Tiskové zprávy

Centrum pro výzkum veřejného mínění zjišťovalo průběh rozhodování voličů v celém „supervolebním“ roce 2002, dovolme si nyní retrospektivně porovnat volební rozhodování před červnovými volbami do Poslanecké sněmovny a podzimními volbami do Senátu a obecních zastupitelstev. Kdy v průběhu předvolební kampaně se voliči o svém hlasování rozhodli? Rozhodují na poslední chvíli, nebo je naopak pro ně vše dlouho před volbami jasné? Volební rozhodnutí bývá při volbách do Senátu a do obecních zastupitelstev přijímáno podstatně později, než tomu je při volbách do Poslanecké sněmovny.

39 % občanů z těch, u kterých možnost nezaměstnanosti v průběhu příštích dvou let vůbec přichází v úvahu, se této eventuality obává. 47 % respondentů, jichž se otázka možné nezaměstnanosti týká, naopak uvedlo, že ze ztráty zaměstnání strach nemá. V případě ztráty zaměstnání by lidé většinou (53 %) hledali novou práci s tím, že by se snažili získat přímo nějaké konkrétní zaměstnání, které by bylo v souladu s jejich předem definovanou představou o novém pracovním místě.

27 % dotázaných soudí, že většina nezaměstnaných nepracuje, protože pracovat nechce, 49 % lidí zastává názor, že v řadách nezaměstnaných převládají ti, kteří nemohou sehnat odpovídající práci, respektive práci, která by jim vyhovovala, a 18 % vidí hlavní příčinu nezaměstnanosti v tom, že lidé bez práce nemohou sehnat žádné zaměstnání. Občané ČR jsou převážně přesvědčeni o tom, že najít jak libovolné zaměstnání v regionu, ve kterém žijí, tak práci ve svém oboru bez ohledu na region je obtížné.

Asi dvě třetiny (66 %) občanů starších 15 let považují nezaměstnanost v ČR za příliš vysokou, přibližně jedna čtvrtina (27 %) ji označila za přiměřenou. 56 % dotázanýxh se domnívá, že v následujících dvou letech dojde přinejmenším k částečnému zvýšení nezaměstnanosti, 29 % respondentů vyjádřilo názor, že výše nezaměstnanosti během dvou let nedozná výrazných změn a jen 2 % očekávají v tomto období její pokles.

V prosincovém výzkumu se CVVM SoÚ AV ČR mimo jiné zaměřilo – v souvislosti s blížícím se koncem ústavního mandátu Václava Havla - na zhodnocení působení prezidenta podle šesti vybraných kritérií. Podíl kladných vyjádření u prezidenta silně převažuje zejména v těch atributech, kde dotázaní hodnotili plnění ústavních funkcí, starost o vážnost svěřeného úřadu a především reprezentaci v zahraničí.

Záměr ministerstva zdravotnictví zavést jednotné ceny téhož léku v různých lékárnách se setkal s podporou 76 % a s nesouhlasem 13 % občanů. 11 % nemělo názor. Jednotné ceny léků podporují častěji starší 60 let, středoškolsky vzdělaní občané a populace se špatnou životní úrovní. Z hlediska politických preferencí patří k jejich zastáncům zejména stoupenci KSČM a ČSSD.

Se současnou politickou situací v ČR bylo na přelomu listopadu a prosince podle vlastního vyjádření spokojeno 40% dotázaných („velmi spokojen“ 2,4%, „spíše spokojen“ 37,5%), nespokojeno bylo 56% („spíše nespokojen“ 44,6%, „velmi nespokojen“ 11,8%), nevědělo 4%. Spokojenost s politickou situací pozvolna narůstá od března 2002, nyní poprvé od roku 1996 dosahuje k 40%.

Zdravotní systém v zemi hodnotí nejlépe obyvatelé ČR s 39 % spokojených a s 20 % nespokojených; 39 % je spokojeno „tak napůl“. Podstatně kritičtější jsou vůči svému zdravotnímu systému v Polsku a zejména v Maďarsku. V Polsku je s ním spokojeno 26%, 23 % „tak napůl“ a téměř polovina obyvatel je nespokojena (47 %). Největší výhrady ale sděluje maďarská veřejnost, která povětšinou zdravotní systém hodnotí negativně (53 %) a jen z 15 % příznivě.

Nejvíce důvěry vkládají lidé ve své nejbližší okolí a v sebe samé. Z těch, kteří ovlivňují názory občanů, se největší důvěře těší učitelé a televizní a rozhlasoví redaktoři. Důvěra k výzkumníkům veřejného mínění, novinářům píšícím do novin a starostům je o poznání slabší a ještě nižší je u kněží. Velmi nízká je důvěra senátorům a politikům, jimž vyslovil důvěru už jen přibližně každý pátý.

Na přelomu listopadu a prosince loňského roku označilo svůj zdravotní stav 30 % respondentů za dobrý a 49 % za spíše dobrý. Pětina jej vnímala jako špatný a jedno procento jako velmi špatný. Třetina (33 %) respondentů uvedla, že dbá o své zdraví pravidelně, asi polovina (49 %) občas a téměř pětina (18 %) vůbec ne. O zdraví respondenti dle vlastních výpovědí pečují nejčastěji pěstováním sportovních aktivit, dále pobyty v přírodě - procházky, výlety - a dodržováním zásad životosprávy, resp.