Časopis - Archiv

Text reflektuje postavení podniku pro zahraniční obchod (PZO) Artia ve struktuře tuzemských hudebních vydavatelství v období normalizace s cílem přiblížit modus operandi exportně orientované hudebně vydavatelské činnosti v Československu. V porovnání s hudebními vydavatelstvími zaměřenými na domácí trh se Artia odlišovala svou koncepcí ediční i obchodní politiky, u níž ideologický a estetický diktát determinovaný systémem řízení a kontroly kulturní tvorby ustupoval obchodním zájmům Ministerstva zahraničního obchodu. Sledování dynamicky se proměňujícího střetu ideologických a ekonomických zájmů v oblasti kultury je zajímavé zejména v období nastupující normalizace charakteristické zesílenou kontrolou ideologické čistoty uměleckého projevu, a nejen proto je toto téma vhodné pro všechny zájemce o multidisciplinární zkoumání kulturních dějin Československa.

V minulém roce byla na stránkách periodika Naše společnost publikována empirická stať s názvem „Náboženské vyznání v České republice z perspektivy inter a intragenerační transmise" [Paleček, Vido 2014]. Tato práce představila možný metodologický postup, jehož prostřednictvím je možno zjišťovat míru úspěšnosti přenosu religiozity ve společnosti během neustálého procesu generační obměny.

Je obecně známo, že současná ČR se v tradičních formách religiozity řadí mezi nejvíce sekulární nejen mezi zeměmi post-komunistickými, ale i v kontextu celé Evropy [Hamplová 2000; Lambert 2004; Meulemann 2004; Need, Evans 2001; Nešpor 2010a; Tomka 2010]. Avšak, i když je ČR pouze jednou ze zemí, jejichž historie byly poznamenány 40ti lety komunistické státní moci, přesto se mezi těmito zeměmi řadí k nejvíce sekulárním. Je možno uvažovat, zda se protináboženská politika v ČR lišila oproti této politice v dalších zemích s komunistickou totalitní mocí nebo se lidé v těchto zemích naopak lišily odolností vůči této politice. V náhledu výše citovaného metodologického postupu může otázka znít, zda a jak se lišila úspěšnost předávání tradiční religiozity mezi generacemi v ČR oproti dalším post-komunistickým zemím a jaké byly možné příčiny těchto rozdílů. Sledovanými formami tradiční religiozity budou v této práci deklarované náboženské vyznání a návštěvnost na bohoslužbách v kostelích.

Důvěra občanů České republiky v politické instituce a politiky je dlouhodobě nízká. V textu se zaměřujeme na perspektivu profesionálních politiků v hodnocení politiky, která je v českém kontextu neprobádaným tématem. Doplňujeme zároveň tradiční pohled na politickou kulturu o přístup vycházející z interpretativní a konstruktivistické sociologie. Soustředíme se přitom na konstrukci symbolických hranic u českých politiků, kdy si klademe otázku, mezi jakými skupinami politici symbolické hranice vytvářejí. Provádíme kombinaci narativní (Ricoeur) a kritické diskurzivní analýzy (Wodak) na 21 tematicky orientovaných biografických interview s politiky ze tří tradičních politických stran (ODS, ČSSD, KSČM), kteří byli aktivní v politice od začátku 90. let 20. století. Zjištění interpretujeme v tom smyslu, že symbolické hranice představují pro politiky kulturní nástroj legitimizace jejich identity, statusu a praxe "tradiční" politiky. Díky symbolickému vymezování se vůči "jiným" jsou politici schopni konstruovat realitu, ve které jsou s občany sice na stejné lodi a zároveň musí podle nich sami stát na kapitánském můstku.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

první letošní číslo časopisu Naše společnost vás opět provede různorodými oblastmi společenskovědního bádání, a to jak na základě analýzy empirických dat (první a čtvrtý článek), tak formou exkurzu do zatím méně probádaných metod (druhý článek) či oblastí (třetí článek) společenskovědního výzkumu.

Pracovní život je jedním z významných faktorů, které ovlivňují celkovou kvalitu života a životní spokojenost. Měření jeho kvality je předmětem zájmu řady projektů a výzkumů, jež byly v uplynulých letech realizovány také v České republice. Následující text se věnuje nejobecnějšímu indikátoru kvality pracovního života, jímž je spokojenost s celkovým pracovním životem. Analyzuje jeho vztah ke spokojenosti s životem celkově a k jeho mimopracovním aspektům, jakož i jeho vztah ke spokojenosti se současným zaměstnáním. Výsledky analýzy ukazují, že spokojenost s celkovým pracovním životem je obecnější kategorií než spokojenost se současným zaměstnáním a že je podstatně více provázána s celkovou životní spokojeností než samotná spokojenost se současným zaměstnáním, přičemž se od obou dostatečně odlišuje, aby mohla být považována za samostatný validní indikátor.

Autorka v této přehledové stati představuje relativně nový společenskovědní obor Human-Animal Studies se zaměřením na jeho sociologickou dimenzi. Cílem článku není podrobná kompilace existujících publikací na toto téma, ale syntéza klíčových myšlenek, které stojí v základu sociologického chápání Human-Animal Studies, včetně odkazů na zásadní díla a vybrané webové portály, kde mohou zájemci najít podrobnější informace. Autorka představuje základní východiska a teoretické předpoklady tohoto oboru a zasazuje jej do širšího interdisciplinárního rámce. Poukazuje na různorodost přístupů jak z hlediska teoretického, tak metodologického. Poskytuje základní přehled historického vývoje tohoto oboru a jeho postupného etablování v rámci odborných center, univerzit i vědeckých časopisů. Autorka rovněž přibližuje vybraná témata, kterými se tento komplexní obor dnes zabývá, a v závěru nastiňuje jeho možnou budoucí perspektivu.

Techniky využívající vizuálních stimulů jsou v sociálněvědním výzkumu přítomny od konce 19. století. Jejich metodologické ukotvení, zejména pak v kvantitativně orientovaných studiích, však není příliš pevné. V této přehledové stati se proto zaměřuji na metodologické aspekty jednotlivých skupin vizuálních technik a následně formuluji doporučení pro design studií, které se takový typ výzkumu rozhodnou použít. V textu se po stručném historickém úvodu postupně věnuji psychologickým projektivním metodám, využití vizuálních materiálů v hloubkových rozhovorech a kvantitativních dotazníkových šetřeních. V diskusi pak shrnuji metodologická specifika tohoto typu technik, doporučení pro design instrumentu a problémy validity.

Mezi hlavní zájmy politiků patří politická, finanční i legislativní podpora svých volebních obvodů či bydlišť. Článek se pokouší odhalit pravidelnosti v prostorovém vzorci poslaneckých dotací, o kterých poslanci rozhodovali během projednávání návrhu státního rozpočtu v Poslanecké sněmovně (porcování medvěda), na základě analýzy významu lokalizace poslaneckých trvalých bydlišť pro jejich alokaci. Na úrovni okresů byla provedena analýza korelace dat přijatých pozměňovacích návrhů poslanců k návrhu státního rozpočtu ze sněmovních tisků a lokalizace poslaneckých trvalých bydlišť z volební databáze Českého statistického úřadu. Na úrovni obcí byly metodou lokálního indikátoru prostorové asociace LISA odhaleny prostorové shluky vysoké a nízké podpory poslaneckými dotacemi, které byly následně na půdorysu obvodů obcí s rozšířenou působností porovnány s trvalými bydlišti poslanců. Jejich rozmístění v několika případech odpovídalo příjmu poslaneckých dotací, obecná závislost se však nepotvrdila.

Recenze knihy Miloš Brunclík, Miroslav Novák et al.: Internetové volby. Budoucnost, nebo slepá ulička demokracie?

Sociologické úvahy týkající se charakteristiky veřejných projevů lidí se v prvních dekádách 20. století spojovaly s okruhem jak evropských, tak amerických autorů teoreticky se zabývajících problematikou veřejného mínění. Reprezentovali je významní představitelé společenských věd, např. Gabriel Tarde [1922] s analýzou procesu nápodoby a masového mínění, Ferdinand Tönnies [1922] s rozborem vnitřní struktury a působení veřejného mínění nebo Walter Lippmann [(1922) 1946] zabývající se vlivem tisku na veřejnost a ilustrací toho, jak mají skutečné události mnohdy jen málo společného s představami, které o nich lidé mají. Americký badatel Hadley Cantril obohatil tuto oblast, s využitím poznatků Georga Gallupa a dalších autorů, o empirické a sociálně psychologické přístupy.

Tento příspěvek mapuje proměny, kterými v období antiky a středověku prošlo označování a chápání jevů spojených s veřejným míněním. V centru zájmu zde stojí skupina nejdůležitějších slovních výrazů, které tyto jevy označovaly (fama, existimatio či opinio u Římanů, fama publica či communis opinio ve středověku aj.). Zvláštní pozornost je věnována tomu, že v římském společenském životě bylo znatelné rozlišení mezi výrazem fama, která vyjadřovala obecné mínění, a rumor, které bylo míněním plebsu, tedy nehodnotným a nespolehlivým. Pojem fama, častěji spíše fama publica, pak ve středověku označovala lokální síť znalostí, mechanismus kolektivního hodnocení jedince. V tomto smyslu byla rovněž důležitou součástí soudních procesů. Oběma zkoumaným historickým etapám je pak společná problematika fám, neboť právě fáma v dnešním slova smyslu v nich obecné mínění často představovala a zakládala.

Stať se zaměřuje na problematiku intergenerační a intragenerační transmise náboženského vyznání v České republice. Autoři vycházejí z obecně konstatovaného faktu pokračujícího poklesu sebedeklarované příslušnosti k náboženskému vyznání v průběhu 20. poloviny 20. století. Tento trend bývá obvykle vysvětlován prostřednictvím sekularizační teorie a specifičnosti historického vývoje českých zemí, zejména s ohledem na dopad protinábožensky orientovaného komunistického režimu. Ve své analýze, opírající se o data z ISSP 2008- Náboženství, se autoři snaží o detailnější průzkum mechanismů zodpovědných za oslabování příslušné podoby religiozity. Výsledky ukazují, že klíčový faktor pro vysvětlení snižujícího se podílu české populace, která deklaruje příslušnost k náboženskému vyznání, představuje míra dekonverze, jež není dostatečně kompenzována mírou konverze v rámci obou typů transmisí, inter- i intragenerační.

Předložený text je analýzou fenoménu, jež se obsáhle diskutuje v akademické, ale i společenské a politické sféře: na základě dostupných empirických údajů, sociologických analýz a statistických dat tematizuje některé základní sociálně-politické okolnosti, které mohou vysvětlit skutečnost, že se KSČM může nadále opírat o značnou a stabilní (ve výkyvech i rostoucí) voličskou podporu. Smyslem tohoto textu je tedy nastínit některé základní predispozice stojící v pozadí faktu, že právě strana po roce 1989 považovaná za antisystémovou dědičku nedemokratického režimu dodnes patří k nejstabilnějším elementům české politiky.

Článek popisuje sociologický problém, který je spojen s rozhodováním o lokalitě pro výstavbu hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva a radioaktivních odpadů v ČR. Úvodní část objasňuje sociální situaci jednání o úložišti a identifikuje zainteresované strany, kterých se tato jednání týkají. Následně je připomenut právní rámec jednání a je shrnut jejich dosavadní vývoj. Zbývající část článku je věnována analýze dat ze dvou výzkumů veřejného mínění. Tématem prvního z nich byly postoje obyvatel vytipovaných lokalit k projektu hlubinného úložiště. Druhý výzkum zjišťoval postoje české veřejnosti k radioaktivním odpadům a k hlubinnému úložišti.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

druhé letošní číslo časopisu Naše společnost vám opět představuje pestrou paletu témat, sociálně-vědních disciplín a přístupů. Najdete v něm texty politologické, sociologické, historiografické i témata z oblasti religionistiky a výzkumu veřejného mínění.

Tento příspěvek se zabývá reprezentací národnostních a etnických kategorií v mediálních textech o Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Cenzus je zde chápán jako prostředek konstruování kolektivních identit, a to nikoli jako předem jasně definovaných kategorií, ale sociálně i mediálně utvářených součástí identity jedince. Cílem této studie je tedy analyzovat mediální reprezentace Sčítání lidu, domů a bytů 2011 jako události, která zvýrazňuje vyjednávání kolektivních identit a dává vyniknout procesům tzv. „identitární mobilizace“. Kvantitativní analýza vybraných článků z celostátních deníků doplněná o zjištění kvalitativní analýzy příspěvků a videí v nových médiích mimo jiné ukazuje, že SLDB je v médiích často prezentováno skrze diskurz, který jsme v této práci označili jako nacionální, a že procesy identitární mobilizace nabývají během cenzu specifických podob, přestože pravděpodobně nejsou omezena pouze na samotné období sčítání.

Cílem tohoto rešeršního článku je představení různých výzkumných metod využívaných v empirických studiích o vlivu nových médií na žurnalistiku. Text analyzuje všechny články související s tématem, které byly v letech 2006-2013 publikovány ve třech vybraných prestižních vědeckých časopisech – Journalism, Journalism Studies a New Media & Society. S využitím principů systematického přehledu jsou zkoumané články rozděleny na základě použitých výzkumných metod do tří časových období. Z přehledu vyplývá, že v analyzovaném období převládaly tradiční výzkumné metody, jež byly jen mírně přizpůsobeny specifikům nového komunikačního prostředí. Teprve od roku 2009 se objevují pokusy o zásadnější revizi výzkumných metod (analýza softwaru, různé kombinace metod) nebo technik (využití speciálního softwaru při studiu nových internetových fenoménů, jako jsou sociální sítě Facebook a Twitter).

Cílem předkládaného příspěvku je objasnit roli programů pracovního výcviku a vzdělávání, které představují jak klíčový nástroj aktivní politiky pracovního trhu zvyšující zaměstnatelnost, tak i nástroj politiky dalšího vzdělávání dospělých, který přispívá k naplňování konceptu celoživotního učení. Na základě rešerše širokého okruhu relevantní literatury, statistik a výzkumných studií charakterizujeme existující typy a cíle programů pracovního výcviku a vzdělávání, které jsou v různých zemích světa využívány jako klíčové opatření veřejné politiky. Zároveň se zamýšlíme nad jejich rolí v současných měnících se ekonomických a sociálních podmínkách a vazbou na principy politiky flexicurity.

Cílem této studie je přinést základní přehled o faktorech, které ovlivňují zapojení prarodičů do péče o vnoučata a zároveň představit typologie vzorců prarodičovství v českých rodinách. Text předkládá výsledky kvantitativní a kvalitativní analýzy. Kvantitativní analýza vychází z českých dat z druhé vlny šetření SHARE a omezuje se na respondenty, kteří mají vnoučata mladší 10 let. Text nejprve představuje typologii zapojení prarodičů do péče o vnoučata, která přihlíží ke vzdálenosti bydliště a četnosti kontaktů mezi prarodičem a rodinou vnoučete. Následně sleduje, zda/jak se tendence k jednotlivým způsobům naplňování prarodičovské role liší podle sociodemografických charakteristik respondentů. Kvalitativní analýza vychází z hloubkových rozhovorů s 18 matkami a 12 babičkami. Na základě jejich výpovědí identifikuje různé vzorce zapojení prarodičů s ohledem na charakter poskytované péče, směr „poptávky“ po péči a různý význam pomoci poskytované starší generací pro běžný chod rodiny.

Míra stranické polarizace je důležitým analytickým indikátorem, pokud chceme rozumět vývoji stranického systému a jeho dynamice v čase. Má také dopad na tvorbu vlád a vládních koalic a nepřímo i jejich stabilitu. Stranická polarizace ovlivňuje volební výběr, a tím tedy i proces volebního rozhodování. V České republice však doposud nebyly publikovány studie a práce, jež by usilovaly o zmapování vývoje polarizace stranického systému v čase na základě empiricky podložených dat. Cílem tohoto příspěvku je zaplnit tuto mezeru, a přiblížit tak vývoj míry stranické polarizace v České republice od roku 1993 do současnosti na základě dat z pravidelných výzkumů CVVM týkajících se politické sebeidentifikace voličů na levo-pravé škále. Pomocí analýzy těchto dat a využití Daltonova indexu míry polarizace stranického systému autorka prokazuje, že stranická polarizace v ČR od roku 1993 celkově vzrostla a dále, že vyšší byla většinou v období volebních kampaní předcházejících sněmovním volbám. V rámci zkoumaného období (1993–2013) dosáhl index polarizace své nejnižší hodnoty v roce 2001 a naopak nejvyšší hodnota byla zjištěna v červnu roku 2010.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

první letošní číslo časopisu Naše společnost, které právě otvíráte, se po monotematické výhybce vydání předchozího vrací k tradici diverzity a různorodosti témat, disciplín a perspektiv. Aktuální vydání časopisu vám proto nabídne jak studie teoretické, tak empiricky založené, texty založené na kvantitativní i kvalitativní metodice, články vycházející z politologie, sociologie či sociální antropologie, sociální politiky i mediálních studií.

Červenka, Jan. 2013. „Ekonomika a veřejné mínění: Koresponduje subjektivní hodnocení s reálným vývojem?" Naše společnost 11 (2): 53-69, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.2.5

V následujícím textu se budeme věnovat vztahu mezi reálným ekonomickým vývojem, který je primárně měřen klasickými statistickými makroekonomickými ukazateli, a tím, jak ekonomický vývoj vnímá a hodnotí veřejné mínění, jehož pravidelné sledování nabízí v tomto ohledu řadu subjektivních indikátorů. Naším cílem je na empirických datech z období existence samostatné České republiky ukázat, zda a jakým způsobem tyto subjektivní indikátory odrážejí skutečnou ekonomickou situaci a její proměny v čase, a také upozornit na některá praktická úskalí, která existují při interpretaci výsledků výzkumů veřejného mínění a podobných kvantitativních sociologických šetření v této oblasti. Smyslem tohoto textu je dále zvýšení využitelnosti existujících a průběžně stále vznikajících empirických dat tohoto typu jako vhodného a informačně přínosného doplňku „objektivních“ makroekonomických indikátorů při popisu a analýze sociálněekonomické reality.

Karaščáková, Zuzana. 2013. „Prvá priama voľba prezidenta v Českej republike na Twitteri." Naše společnost 11 (2): 41-52, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.2.4

Článok skúma použitie mikroblogovacej platformy Twitter počas prezidentských volieb 2013 v Českej republike a snaží se tak prispieť k rozvoju utvárajúceho sa výskumného poľa, ktorému je v českom akademickom prostredí venovaný zatiaľ len okrajový záujem. Prostredníctvom viacerých metód bol analyzovaný súbor tweetov používajúcich vopred definované hashtagy za obdobie štyroch týždňov – teda z obdobia pred prvým i po druhom kole volieb. Výsledky štúdie naznačujú, že diskusia na Twitteri „kopíruje“ dianie v mainstreamových médiách (predovšetkým prezidentskej televíznej debaty), hoci odkazovanie na obsahy v príspevkoch nemusí nutne viesť len k oficiálnym zdrojom. Analýza tiež ukázala, že tweety odkazovali najčastejšie na Karla Schwarzenberga, v porovnaní s menami ostatných kandidátov, a že medzi témami tweetov a retweetov sa najčastejšie objavovala téma kampane a politických preferencií, čo naznačuje potenciál českého Twitteru stať sa platformou online politickej komunikácie.

Horák, Vít. 2013. „Kampaň před prvním kolem české prezidentské volby v roce 2013 z perspektivy Alexanderovy performativní teorie." Naše společnost 11 (2): 30-40, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.2.3

Předložený text se snaží aplikovat performativní teorii Jeffreyho Alexandera na politickou kampaň před českými prezidentskými volbami v roce 2013. Cílem textu je ukázat specifika tohoto přístupu ve srovnání s rozšířenějšími teoriemi, které volební chování vysvětlují prostřednictvím zájmů (interests) jednotlivců či socioekonomických struktur. Text představuje základní koncepty Alexanderova pojetí a specifikuje je na konkrétních příkladech z kampaně k českým prezidentským volbám 2013. Jedná se především o koncept občanské sféry, pojem kolektivní identity a reprezentace, binární kódy (binaries) a hraniční sféry (boundaries). Text je teoretickým předstupněm podrobnější interpretace celé volební kampaně před prezidentskými volbami.

Červinková, Monika, Lucie Kulhavá. 2013. „Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman: Pozitivní a negativní kampaň k prezidentským volbám." Naše společnost 11 (2): 16-29, http://dx.doi.org/10.13060/1214-438X.2013.11.2.2

Článek pojednává o oficiálních kampaních dvou nejúspěšnějších kandidátů prvního kola prezidentských voleb v ČR 2013, Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana, z hlediska konceptu pozitivní a negativní politické reklamy a o reflexi volebních kampaní těchto kandidátů českými občany. Prostřednictvím kvalitativní rámcové a kvantitativní obsahové analýzy jsou identifikována témata všech oficiálních (tzn. vytvořených volebními týmy) propagačních materiálů jmenovaných kandidátů a nejfrekventovanější slovní spojení, která se v těchto materiálech vyskytovala. Výsledky jsou interpretovány s ohledem na atributy pozitivní a negativní kampaně. S pomocí statistické analýzy dat z výzkumů veřejného mínění CVVM je popsána reflexe kampaní českou veřejností. Výsledky studie naznačují, že za negativní kampaň lze označit kampaň Miloše Zemana v období po prvním kole voleb. Zemanova kampaň se také ukázala být konkrétnější a lépe zapamatovatelná – jak podle subjektivního hodnocení respondentů výzkumu, tak podle asociací, které si s kandidáty po skončení voleb spojovali.