Česká literatura 55, 2007/2

Studie

Podivuhodný labyrint každodennosti. Fikční svět Povídek malostranských
(s. 145-166)
Studie se zabývá narativními postupy, jejichž prostřednictvím Neruda buduje fikční svět Povídek malostranských jako nejednoznačný a neuspořádaný. Za prvé jde o preferenci neautoritativních typů vypravěče, zejména personálního vypravěče – pozorovatele, s limitovanými a ne vždy bezpečnými informacemi o fikčním světě. Tento vypravěč se na mnoha místech textu mění v médium, jimž „protékají“ cizí mínění o elementech fikčního světa, k nimž připojuje i své vlastní náhledy a pozorování (většinou ovšem zastřené časovým odstupem a zvláštnostmi dětského vnímání, neboť vypravěč jakoby pouze reprodukuje své zkušenosti a dojmy z doby, kdy v tomto světě pobýval a až na výjimky je nekonfrontuje se svými aktuálními náhledy). Faktuální oblast fikčního světa je tudíž krajně omezená a expanduje jeho oblast virtuální. Za druhé tu je krajně vystupňována implicitnost sdělování. Důležité informace jsou podávány většinou v podobě nezřetelných indicií, skrytých mezi množstvím nepodstatných detailů, přičemž oba typy informací (skrytě důležité i nedůležité) jsou v textu většinou prezentovány shodným způsobem. Podobně skryty jsou i souvislosti mezi jednotlivými informacemi: explicitní vyjádření kauzality se tu objevuje jen výjimečně a většinou se týká okrajových záležitostí. Za třetí: oproti tradičnímu způsobu narace, pořádajícímu informace o fikčním světě podél osy příběhu, se tu narace z výchozího bodu vyprávění rozrůstá do několika stran: základním pořádajícím principem narativního textu přestává být linearita času a stává se jím komplexnost prostoru. Tento specifický způsob narace má zásadní důsledky pro povahu příběhu a postav. Příběh se zneviditelňuje, je zanořen pod naddimenzovanou povrchovou „slupku“ fikce, dává o sobě vědět jen sporými a málo zřetelnými signály. Jeho linie je proto fragmentární a jeho smysl ambivalentní. Charaktery postav jsou budovány z nesourodých, často přímo protichůdných informací rozličné provenience, takže jsou nejednoznačné a někdy dokonce nekonzistentní. Narativní postupy užité v Povídkách malostranských jsou blízké principům experimentující prózy 20. století. Na rozdíl od ní však ještě uchovávají stabilní vnější rámce fikčního světa (zejména časoprostorové povahy), jež chaotické a ambivalentní dění uvnitř něho zpřehledňují. Vzniká tak výrazné pnutí mezi statickou markostrukturou fikčního světa a jeho dynamickými mikrostrukturami, jež lze z kulturně historického hlediska vyložit jako reflexi světa na rozhraní dvou civilizačních epoch.

Texty

Richard Müller: Literární kánon a modely (dis)kontinuity
(s. 167-185)
Plná verze studie je dostupná v pdf-formátu.

John Guillory: Kanononické a nekanonické: současná diskuse
(s. 167-185)
Plná verze studie je dostupná v pdf-formátu.

Rozhledy

Lucie Kostrbová: Vídeňská moderna ve slovanských časopisech
(s. 82-87)
Problémově pojatá recenze sborníku "Die Wiener Moderne in slawischen Periodika der Jahrhundertwende". Ed. Stefan Simonek. Wien, Peter Lang 2006. 200 stran.

Jan Matonoha: Lex/ikon aneb klíčová slova a ikony soudobé teorie literatury a kultury
(s. 131-151)
Problémově pojatá recenze rozšířeného vydání tzv. Metzlerova Lexikonu teorie literatury a kultury: koncepce, osobnosti, základní pojmy (ed. Ansgar Nünning). Editoři českého vydání: Jiří Holý a Jiří Trávníček. Brno, Host 2006. 911 stran.

Recenze

Michal Charypar: Dobrá věc se podařila? (Na okraj nově vydané monografie o Karlu Sabinovi)
(Karel Kazbunda: Sabina. Neuzavřený případ policejního konfidenta. K vyd. připravil, editorův dovětek Co zůstane vždy nedořečeno (s. 481-486) a Ediční poznámku (Ke genezi, výkladu a textologickým problémům knihy) /s. 487-495/ napsal Martin Kučera. Praha, Karolinum 2006. 516 stran)
(s. 252-258)

Jiří Trávníček: Interpretační čtení, analytické čtení, rozumějící strukturní čtení...
(Fedor Matejov: Lektúry. Bratislava, Slovak Academic Press 2006. 232 stran.)
(s. 258-262)

Jan Wiendl: Mezi archivem a posluchačem
(Jaroslav Med: Od skepse k naději. Studie a úvahy o české literatuře. Svitavy/Řím, Trinitas/Křesťanská akademie 2006. 245 stran. 262–266.)
(s. 262-266)

Aleš Zach: Hranice bibliografie
(Přibáň, Michal (ed.): Bibliografie Josefa Škvoreckého. Svazek 1. Česky publikované dílo. Praha, Literární akademie 2004. 343 strany. Bibliografie Josefa Škvoreckého. Svazek 2. Česky publikované ohlasy. Divadlo, film, televize, rozhlas. Praha, Literární akademie 2005. 365 stran. 266–269)
(s. 266-269)

Kateřina Bláhová: Naratologie historiografie?
(Milan Řepa: Poetika českého dějepisectví. Brno, Host 2006. 260 stran.)
(s. 269-274)

Aleš Haman: Rozhovory o různém, nebo různost rozhovorů?
(Král, Oldřich – Hrbata, Zdeněk – Vučka, Tomáš (edd.): Různost rozhovorů – Poezie, filozofie, věda. Praha, Malvern 2006. 290 stran.)
(s. 274-278)

Karel Piorecký: Sborník Víra a výraz
(Kubíček, Tomáš – Wiendl, Jan (edd.): Víra a výraz. Sborník z konference „...bývalo u mne zotvíráno...“ (Východiska a perspektivy české křesťanské poezie a prózy 20. století). Brno, Host 2005. 480 stran.)
(s. 279-287)

Kronika

Martin Sekera: Před vydáním syntézy starších dějin novinářství v českých zemích
(s.288-290)

Zuzana Malá: Konference o ženách v literatuře
(s.290-292)

Marie Štemberková: V poezii je svoboda
(s.292-293)

Informatorium
(s. 293-298)