GA AV

Stromataktové dutiny jsou přítomny v jemnozrnných karbonátových usazeninách v přírodě, tvoříce osobité tvary a sítovitá seskupení. Nicméně mechanizmy stojící za vznikem těchto dutin jsou předmětem prudkých diskuzí v geologii už 125 let. Dosud se zvažovaly četné biotické a abiotické faktory, ovšem s nejasnými výsledky. Velice nedávno náš tým provedl kritický rozbor těchto sedimentárních staveb a formuloval novou hypotézu, že tyto dutiny by mohly nejspíše vznikat během rychlého ukládání vyjímečně polydisperzních a multimodálních zrnitých směsí. Ačkoliv první experimenty napodobily tvorbu těchto dutin se značně vysokou úrovní podobnosti, existuje zde stále ještě mnoho další práce, která musí být učiněna, jestliže chceme tyto unikátní jevy skutečně vysvětlit ve smyslu hydrodynamiky. Navrhovaná interdisciplinární studie je zcela neotřelá a původní, a výsledky studie mohou být zásadní pro sedimentologii (geologii) i hydrodynamiku (fyziku), s možnými implikacemi v souvisejících technologiích.

Cílem projektu je poznání charakteru pravěké kulturní krajiny, identifikace klíčových etap jejího vývoje a studium jednotlivých procesů působících změnu. Dlouhodobý vývoj kulturní krajiny je vysoce komplexní proces a proto je jeho studium možné pouze pomocí interdisciplinárního přístupu. Jednou z efektivních cest je současné využití paleoekologických a archeologických technik a jejich nejtěsnější propojení. Kladené otázky a navrhovaný postup řešení v sobě zahrnují historické i metodologické aspekty. Příklady otázek k řešení: Jak se vyvíjela prostorová struktura sídelního areálu jako základní jednotky kulturní krajiny? Jakou formu měly pravěké a historické zemědělské systémy a jakou úlohu v nich hrál pastevní management? Jaká byla regenerační kapacita přírodních ekosystémů nebo výpovědní hodnota pylové analýzy ve sledování sídelního vývoje? Očekáváme významný posun ve vývoji metody pylových analýz také díky korelaci s dalšími technikami (archeologické metody, analýza makrozbytků, atd.).

Projekt představuje multidisciplinární studii kombinující paleobotanické a palynologické metody výzkumu karbonské flory z uhelných pánví Severní Ameriky. Studované fosílie jsou uloženy ve velkých sbírkách v sv. části USA. Cílem projektu je studium fruktifikací karbonských rostlin a spor in situ, získaných z těchto fruktifikací. Součástí projektu je též pokus o korelaci většinou izolovaně nalézaných fertilních i sterilních rostlinných orgánů k mateřské rostlině a zpřesnění její rekonstrukce. Výsledná data poslouží k zjištění původní diverzity rostlinných společenstev na úrovni biologických druhů jak v rámci užších taxonomických skupin tak i bažinné flory jako celku a to v různých stratigrafických úrovních. Výsledná data budou použita k detailnějšímu srovnání americké a evropské karbonské flory, jejich diverzit i míry podobnosti a následně pak k rekonstrukci floristických změn v obou oblastech a charakteristice příčin, které je vyvolaly – klima vs. tektonika

Fosilní a recentní organismy s akrečními skelety vykazují přírůstkové vrstvičky, považované za záznam ročních období, střídání dne a noci, lunárních cyklů, a dalších změn. Počet denních přírůstků v ročním cyklu udává počet dní za rok a tím i rychlost rotace Země v geologické minulosti. Změřená data hodláme srovnat s daty astronomicky vypočtenými a možné rozdíly korelovat s geotektonickými událostmi. Cílem předpokládaného projektu je také rekonstruovat počasí v paleozoiku, kdy korálové trsy byly přemísťovány velkými bouřemi nebo hurikány a jejich korality následně začaly růst v jiném směru. Roční růstová období jsou zachována jako střídání světlých a tmavých zón skeletu; na základě toho plánujeme vypočíst délku period mezi následnými bouřemi a určit jejich frekvenci. Měření by také mohlo objevit opakující se vzorec následných delších a kratších přírůstků, odpovídajících příznivým nebo méně příznivým podmínkám. Srovnání takových vzorců by se stalo základem lokální sklerochronometrie.

Kras funguje jako past zachycující geologickou minulost. Krasové sedimenty (povrchové a jeskynní) konzervují záznam, který mimo kras může chybět. Jeskyně většinou obsahují záznam posledního vyplňování (fosilizace), ale v příhodných podmínkách zaznamenávají více událostí. S ohledem na polycykličnost vývoje většiny krasů, krasové sedimenty mohou zachytit dlouhé časové úseky. Použití široké škály geochronologických metod (magnetostratigrafie, magnetosusceptibilita, standardní paleontologie a biostratigrafie, stabilní izotopy, izotopové metody) tak může sloužit jako nástroj pro poznání kenozoické historie jednotlivých krasových území. Záznam zachycený v krasu obsahuje nejen data pro rozluštění geomorfologického vývoje (speleogeneze, vývoj reliéfu), ale rovněž data pro rekonstrukci tektonických procesů v mobilních oblastech. Krasová území vhodná k využití tohoto typu rekonstrukcí byla pečlivě vybrána (ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko).

Záměrem projektu je vypracování komplexní magnetostratigrafické charakteristiky kenozoického vulkanismu Českého masívu a její provázání s již existujícími biostratigrafickými a litostratigrafiickými schématy. Porovnání s předchozími paleomagnetickými výsledky ze sedimentů terciérních pánví i vulkanitů mimo území ČR přinese ucelený soubor dat, který významně přispěje k řešení kenozoického platformního vývoje této oblasti. Základem magnetostratigrafických studií je vytvoření opěrných srovnávacích profilů ve vulkanitech komplexů Českého středohoří a Doupovských hor (na lávách i vulkanoklastikách) doplněných o data významných produktů solitérních vulkánů. Využití kvalitně rozpracované paleomagnetické metodiky za podpory ostatních disciplin zabývajících se vulkanogenními horninami nabízí možnost dosažení věrohodných a komplexních výsledků, reprezentujících paleomagnetický a stratigrafický vývoj kenozoického vulkanismu celého Českého masívu.

Oblast oherského riftu v severozápadní části Českého masívu přitahuje pozornost odborníků již několik desítek let. Způsobuje to výskyt výjimečných geologických fenoménů v této oblasti: kontakty geologických jednotek, významné zlomy, velké granitové masívy, sedimentární pánve s ložisky hnědého uhlí, terciérní a kvartérní vulkanismus, minerální prameny a seismické roje. Výsledkem projektu bude třírozměrný anisotropní model seismických rychlostí do hloubky asi 15 km s vymezením hranic jednotlivých geologických těles. Odvození modelu bude založeno na seismické tomografii. Budou použita následující seismická data: refrakční data z mezinárodních profilů, měření lokálních zemětřesení a průmyslových odpalů. Dalšími zdroji dat budou geologické mapy, údaje z vrtů, fyzikální parametry hornin a tíhová data. Odvozený model usnadní řešení problémů tektonického vývoje riftu, hloubkového rozsahu geologických těles, původu ložisek nerostných surovin, minerálních pramenů a zemětřesení.

Nejmladší až pres 1000 m mocná část středočeských a západočeských pánví je reprezentována Líňským souvrstvím. V něm je známo až 10 často fosiliferních jezerních obzorů a slepencový obzor s karbonátovými valouny. Porovnání sedimentárních facií s ichnologickými a paleontologickými daty umožní interpretovat paleoprostředí a změny klimatu při hranici karbon/perm. Paleoproudová a faciální analýza a analýza fosilních společenstev mohou ozřejmit paleogeografickou situaci v rámci tropického pásma kontinentu Pangea. Pomocí mikropaleontologie bude řešena provenience unikátních mořských paleozoických vápencových valounů.Tektonické prvky velkého rozsahu budou studovány s pomocí GIS analýzy družicových a leteckých snímků a digitálního modelu reliéfu. Pro souvislé profily a vrtná jádra bude definován Ichnofabric Index. Společenstva obratlovců (získaných rovnež chemickým rozpouštěním hornin) integrovaná s korelací karotážních dat mohou rešit stratigrafické otázky.

Záměrem projektu je zpracování květů, květenství a pylu in situ fosilních rostlin perucko-korycanského souvrství České křídové pánve. Při studiu bude použita metodika, které doposud nebyla na daném fosilním materiálu aplikována. Řešitelé se zaměří na detailní studium květů, konstrukci květních diagramů, studium skulptace exiny pylu pomocí SEM a na vnitřní stavbu pylových zrn pomocí TEM. Projekt tak naváže na předcházející projekty jejichž úkolem bylo zpracování plodenství, plodů a semen křídových rostlin v České křídové pánvi. Srovnáním pylu známého z disperzních společenstev s pylem in situ bude možno určit systematickou příslušnost pylových zrn klasifikovaných doposud jen jmény formálního názvosloví palynomorf. Nových poznatků o křídových rostlinách a jejich pylu bude využito při paleoekologických interpretacích a rekonstrukcích fosilních rostlin pro výstavní účely Národního muzea a pro výuku na PřF UK.