Publikace přináší profily více než osmdesáti básnických, prozaických a dramatických děl, která vstoupila do kontextu českého literárního vývoje (tvořeného samozřejmě i literaturou exilovou a samizdatovou) až po roce 1989, v mimořádné periodě znovuscelení , pro niž v dějinách moderní české literatury neexistuje analogie. Kromě prací autorů dnes již klasických (B.Hrabal, J.Škvorecký, M.Kundera aj.) patří zde významné místo zástupcům literatury experimentální či tzv.postmoderní (M.Ajvaz, P.Rákos, D.Hodrová aj.) i nejpozoruhodnějším mladým debutantům devadesátých let (J.Balabán, M.Urban, B.Trojak, K.Rudčenková).
Previous
Next
Kapitoly z korpusové versologie — cesta správným směrem
JIŘÍ MILIČKA
Ve středoevropském prostoru se nikdy příliš nezdůrazňovala dichotomie mezi science a humanities, jak ji chápe...
Historia literaria v kulturách vědění
LENKA ŘEZNÍKOVÁ
Podobně jako další oblasti společenských věd také dějiny vědění prošly v posledních desetiletích...
Vědec a kulturní politik Arnošt Kraus
VÁCLAV MAIDL
Ve dnech 5.–6. října 2017 se na FF UK v Praze v Hybernské ulici konalo mezinárodní symposium Der...