Monografická studie se soutředí na čtyři různé aspekty zkoumaného fenoménu. Obsahem první kapitoly je generační porovnání různorodých reflexí dobové evropské historiografie v recenzích publikovaných v českých historických časopisech. V další kapitole autorka sleduje zahraniční studijní cesty nastupující generace badatelů. Třetí část pojednává o překladech odborných textů, které přinesly metodické obohacení české historiografie. Cílem závěrečné syntetizující kapitoly je dokázat, že právě snaha české akademické komunity obstát v evropském kontextu, vedla ke kvalitativnímu růstu oboru, který znamenal nejen zpřesnění metodiky výzkumu, ale i vznik a metodické vymezení nových disciplín, například dějin umění, nebo, v kontextu diskutované monografie, emancipace literární historie.
Previous
Next
Kapitoly z korpusové versologie — cesta správným směrem
JIŘÍ MILIČKA
Ve středoevropském prostoru se nikdy příliš nezdůrazňovala dichotomie mezi science a humanities, jak ji chápe...
Historia literaria v kulturách vědění
LENKA ŘEZNÍKOVÁ
Podobně jako další oblasti společenských věd také dějiny vědění prošly v posledních desetiletích...
Vědec a kulturní politik Arnošt Kraus
VÁCLAV MAIDL
Ve dnech 5.–6. října 2017 se na FF UK v Praze v Hybernské ulici konalo mezinárodní symposium Der...