Archeobotanika se tradičně zaměřuje na analýzu zbytků rostlin, především semen a plodů, nalezených v archeologických kontextech. Vývoj posledních let rozšířil možnosti archeobotaniky o řadu dalších metod, např. mikroskopické analýzy zuhelnatělých pletiv, analýzu škrobových zrn apod. Díky tomu se výrazně posunulo poznání pestrosti rostlinné stravy pravěkých lidí. Ze stále spíše ojedinělých nálezů z paleolitu a mezolitu střední Evropy se zdá, že rostlinná strava lovců-sběračů byla mnohem bohatší, než se dříve předpokládalo. Tito lidé byli schopni nalézt ve svém okolí dostatečné množství potravy bohaté na škrob a tvořit si z nich zásoby. I poté, co začali pěstovat obilí, zřejmě pokračovali ve sbírání planých rostlin ve svém okolí. Lesní ovoce a byliny zůstaly vítaným zdrojem vitaminů a v případě neúrody zřejmě pravěcí zemědělci nepohrdli ani semeny polních plevelů, což vyplývá z unikátních nálezů zásob těchto semen v nádobách ze severního Německa. Postupné rozšiřování sortimentu pěstovaných plodin dobře ilustruje zvyšující se komplexitu zemědělských systémů a promyšlenou snahu získat optimální výnosy i v méně příznivých podmínkách. Kromě toho se však zdá, že i výběr některých pěstovaných plodin se řídil spíše „módou“ nebo chutí než pragmatickou účelovostí.

Použitá a citovaná literatura je uvedena v samostatném souboru ke stažení pod obrazovou galerií.

Archaeobotanical interpretations are tradi­tionally based on analyses of plant remains (mostly seeds and fruits) excavated from archaeological contexts. Thanks to the recent development in this field of science, new methods are available, e.g. microscopy of charred tissues and analysis of starch grains, which has significantly shifted our knowledge of the diets of prehistoric peoples. Although findings dated to both the Palaeolithic and Mesolithic periods are still scarce, it seems that the nutrition of hunters and gatherers was much more diversified than previously thought. These people were apparently able to gather enough starch-rich food to make stocks for harder times. The regular gathering of wild plants logically continued after the beginning of the Neolithic period. Wild fruits and herbs remained important sources of vitamins and, in times of crop failure, even the seeds of crop weeds were probably consumed (the interpretation is based on mass findings of weeds stored in several vessels from the northern Germany). The range of crops gradually extended during prehistory, which was related to the increasing complexity of agricultural systems based on the effort to obtain optimum yields even under less favorable conditions. Still, in some cases the choice of crops was probably directed by individual tastes rather than by pragmatic opportunism.