Termín epibiont označuje jakýkoli organismus, který dlouhodobě žije na povrchu jiného živého organismu. Hostitel epibionta bývá označován jako bazibiont (tedy žijící pod ním). Vzájemný vztah epibionta a bazibionta je dlouhodobý, někdy dokonce trvalý, a proto řadíme epibionty mezi symbiotické organismy. Epibióza je většinou fakultativní, pouze v menším procentu případů ji můžeme považovat za obligátní – pro epibionta životně nutnou. Článek pojednává o všudypřítomnosti a diverzitě epibiontů i škále jejich vzájemných vztahů s hostiteli.
Pracovní listy a další materiály k výuce najdete v přílohách níže v pdf souborech jako samostatné přílohy. Pod galerií obrázků je také umístěno video ilustrující příklad epibionta.
The term epibiont is used to describe any organism that lives long-term on the surface of another living organism. The epibiont’s host is usually designated as a basibiont (i. e. living underneath). The mutual relationship between the epibiont and the basibiont is long-term and sometimes even permanent. Hence we classify epibionts among the symbiotic organisms. Epibiosis is for the most part optional, and only in a small percentage of cases can we consider it to be mandatory and vital for the survival of the epibiont. This article deals with the omnipresence and diversity of epibionts and the range of their mutual relations with the host.
-
Společenstva epifytů někdy zcela zakryjí kmen zapojeným porostem a představují pak citelnou zátěž. Lagunas de Montebello, Chiapas, Mexiko. Foto T. Urfus
-
Důmyslnou epifytickou adaptací pro zachytávání organického opadu jsou negativně geotropické kořeny (rostoucí vzhůru). Ježatý porost se anglicky označuje trash-baskets (popelnice). Zde zástupce rodu Catasetum (vstavačovité – Orchidaceae). Palenque, Chiapas, Mexiko. Foto T. Urfus
-
Kolonie epibiontů (plísenka rodu Epistylis) na ulitě terčovníka vroubeného (Planorbis planorbis) tvoří objemnou biomasu, díky níž je plž sice méně nápadný, avšak tato „ozdoba“ mu může znesnadňovat pohyb. Foto J. Bulantová
-
Vějířovité kolonie rohovitek (korálnatci – Anthozoa) sahají do volného prostoru, aby se jejich polypi snadněji dostali k zooplanktonní kořisti. Tím se stávají ideálním podkladem i pro jiné filtrátory. Někteří fungují jako „prostoroví paraziti“ – zmocní se kostry kolonie a rohovitku zahubí, aby zaujali její místo. Sumka z čeledi Didemnidae na rohovitce Melithaea sinaica z Rudého moře. Foto A. Petrusek
-
Pevně přirostlý mlž ostnovka středomořská (Spondylus gaederopus) je substrátem pro nejrůznější přisedlé organismy. Na snímku ho pokrývá houba obecná (Crambe crambe), jež výrazně kontrastuje s okolím. Foto A. Petrusek
-
Bezkřídlé mouchy včelomorky (Braula coeca) připomínají nebezpečné parazitické roztoče kleštíky včelí (Varroa destructor). Oproti patogenním roztočům sajícím hemolymfu hostitelů se však specializují pouze na nenápadné ujídání potravy včelám od ústního ústrojí během jejich vzájemného krmení, nejčastěji při krmení matky mateří kašičkou. Foto D. Titěra
-
Několik jedinců plísenky (Epistylis sp.) z mohutné kolonie přichycené rozvětvenými stopkami na ulitu plovatky bahenní (Lymnaea stagnalis). Každá z nálevek má věnec brv, jimiž prvoci filtrují potravu z okolí, např. zelené řasy, které dodávají potravním vakuolám nálevníka zelené zbarvení. Nativní preparát, Nomarského kontrast, zvětšeno 400×. Foto J. Bulantová
-
Vhodným substrátem pro velké množství epibiontů různých skupin je i povrch krunýře raků. Zde dominují plísenky rodu Epistylis získané opatrným seškrábnutím z povrchu těla u nás nepůvodního raka pruhovaného (Orconectes limosus). Nativní preparát pod mikroskopem ve fázovém kontrastu, zvětšeno 400×. Foto J. Bulantová
-
Ischnocerní všenky často využívají ptačí kloše (zejména rod Ornithomyia) k přenosu (forézie) z jednoho ptačího hostitele na druhého. Foto J. Bulantová
-
Prostor mezi chelicerami některých pavouků (na obr. sklípkan rodu Cyriocosmus) využívají za své obydlí různí roztoči, kteří zde nacházejí nejen úkryt a ochranu, ale i potravu. Foto J. Bulantová
-
Rudomořská rohovitka (Subergorgia) se stala podkladem pro postupně se rozrůstající kulovitou kolonii mnohoštětinatých červů (Serpulidae) ukrytých v tenkých vápenatých trubičkách. Foto A. Petrusek
-
Krabi rodu Maja se aktivně maskují kousky řas, které na tomto netradičním substrátu dále rostou. Při každém svlékání si však krabi musejí „zahrádku“ obnovit – k tomu často poslouží i řasy rostoucí na svlečce původního krunýře. Foto A. Petrusek
-
Tillandsia capillaris. Tilandsie dokážou růst nejen na stromech, ale i na drátech elektrického vedení. V tropických a subtropických oblastech jejich porosty často zatěžují síť tak, že je specializovaní pracovníci systematicky shazují. La Paz, Bolívie. Foto T. Urfus
-
Tilandsie se přizpůsobily zároveň nedostatku srážek, takže běžně rostou na povrchu sloupovitých kaktusů. Tillandsia tehuacana na Cephalocereus columna-trajani, Tehuacán, Puebla, Mexiko. Foto T. Urfus
-
Zejména ve vlhkém prostředí tropických lesů poskytují kmeny, ale především listy rostlin vhodný podklad pro růst mnoha dalších organismů. Epibionti z řad hub, lišejníků či řas často vytvářejí na svém hostiteli druhově velmi bohatá společenstva. Foto J. Votýpka
Ukázkové video ilustrující příklad epibionta. Nálevníci rodu Vorticella jsou k podkladu přichyceni „stopkou“, která je schopna se při vyrušení spirálovitě smrštit. Při tomto pohybu zároveň dochází i k zatažení věnce brv sloužícího k filtrování potravy. Orig. Jana Bulantová