V rozporu s vžitými představami nevlají interfázní chromozomy náhodně jádrem. Jsou organizovány do chromozomálních teritorií sloužících k efektivní regulaci genové exprese, ale majících za následek i vznik řady nádorových onemocnění.
Literatura:
Aiden a kol., Science 326 (2009): 289–293
Branco & Pombo, Plos Biol. 4 (2006): e138
Comings, Am. J. Hum. Genet. 20 (1968): 440–460
Cremer & Cremer, Eur. J. Histochem. 50 (2006): 223–272
Meaburn & Misteli, Nature 445 (2007): 379–381
Pollister, Exp. Cell. Res. Suppl II. (1952): 59–74
Ramamurthi & Losick, Proc. Natl. Acad. Sci. 106 (2009): 13541–13545
Sotoglou a kol., Science 320 (2008): 1507–1510
Vogel & Schroeder, Humangenetik 25 (1974): 265–297
Contrary to previous views, interphase chromosomes do not flutter randomly across the nucleus. They are organized into chromosomal territories utilized for effective regulation of gene expression, but also responsible for the onset of many cancers.
Vývoj představ o organizaci jádra. A, B – V r. 1952 byli schopni cytologové v jádře zaznamenat jen jadérko (J) a několik oblastí bohatých heterochromatinem, tzv. chromocentra (zde černé řetězce). Zbytek jádra obsahoval chromatin s nejasnou organizací, přičemž jedna z hypotéz (A) tvrdila, že tuto masu téměř kompletně tvoří euchromatin, druhá pak (B), že euchromatin tvoří malé shluky, které plavou ve velkém objemu jaderné tekutiny (Pollister 1952). C – D. E. Comings (1968) postuloval hypotézu tvrdící, že interfázní chromozomy jsou rozprostřeny přes víceméně celé jádro. Chromozomy měly být přichyceny k membráně, přičemž heterochromatin v kratších intervalech než euchromatin; homologní chromozomy měly být ukotveny blízko sebe. D – O několik let později F. Vogel a T. M. Schroeder (1974) ve třech modelech navrhli hypotetické uspořádání interfázních 30 nm chromatinových vláken. Hypotéza předpokládala uchycení vláken k jaderným pólům a navrhovala tři modely, jak by toto uspořádání mohlo vypadat. E – Jeden z novějších modelů zahrnující existenci chromozomových teritorií – model interchromozomální sítě (Branco a Pombo 2006). Ten předpokládá, že chromatin jednotlivých chromozomů není od sebe oddělen volnými prostory, přesto chromatinovým vláknům je umožněno expandovat do teritorií sousedních chromozomů. Orig. Petr Heneberg
