Monografie analyzující přínos českého strukturalismu k teorii vyprávění, mimo jiné k lingvistickým zdrojům naratologie Pražské školy, estetice J. Mukařovského a pojmu fikční světy v kontextu teorií Pražské školy.
Previous
Next
Kapitoly z korpusové versologie — cesta správným směrem
JIŘÍ MILIČKA
Ve středoevropském prostoru se nikdy příliš nezdůrazňovala dichotomie mezi science a humanities, jak ji chápe...
Historia literaria v kulturách vědění
LENKA ŘEZNÍKOVÁ
Podobně jako další oblasti společenských věd také dějiny vědění prošly v posledních desetiletích...
Vědec a kulturní politik Arnošt Kraus
VÁCLAV MAIDL
Ve dnech 5.–6. října 2017 se na FF UK v Praze v Hybernské ulici konalo mezinárodní symposium Der...