Časopis - Archiv

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

otevíráte letošní druhé číslo, které obsahuje tři odborné stati a další – věříme, že informačně zajímavé – texty.

Ve dnech 12. až 13. září 2017 proběhl každoroční Expertní seminář CESSDA, kterého se účastnil i Český sociálněvědní datový archiv (ČSDA) Sociologického ústavu Akademie věd, pořadatel loňského ročníku, který proběhl v Praze. Letos se seminář uskutečnil v norském Bergenu pod záštitou Norského centra pro výzkumná data (NSD).

Bezprecedentní možnosti archivace a sdílení informací vedou v naší současné společnosti k tomu, že se obraz minulosti zachycené ve vzpomínkách a vyprávěních přímých pamětníků stává důležitým zdrojem našeho (laického i odborného) vědění o této minulosti. S ohledem na rostoucí počet archivovaných orálněhistorických interview (dále OHI), často dostupných na internetu či na specializovaných pracovištích, lze orální historii využít jako specifický zdroj dat, analyzovatelných (mimo jiné) i ze sociologického hlediska. Bližší představení jednoho z takových zdrojů, konkrétně Archivu vizuální historie USC Shoah Foundation, přístupného v Praze prostřednictvím Centra vizuální historie Malach, je hlavním cílem tohoto textu.

Kniha představuje možnosti zkoumání mluveného slova v rámci několika přístupů kvalitativní analýzy. Text je rozdělen do tří hlavních částí věnovaných narativní analýze, konverzační analýze a analýze diskurzu. Každá kapitola poskytuje obecné seznámení se základy uvedených přístupů k datům pocházejícím z výpovědí a konverzací a poté popisuje specifické metody pro sběr dat (například focus groups) a pro analýzu dat (kupříkladu kritická diskurzní analýza). Autorky jdou cestou výběru typických zástupců, spíše než by byly vedeny snahou o vyčerpávající popis, takže některé významné přístupy nejsou diskutovány – například diskurzivní psychologie. Pozitivním důsledkem ovšem je, že text není přetížen kupením jmen stále dalších škol a jejich zástupců. To je velmi výhodné pro studenty, kteří navštěvují úvodní nebo „intermediate“ kurzy kvalitativní analýzy, ale pravděpodobně ne tolik pro ty, kdo již mají rozsáhlejší zkušenosti z výzkumu.

Cílem tohoto článku je přispět ke zkoumání dějin české sociologie rozborem časopisu Acta Universitatis Carolinae Philosophica et Historica – Studia Sociologica (AUC StS), který vydává Katedra sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Toto méně známé periodikum lze po téměř 50 letech existence považovat i za dokument vývoje a peripetií části české (resp. československé) sociologie. V textu přibližujeme hlavní rysy periodika a diskutujeme jeho pozici a význam v rámci české sociologie. Kromě běžných postupů obsahové analýzy využíváme i metodologicky inovativní analýzu citačních sítí. Jedním z důležitých cílů textu je tak i posouzení vhodnosti využitých metod pro zodpovídání podobných výzkumných otázek.

Cílem článku na obecné rovině je zhodnocení účasti obyvatel Česka na vybraných typech aktivit podporujících veřejný zájem (mj. účast na veřejném projednávání k některému z místních problémů, účast na dobrovolné akci, účast na finanční sbírce či podpis petice) a na těchto aktivitách jako celku. Na základě rešerše literatury je stanoveno, že pojmy angažovanost a participace jsou vnímány jako synonyma. V teoretické části jsou diskutovány prediktory angažovanosti, přičemž jako stěžejní se jeví dle většiny autorů vzdělání, což se promítlo do formulace první hypotézy (H1): Angažovanost občanů je pozitivně ovlivněna výší jejich dosaženého vzdělání. Naopak v Česku nebyl doposud šířeji řešen vztah životní spokojenosti a angažovanosti, proto je formulována druhá hypotéza (H2): Existuje souvislost mezi životní spokojeností občanů a jejich angažovaností, přičemž aktivnější občané jsou spokojenější.

Článek se snaží přispět do diskuze konceptu sociální odpovědnosti firem méně studovanou oblastí dopadů příspěvků od firem na lokální a regionální rozvoj z pohledu samospráv a obyvatel obcí. Tento koncept je nejčastěji studován z pohledu korporací a bez prostorové dimenze, která ale hraje nezanedbatelnou roli v rozhodování firem o alokaci prostředků. Tuto mezeru ve výzkumu se článek snaží zaplnit studiem případu prostorové distribuce finančních darů od firmy ČEZ obcím v okolí jaderné elektrárny Dukovany ležící na periferním rozhraní Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje. Nemalými finančními prostředky, které posílá do obecních rozpočtů, se snaží obyvatelům v okolí elektrárny kompenzovat rizika spojená s její lokalizací.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

první číslo roku 2017 přináší novinky: Členem redakčního týmu se stal Martin Vávra z Českého sociálněvědního datového archivu a od tohoto čísla se také mění a rozšiřuje členění rubrik časopisu. Nově kromě odborných statí ze sociálněvědní oblasti, jež jsou tradiční náplní časopisu, vznikla rubrika s názvem Metodologie sociálního výzkumu, která se bude zaměřovat na odborné stati s touto problematikou. Kromě toho aktuální číslo obsahuje rovněž dvě rubriky s texty neprocházejícími recenzním řízením: Recenze (rubrika otevřena všem zájemcům a napsání recenze na novější české nebo zahraniční sociálněvědní publikace) a Datové zdroje (krátké informace o datových souborech nebo projektech, ze kterých lze čerpat data pro výzkum). Celkově vám v tomto čísle předkládáme tři odborné články.

The Generations & Gender Programme (GGP) je mezinárodní výzkumný projekt, který sbírá a veřejně poskytuje data z výzkumů týkajících se zejména genderových aspektů společenského života a vztahů mezi generacemi. Výzkum se zaměřuje na populaci ve věku 18–79 let v 19 zemích světa. Kromě České republiky se výzkumů účastní Austrálie, Rakousko, Belgie, Bulharsko, Estonsko, Francie, Gruzie, Německo, Maďarsko, Itálie, Japonsko, Litva, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rumunsko, Rusko a Švédsko [Welcome to GGP 2016].

HBSC je mezinárodní výzkumná studie zabývající se otázkou zdraví dětí v období druhého stupně povinné školní docházky až po období mladé dospělosti. „Studie HBSC je klíčovým zdrojem dat o životě dospívajících jedenácti-, třinácti- a patnáctiletých dětí a zároveň důležitým nástrojem preventivních snah v této oblasti. Mapuje úroveň pohybové aktivity, trávení volného času, šikanu, užívání alkoholu, tabákových výrobků, marihuany a další determinanty zdraví v sociálním kontextu rodiny, školy a vrstevníků“ [Sýkorová Dvorníková 2016].

Ivan Chorvát a Roman Džambazovič jsou editory a zároveň i jedněmi z autorů knihy Rodina na Slovensku v teórii a vo výskume (2015). Přestože se rodina stává ústředním tématem této publikace, jako taková není nikde definována. Čtenář získává přesnější představu o tom, jak je pojímána, díky tomu, co editoři ukazují jako oblast zájmu představované knihy – nejrůznější partnerské, rodinné a reprodukční vzorce (s. 7). Z toho je patrné, že chápání rodiny reflektuje její měnící se podobu, zejména to, že ne vždy vychází z oficiálních vazeb.

Předložená stať má charakter přehledové a úvodní studie, jejímž cílem je především seznámit české sociální vědce a vědkyně s konceptem ekvivalence a metodou blokového modelování v analýze sociálních sítí (social network analysis; SNA). Po úvodním představení základních pojmů SNA, jako uzel a vazba, jejích základních metrik, jako míry centrality či míry koheze sítě, přecházím k pojmům role a pozice a jejich konceptualizaci v rámci SNA coby uskupení uzlů s podobnými vazbami, což vymezuji proti algoritmům pro odhalování kohezivních podskupin uzlů. Následně se dostávám k definici a porovnání dvou nejčastěji užívaných typů ekvivalence – strukturní, která je striktní, ale široce aplikovatelná, a regulární, která je sice volnější, leč její aplikace je omezená.

Četné poznatky charakterizují proces politické socializace jako přenos politického jednání a chování z generace na generaci. V souvislosti s politickými změnami proběhlými od roku 1945 se, podmínkách České republiky, nabízí nejen perspektiva generační kontinuity, ale i diskontinuity. Článek se zabývá vlivem rodičů a dalších socializačních činitelů na politickou sebeidentifikaci české populace, resp. hlavních věkových skupin: mladých lidí do 29 let, mladší střední generace 30-44 let, starší střední generace 45-59let a 60letých a starších a jejich rodičů. Východiskem úvah je teorie sociální změny a propojení politické socializace na mikro a makro úrovni.

Cílem textu je analyzovat shodu mezi náboženstvím jedince a odhadu jeho náboženství blízkou osobou. Respektive, s jakou přesností jsou rodiče schopni odhadnout víru svých dětí a naopak děti víru svých rodičů. Otázka, kterou si klademe, zní: jaká je shoda představ o (ne)úspěšném přenosu religiozity mezi přímými aktéry (rodič/dítě) v post-socializační fázi. Určení míry spolehlivosti odhadu podle nás naznačuje, zda náboženská socializace funguje. Tento jev nás zajímá proto, jelikož socializaci chápeme nikoli jako jednosměrný a neproblematický proces, ale naopak ji nahlížíme jako výsledek vzájemných, opakujících se interakcí (rodič/dítě) s řadou dalších intervenujících vlivů. Míru spolehlivosti odhadu chápeme v tomto kontextu jako určitý indikátor vypovídající o náboženské socializaci a i kontinuitě náboženské paměti v rodině. V předkládaném textu propojujeme teorii socializace a náboženské paměti, kde využíváme konceptualizaci paměti Jana Assmanna.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

druhé číslo roku 2016 obsahuje tři články, které se věnují aktuálním společenským fenoménům na pomezí sociologie a demografie, politologie a veřejného mínění, ale také sociologie místa a destinačního managementu. Věříme, že vám přinesou zajímavé a hodnotné poznatky.

Přeshraniční spolupráce mezi Čechy a Sasy se dnes odvíjí skutečně v celé řadě oblastí. Spolupracují spolu obce, kraje, ale také spolky, školy a další subjekty. Pojítkem aktivit v posledních letech je také odkaz na hornickou tradici, která je charakteristická pro region Krušných hor. Tato studie se zaměří na tento aspekt spolupráce především z oblasti cestovního ruchu. Předmětem šetření je zde Stříbrná stezka a to, jaký potenciál sehrává v přeshraničních aktivitách. Stříbrná stezka je primárně aktivitou saského destinačního managementu a spojuje města Zwickau a Drážďany, ovšem díky své odbočce v Annaberg-Buchholzu na české území do Božího Daru a dále do Ostrova zasahuje také na české území.

Tzv. opoziční smlouva, kterou po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1998 uzavřely ČSSD a ODS a která utvořila základ existence menšinové vlády ČSSD v období let 1998 až 2002, je dodnes jedním z nejspornějších momentů politického vývoje po roce 1989. V obecném povědomí a v publicistickém diskursu přitom převládá kategoricky negativní, odsuzující hodnocení smlouvy jako excesu vybočujícího z demokratického rámce, který byl katalyzátorem systémové korupce a klientelismu a který se stal zdrojem hluboké skepse a nedůvěry ve vztahu k politice ze strany české veřejnosti. V odborných textech se lze rovněž setkat se silně kritickým přístupem k opoziční smlouvě, ale řada prací srovnávajících ji s případy vzniku a fungování menšinových vlád v jiných zemích, případně zabývajících se okolnostmi jejího vzniku a vývojem situace v období její existence naopak ukazuje, že šlo o poměrně standardní příklad menšinové vlády s nepříliš rozvinutou institucionální podporou.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

v prvním letošním čísle vám opět předkládáme zajímavý mix článků na aktuální témata z pohledu sociologie, antropologie i mediálních studií. Než vám je představím podrobněji, upozorním na dvě formální změny ve struktuře publikovaných článků. Počínaje tímto číslem byl klasický abstrakt nahrazen tzv. rozšířeným abstraktem (extended abstract), který umožní i zahraničním čtenářům podrobněji poznat obsah a zjištění (většinou česky) publikovaných textů v našem časopisu. A ze stejného důvodu budou také tabulky a grafy v odborných článcích nadále uváděny rovněž v anglickém překladu.

V roce 2015 se na internetu v České republice zvedla vlna nenávistných projevů proti migrantům, zejména muslimského původu. Tento článek prezentuje výsledky výzkumu nenávistných projevů vůči migrantům a uprchlíkům na Facebooku v České republice v létě 2015.  Za pomoci kombinované metody analýzy využívající automatický sběr dat a následnou manuální triangulaci výsledků bylo možné odpovědět na některé základní otázky o procesu vytváření a šíření nenávistných projevů na Facebooku. Je zřejmé, že vlna nenávistných projevů proti migrantům v roce 2015 byla cíleně i nezamýšleně podpořena společnými aktivitami různých uživatelů Facebooku (především mužů ve středním věku příslušejících ke střední střídě), propagandistickými aktivitami extremistických skupin, zpravodajstvím masmédií a také designem samotné komunikační platformy.

Článek se zaměřuje na zhodnocení spokojenosti s bydlením a její vývoj v České republice v období po roce 2000. Cílem je identifikovat faktory ovlivňující rozdílnou úroveň spokojenosti s bydlením u jednotlivých skupin obyvatelstva, a přispět tak k lepšímu pochopení procesů souvisejících s tímto komplexním jevem. V komparativní perspektivě průřezových let 2001 a 2013 se autoři se věnují prezentaci hlavních zjištění vyplývajících ze dvou na sebe navazujících vln kvantitativního sociologického šetření.

Článek se zabývá matkami, které rodí děti mimo partnerský vztah. Předchozí výzkum ukazuje, že mateřství bez partnera je spojeno s celou řadou rizik. V České republice je ale překvapivě málo evidence o časovém trendu v tomto typu rodinného uspořádání. Autorka používá dva datové zdroje (vitální statistiky a Výběrové šetření pracovních sil) a tři způsoby měření porodu mimo partnerství.

Československo resp. Česká republika má dlouholetou tradici v oblastech očkování, přičemž míra proočkovanosti v současné době dosahuje 98-99 %. Zákon zároveň ukládá povinnost podrobení se očkování všem jedincům žijícím na území České republiky. Z hlediska zákona je člověk, který odmítá očkování svého dítěte, v pozici občana/ky dopouštějící/ho se přestupku a ohrožující/ho ochranu veřejného zdraví. Přestože je mnoha odborníky/cemi očkování považováno za jeden z největších úspěchů medicíny, ne všichni členové/ky české společnosti nahlížejí na povinné očkování jako na jednoznačné pozitivum. Tento text se zaměřuje na problematiku kritiky očkování v České republice perspektivou rodičů, kteří takovýto postoj zaujímají.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

druhé letošní číslo časopisu Naše společnost nabízí dle tradice rozmanité příspěvky z různých oblastí společenských věd, ať už jde o rozmanitost témat, teorií nebo metod.

Od počátku 90. let 20. století dochází k poměrně velkým změnám v reprodukčním chování obyvatel České republiky, mimo jiné výrazně narůstá podíl dětí narozených mimo manželství. Článek podrobně popisuje vývoj intenzity plodnosti nevdaných žen ve srovnání s ženami vdanými v letech 1989–2014 na základě dat běžné evidence. Pozornost je věnována třem hlavním vlivům působícím na podíl dětí narozených mimo manželství, nejvíce pochopitelně intenzitě mimomanželské a manželské plodnosti (podle věku a pořadí narozených dětí). Analýza ukazuje, že přestože dochází od počátku 21. století ke sbližování intenzity plodnosti vdaných a nevdaných žen, prokreační chování těchto žen se stále výrazně odlišuje (průměrný věk matky při narození (prvního) dítěte, struktura narozených dětí podle pořadí narození).