budoucnost naší laboratoře.

Kdybyste nepracoval ve výzkumu, jaké by bylo Vaše povolání snů?

Jako malý kluk jsem chtěl být pilotem. Toto povolání jsem opravdu obdivoval, přečetl jsem hromadu knih o pilotech. Udělal jsem spoustu malých modelů letadel a vyzkoušel si tak vyrábět drobné a přesné věcičky. Teď mi to přichází vhod, když pracuji s optickými vlákny. Ale nešlo mi naučit se rychle reagovat. Rychlé reakce a ostříží oči jsou předpokladem pro piloty. Takže pilot byl jen sen malého chlapce. Stavební inženýrství, to by byla asi dobrá alternativa, povolání, ve které bych se cítil dobře.

Zdroj: https://www.osa-opn.org/home/career/2018/february/pavel_peterka_on_the_i...