Prakticky jednomyslný souhlas s požadavkem na odstoupení existuje v případech, kdy je politik odsouzen za trestný čin, ať už v souvislosti s výkonem své politické funkce či nikoli. Podobným způsobem veřejnost pohlíží i na pouhé obvinění z trestného činu. Jako důvod k odstoupení občané v naprosté většině vnímají i neoprávněné užívání vědeckého či akademického titulu (pro odstoupení bylo 90 %), to, že je politik veřejně spojován s nějakou trestnou činností (89 %), lhaní při veřejném vystupování (82 %), spáchání opilecké výtržnosti (78 %), nevyjasněné finanční nebo majetkové operace (76 %), zavinění závažné dopravní nehody (74 %), odsouzení v občanskoprávním sporu pro pomluvu (69 %) či společensky nevhodné chování (64 %).
Necelá polovina dotázaných (45 %) soudí, že by politik měl odstoupit ze své funkce také v případě, když se dopustí nějakého přestupku nesouvisejícího s výkonem své politické funkce. Spáchání úmyslného trestného činu někým z rodiny považuje asi polovina občanů za slučitelné s výkonem politické funkce, dvě pětiny lidí si myslí opak. Relativně nejtolerantněji pak lidé v ČR mezi zkoumanými situacemi přistupují k manželské nevěře, kterou za pádný důvod k odstoupení považuje 26 % respondentů, zatímco 64 % v ní nevidí problém z hlediska výkonu politické funkce.