Na VŠCHT ve všech stupních (bakalářském, magisterském, doktorském a bývalém postgraduálním) přednášel 80 semestrů předměty Katalýza, Technická katalýza, Chemická kinetika, Organická technologie, Numerické metody a programování.

 

První týmovou výzkumnou práci vypracoval v Ústavu anorganické chemie v Ústí n. L. na závěr středoškolského studia na téma „I-x diagram systému butanol-vzduch“. Bývalé Chemické závody Litvínov jej vyslaly do vědecké výchovy na VŠCHT, kde vypracoval disertační práci na téma: „Využití nestacionárních jevů ke studiu mechanismu katalyzované reakce“. Výsledky této disertační práce a následujícího výzkumu byly vybrány na světovém kongresu o katalýze (ICC) v Tokiu v roce 1980, jako jediný československý orální příspěvek.

 

V další fázi profesionální kariéry se věnoval ve skupině J. Paška výzkumu v těchto oblastech: adsorpce v heterogenní katalýze, nestacionární kinetika heterogenně katalyzovaných reakcí, vývoj technologií alifatických aminů a ketonů, acidobazická katalýza na oxidech, směsných oxidech a zeolitech, hydrogenace nitrilů na kovových katalyzátorech, syntéza zeolitových katalyzátorů, bifunkční palladiové katalyzátory.

 

Za největší úspěch ve výzkumu J. K. lze považovat spoluúčast (spolu s P. Hoganem a J. Paškem) na objevu, vysvětlení a použití mimořádného katalytického jevu, tzv. stop-efektu. Tento jev byl zkoumán a využíván na řadě pracovišť (v USA. Rusku, Kanadě, UK, Japonsku, Švýcarsku, Polsku, Belgii, a také na AV ČR).

 

Dalšími úspěchy byly spoluúčasti J. K. na vývoji technologií ve skupině J. Paška. Realizována byla (v bývalých MCHZ Ostrava) technologie methylisobutylketonu, zahrnující i výrobu bifunkčního palladiového katalyzátoru pro tento proces. Další spoluúčast byla na technologii terc.butylaminu přímou aminací isobutenu na zeolitovém katalyzátoru, která byla patentována ve 12 zemích světa.

 

J. K. byl vedoucím řešitelem Výzkumného centra pro komplexní zpracování ropy (KOZOROH), v první vlně (2000 až 2004) českých „center excelence“, v němž byly zapojeny kromě VŠCHT i významní průmysloví partneři.

 

Přednášel na zahraničních univerzitách a výzkumných institucích: v Lausanne (EPFL), v Heidelbergu (RKU), v Merseburgu (TH-LM), v Novosibirsku (IK AN SSSR), v Moskvě (IOCH AN SSSR), v Mnichově (LMU), v Berlíně (AdW-DDR).

 

Velmi intenzivní bylo zapojení J. K. do řídicích a organizačních činností na VŠCHT, (tři funkční období jako prorektor, tři funkční období jako rektor), v českém vysokém školství (třikrát zvolen místopředsedou České konference rektorů pro výzkum), člen vědeckých rad českých univerzit: (Masarykova Univerzita a Univerzita Pardubice), dlouholetý člen komise ministra pro udělování ceny ministra za výzkum, v českém průmyslu (člen a posléze předseda představenstva holdingu Unipetrol, dlouholetý předseda Vědecké rady Unipetrolu),  v evropském prostoru (dlouholetý člen Research Working Group EUA, člen Rady EUA, člen poradního orgánu „Forum universities“ dvou eurokomisařů pro výzkum, zprvu Busquina a posléze Potočnika). Byl evaluátorem projektů v 6. Rámcovém programu Evropské komise. Byl také akademickým reprezentantem v Radě Evropy ve Štrasburku ve Výboru pro terciární vzdělávání a vědu, a v Inženýrské akademii (byl dvakrát zvolen vice-prezidentem pro výzkum a zahraniční styky).

 

Vyznamenání, honorární tituly a medaile. *Čestná medaile k 650. výročí založení University Karlovy (1998), *Titul: FEng.,: Fellow of Engineering, Inženýrská akademie České republiky, *Titul: “Chevalier dans l’Ordre des Palmes Academiques”; (vyznamenání vlády Francouzské republiky: (2002), *Medaile Emila Votočka (2012), *Čestná medaile České vodárenské asociace za podporu v mezinárodních institucích EWA a IWA (2013)