Pracovní skupina „Orientalia Bohemica“
(moderátor Petr Charvát)
Výběrová bibliografie s tematikou„Orientalia Bohemica“ 2009
(Poznámka: Do bibliografie byla pojata i díla mimo orientalistické obory, pokud významnou měrou přispívají k poznání dějin českých zemí a kontextů vázaných na styky s Orientem v době osvětlené historickými prameny.)
Roger Collins: Die Fredegar-Chroniken, Hannover: Hahn´sche Buchhandlung 2007, ISBN 978-3-7752-5704-6.
Robin Cormack, Maria Vasiliki (edd.), Byzantium 330-1453, London: Royal Academy of Arts 2008, ISBN (paperback) 978-1-905711-27-7 (reprezentativní katalog výstavy, řada exponátů athénského Benaki Museum, i keramika, šperk, drobné umění).
Christian Ewert, Die pflanzlichen Dekorelemente der Elfenbeinskulpturen des Kalifats von Córdoba im Vergleich mit dem westislamischen plastischen Bauschmuck des 10.- 12. Jahrhunderts, Madrider Mitteilungen 49, 2008, 451-542 (pro srovnávací účely s nejstaršími hispanomaurskými díly ze střední Evropy = řezby na vazbě kodexu Bayerische Staatsbibliothek München sign. CLM 23 630 z 11. století, původně patrně rukopis salzburského arcibiskupství).
Jaroslav Folda: Crusader Art – The Art of the Crusaders in the Holy Land, 1099-1291, Aldershot: Lund Humphries 2008, ISBN 978-0-85331-995-5 (str. 22-23 – r. 1103 jmenováno k chrámu Božího hrobu 20 kanovníků, patriarcha Arnulf jmenován 1112, organizoval společný život podle Augustina; do r. 1118 postaveny ambit, kapitulní síň, dormitář, refektář a
infirmarium, str. 23 fig. 4 – zbyla z toho dodnes zachovaná půlka presbytáře s lomenými oblouky klenby; 53 fig. 18 – žaltář královny Melisendy [Londýn, British Library, MS Egerton 1139, asi 1134-1135, Jeruzalém], v iniciále B na pozadí vzor čintamani; 34-35 – zde iluminace z téhož rukopisu provedené ve zřetelně byzantském slohu, jakož i slonovinová vazba; 36 – vzešel z jeruzalémského skriptoria; 38 fig. 19 – chrám Božího hrobu podle plánu Roberta Willise z r. 1849; 88-89 figs. 59, 60 a 61 jsou předměty z výzkumu USA na Montfortu/Starkenbergu, palestinského ústředí Řádu německých rytířů: křížení žeber s palmetovým svorníkem, kus byzantské ikony nejspíš sv. Jana Křtitele).
Ulf Franson, Marie Svedin, Sophie Bergenbrant, Fedir Androshchuk (edd.), Cultural interaction between east and west – Archaeology, artifacts and human contacts in northern Europe, Stockholm: Stockholm University 2007, ISBN 978-91-7155.474-1.
Frings, Jutta: Rom e, et, und, and, y die Barbaren : Europa zur Zeit der Völkerwanderung; 22. August bis 7. Dezember 2008 in der Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland, Bonn ; [anlässlich der Ausstellung Rom und die Barbaren. Europa zur Zeit der Völkerwanderung] / [eine Ausstellung der Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik
Deutschland, Bonn ... ; Katalogkoordination Jutta Frings, Helga Willinghöfer], München : Hirmer, 2008, Archeologický ústav AV ČR, v. v. i., signatura: F3-RoMB Volný výběr.
Allen Fromherz: North Africa and the Twelfth-Century Renaissance: Christian Europe and the Almohad Islamic Empire, „Islam and Christian-Muslim Relations“ 20/1, 2009, 43-59 (str. 44 – Ahmad as-Sikillí, muslim zajatý v mladém věku jednotkami sicilských Normanů, vycvičen jako námořník, po smrti Rogera II. [1154] prchá do Tunisu a posléze Marrákeše,
přichází ke dvoru chalífy Júsufa ibn Abdalmu´mína a zakládá námořní moc almohádského impéria; 47-52 o vztazích almohádského impéria s Evropou – Anglie [Matthew Parys zaznamenal historku o poselství Jindřicha III. anglického almohádskému chalífovi, měl mu slíbit konverzi k islámu, když mu chalífa pomůže ve válkách s parlamentem], Benátky, Janov, Pisa, papežství; 48 – export řady luxusních zboží včetně keramiky do Středomoří, zvláště Itálie, Bacini Almohad = mísy zdobící kostelní stavby v Pise; 49 – z roku 1246 je dopis almohádského chalífy papeži Inocenci IV., zmíněn františkán Lope Fernando d´Ayn, měl být biskupem marrákešským a získat povolení vystavět v Marrákeši katedrálu pro tamní křesťany; 49-52 o křesťanských žoldnéřích u Almohádů – základem impéria pořádky berberských kmenů, ty však stále nezvladatelnější a nespolehlivější, proto vládci raději najímají loajální křesťanské žoldnéře).
Ildar H. Garipzanov, Patrick J. Geary, Przemysław Urbańczyk (edd.), Franks, Northmen and Slavs, Identities and State Formation in Early Medieval Europe, Turnhout: Brepols 2008, ISBN 978-2-503-52615-7 (viz dále s. v. Christian Lübke).
Silke Glitsch, Joachim Migl, Helmut Rohlfing: Göttinger Kostbarkeiten – Handschriften, Drucke und Einbände aus zehn Jahrhunderten, Göttingen: Niedersächsische Staats- und Universitätsbibliothek Göttingen 2006, ISBN 10: 3-930457-79-2, ISBN 13: 978-3-930457-79-3 (str. 6-8 – Joachim Migl, Helmut Rohlfing: Zur Einführung – Buchgeschichte and Provenienzermittlung, na str. 7 ilustrace ze spisu Bellifortis Konrada Kyesera [asi 1366-1405], jehož rukopis chován v Göttingen, psáno před 1405, vyobrazení panoše nesoucího hrot kopí Alexandra Makedonského s nápisem MEUFATON, propůjčuje magickou moc v boji proti nepřátelům a tyranům).
Réginald Grégoire: Il patrimonio culturale monastico dai manoscritti della Bibliotheca Apostolica Vaticana (Secc. VIII-XV) – Alle radici cristiane dell´Europa, Mostra organizzata in occassione delle „Giornate Europee del Patrimonio“, Musei Vaticani, 28 settembre – 8 novembre 2003 (Pontificia Commissione per i Beni Culturali della Chiesa, Bibliotheca Apostolica Vaticana, Musei Vaticani), Città del Vaticano: Bibliotheca Apostolica Vaticana 2003, ISBN 88-210-0751-0 (38 – rukopis Vat. Lat. 9668, 12. století, Fig. 13 na str. 39: Život sv. Cyrila od Leona z Velletri, Cyril: mnich na Bosporu, pak na Olympu v Bithynii, Metoděj – 868 biskup Pannonie a Moravy; autor textu Leon biskup z Velletri a Ostie, + 1115, napsal jej podle podání Gaudericha, biskupa z Velletri [867-879], později mnicha na Monte Cassinu, Cyrilova druha a korespondenta známého překladatele z řečtiny do latiny Anastasia Bibliothecaria [+ asi 877], Bibliotheca Hagiographica Latina č. 2072-2073; kritickou edici pořídili Paul Meyvaert a Paul Devos, in Analecta Bollandiana 73, 1955, 412-413 a 455-461; viz též L. Boyle, in Archivum Ordnins Fratrum Praedicatorum 28, 1958, 362-394).
Halperin, Charles J., Spinei, Victor: Russia and the Mongols : Slavs and the steppe in medieval and early modern Russia / Charles J. Halperin ; edited by Victor Spinei and George Bilavschi. Bucureşti : Editura Academiei Române, 2007, Signatura: E-FlMaA/1 Volný výběr.
Haour, Anne: Rulers, warriors, traders, clerics : the central Sahel and the North Sea, 800-1500 / by Anne Haour, Oxford : Oxford University Press, 2007, Signatura: F5-HaRu Volný výběr.
Richard Hodges, Aistulf and the Adriatic Sea, „Acta Archaeologica“ (København) 79, 2008, 274-281 (souhrn nových bádání v oblasti Jadranu, povrchové průzkumy v Comacchio – starší než Benátky, 8.- 9. století; na albánském břehu lokalita Butrint – byzantské město, 8.- 9. století, amfory).
Hunnen zwischen Asien und Europa, Aktuelle Forschungen zur Archäologie und Kultur der Hunnen, hrsg. von Historischen Museum der Pfalz Speyer, Langenweissbach: Beier & Beran, Archäologische Fachliteratur 2008, ISBN 978-3-93751-91-9.
Édouard Jeanneau: „Tendenda vela“ – Excursions littéraires et digressions philosophiques à travers le Moyen Age, Turnhout: Brepols 2007, ISBN 978-2-503-51918-0 (str. 349-402 je Plato apud Bohemos, seznam rukopisů Platónových děl v českých knihovnách, hlavně konec 14. a 15. století, ale v latinských výpiscích už od konce 13. století, vzorně zpracováno se signaturami a charakteristikami rukopisů).
Konovalov, P. B. : The burial vault of a Xiongnu prince at Sudzha (Il’movaia pad’, Transbaikalia) / P.B.Konovalov. Bonn : Friedrich-Wilhelms-Universität, 2008, Archeologický ústav AV ČR, v. v. i., signatura: E-BoCo/3 Volný výběr.
Pavel Kubálek, Daniel Stolz, Lenka Sasková, Daniel Vaněk, Blízkovýchodní haplotyp u pohřbu mladého muže s rozštěpem lebky z raně středověkého pohřebiště na Tetíně (A Near Eastern haplotype in the burial of a young man…), „Archeologie ve středních Čechách“ 12/II, 2008, 645-650 (645 – jde o hrob 7 z r. 2006; 647 – hlavou k Z, nohama k V, na břiše, ruce
složeny pod hrudí, ♂, adultus, 20-30 let, asi 167 cm; částečný haplotyp Y-chromozomu, haploskupina G2, nejobvyklejší na Kavkazu, v Malé Asii, na Íránské Vysočině; pohřebiště asi 870-950, nejsou tu společenské špičky).
Benedek Láng: Unlocked Books – Manuscripts of Learned Magic in the Medieval Libraries of Central Europe, University Park, PA: The Pennsylvania State University Press 2008, ISBN 978-0-271-03377-8 (69-78 o spisu Bellifortis, popisy různých magických bojových prostředků; Konrad Kyeser se možná zabýval alchymií; 144-161 o alchymii, 155 – z roku 1457 pochází česky psaný alchymický traktát Cesta spravedlivá [Praha, knihovna NM V H 21]; 157 – sepsal Jan z Lazu [Johannes Lassioro], žák Antonia z Florencie, prospektora, který hledal v Čechách kovy a byl tu zavražděn; 185 – pražského původu je rukopis alchymického traktátu Ars notoria [Praha, NK I F 35], totiž jeho první části pod názvem Flores aurei, 192 – opsán Matoušem Beranem, roudnickým kanovníkem a kdysi studentem lékařství v Praze, který dále studoval v Paříži, Vídni a Erfurtu; praví, že text sepsal po částech po velké námaze v různých zemích a z různých děl; 204 – rukopis posléze skončil v Třeboni a odtud se dostal do rožmberské knihovny; 205 – jde i o praktické návody, je v něm antidotarius, lapidarius; 206 – též u Oldřicha Kříže z Telče alchymické údaje; 214-219 o působení Jindřicha Čecha v Polsku; 231 – Codices Cusani, od Mikuláše Kusánského zakoupené rukopisy českého královského dvora; celkem 5 rukopisů, patrně španělského původu, od královského dvora, zastoupeni v nich autoři Alfraganus, al-Kindí, Ptolemaios, Hippokrates, Hali, Messahallah, Albumasar, Alkabicius; rukopisy již z dob Přemysla Otakara II. a Václava II., zpracoval autor jménem Alois Krchňák).
Michal Lutovský, Kolínský knížecí hrob na stránkách pamětní knihy města Kolína (Das Fürstengrab aus Kolín), „Archeologie ve středních Čechách“ 12/II, 2008, 625-644 (628 obr. 3 – č. XV „zbytky buď z přilbice nebo z pancíře, veliké množství takových úlomků jest železných, na spodní straně látka podobající se dřevu“ [patrně kované vědro, pch], J. L. Píč = bronzová nádoba; 629 obr. 4 č. 5 – „skleněné korále modré“, tvarově ale dost podobný prostřední korál mušli kauri; 630 obr. 5 č. 11 – J. L. Píč = dno nádoby; 631 – ML zmiňuje okované vědro; 634 – byla tam bronzová mísa, zde na obr. 7; 640-644 znovu překresleny předměty z nálezu).
Christian Lübke: Christianity and Paganism as Elements of Gentile Identities to the East of the Elbe and Saale Rivers, in Ildar H. Garipzanov, Patrick J. Geary, Przemysław Urbańczyk (edd.), Franks, Northmen and Slavs, Identities and State Formation in Early Medieval Europe, Turnhout: Brepols 2008, ISBN 978-2-503-52615-7, 189-203 (str. 194 – vyprávění o
Slovanech usedlých v Bambergu, kde ctěn Jinřich II., zakladatel tamní diecéze, co světec; kterýsi Slovan tam oslepl a tamní křesťané mu radili, aby se modlil ke [sv.] Jindřichovi, on však na to opáčil: ´Jak mi může pomoci Jindřich, deus teutonicus?´; 195 – kristianizace stěžejní pro Jindřicha I., o čemž píše Widukind, u něhož Slované pohani a barbaři, neboť chce posílit soudržnost Sasů vytvořením společného nepřítele; 196 – roku 955 předstoupila skupina zástupců slovanských kmenů [socii] před Otu I. a projevila ochotu platit králi daň, ponechá-li jim dominatio regionis, v opačném případě budou bojovat pro libertate [Widukind]; 197 – etnonymum Lutici se poprvé [sic!] objevuje roku 983, povstalci tedy utvořili novou kolektivní entitu [viz Liutizen, Lexikon des Mittelalters], ústřední svatyní svazu se stala Riedegost [Radhošť, Ředhošť, Radohošť?] jinak zvaná Rethra, kde ctěn Svarožic, a ustavili též svérázný sociální model: o obecných věcech rozhodují na shromáždění v Rethře, Hiis autem omnibus[…] dominus specialiter non presidet ullus [Thietmar]; Thietmar označuje Lutice za quondam servi nostrisque iniquitatibus tunc liberi, a rovněž žijí podle libertas more Liuticio; 198 – zformování Luticů: Riedegost na území Ratarů [Redarier], u Bavorského Geografa značeni starším názvem Veleti, sestávají ze čtyř kmenů, jedním z nichž jsou [v pozdějších pramenech] Rataři; původně se poddali Karlovcům, pak se však osvobodili a konfederace se rozpadla, vůdčí roli převzali Havolané, budující spoje do Prahy, k markraběti saské Severní marky Dietrichovi von Haldersleben, nezapomínat na Wilhelma, Otova syna se vznešenou Havolankou; 199 – jádrem odporu z r. 983 byli nejspíše Rataři; Veleti ←slov. vlci?, Lutici ←slov. lutí, divocí; zdá se , že po povstání podržel každý své, a že Lutici dokonce nejen
vytrvali při víře otců, ale úspěšně ji šířili Polabím, snad dokonce až do Polska; 201 – ale jednotu neudrželi, r. 1057 občanská válka a poté konzervativní pohanská reakce; proti Gotšalkovi propuklo povstání, biskup Jan Meklenburský zabit a rozsekán na kusy, jeho hlava vystavena před Svarožicovým chrámem v Riedegostu; 202 – roku 1068 obsadil biskup Burchard z Wormsu Rethru, zmocnil se tamního posvátného koně a demonstrativně na něm dojel až do Halberstadtu; 202-203 – definitivně vyřešily až rozsáhlé demografické přeměny 12. století, kolonizace ze západu, o čemž píše Helmold z Bosau)
(k Svarožicovi nyní Leszek Paweł Słupecki, The Temple in Rhetra-Riedegost, West Slavic pagan ritual as described at the beginning of eleventh century, in Old Norse Religion in Long Term Perspectives: Origins, Changes and Interactions, an International Conference in Lund, Sweden, June 3-7, 2004, by Anders Andrén, Kristina Jennbert, Catharina Raudvere, Edition: illustrated, Published by Nordic Academic Press, 2006, ISBN 918911681X, 9789189116818, 416 str., 224-228, na str. 225, citováno 26. 1. 2009, přístupné z adresy http://books.google.com/books?d=gjq6rvoIRpAC&pg=PA225&lpg=PA225&dq=Svarozic&source=bl&ots=dop9ruXDBg&sig=O4lqnxP3O8Ch3bVlSOk1MRLEAQ&hl=
en&sa=X&oi=book_result&resnum=7&ct=result).
Melfos, Vasilios 2008: Green Thessalian stone: The Byzantine quarries and the use of a unique architectural material from the Larissa area, Greece, Petroglyphic and geochemical characterization, Oxford Journal of Archaeology 27(4), 387-405 (387 – Prokonnésos – bílý mramor, 388 – u Larissy ofiolitická brekcie, zelená s bílými skvrnami, pahorek Chasanbali, 396: 7.- 10. století: kámen odsud osazen na Skalním dómu v Jeruzalémě, córdobské mešitě, paláci Karla Velikého v Cáchách, dělaly se z toho byzantské císařské sarkofágy; 397 – taky podlaha Děsjatinné cerkve v Kijevě je asi z toho, →dovážené kameny z velkomoravských staveb).
Hiltrud Merten: Fragmente spätantiker Achatgefässe aus der Trierer Domgrabung, „Archäologisches Korrespondenzblatt“ 39, 2009, 135-140 (135 – dva kousky ze sbírek – vídeňská achátová miska, průměr 76 cm, váží přes 10 kg, 4. století, východořímská říše?; dále pohár sv. Heleny – v pokladu katedrály v Trevíru, patrně z pražské dílny kolem 1350, dar Karla IV. Balduinovi Trevírskému?; 136 – tři zlomky achátu z požárových vrstev 5. století, východní část jihovýchodní baziliky; 137 – křesťané si achátu příliš nevážili, ale užívali ho) (→ kalich sv. Vojtěcha asi opravdu byzantský).
Molnár Attila, Nagy Andrea, Tomka Péter (edd.), Prišli a odišli – Langobardi a Avari na Podunajskej nížine (titul i maďarsky a německy), Györ: A Györ-Moson-Sopron Megyei Múzeumok Kiállítás vezetöje 3, 2008, HU ISSN 1788-3172 (Jozef Zábojník: Slovensko v období avarského kaganátu, 135-164, na str. 155 prsten z Chorvátskeho Grobu, Byzanc, poslední třetina 7. století; Trugly Sándor: Pohrebisko šl´achtickej vrstvy při Lodenicicach v Komárne z doby avarskej ríše, 199-216, 204 – kování s orlem a křížem, 205 – faléra se zvířecí maskou cenící zuby, 207 – nákončí s antickou bustou, →Šárka, dále pak nákončí s čtvernožcem, pod nímž leží člověk, interpretuje jako zápas člověka s cirkusovým lvem, 208 – kostěná postranice uzdy, čínský motiv, který Jevgenij Ljubo-Lesničenko označuje jako oblačná stuha [облачная лента]).
Orton, Clive: The pottery from medieval Novgorod and its region / Clive Orton, New York : UCL Press, 2006, Archeologický ústav AV ČR, v. v. i., signatura: F5-OrPot Volný výběr.
Raquel Martínez Peñín, La judería altomedieval de la ciudad de León: Fuentes documentales y datos arqueológicos „Miscelánea Medieval Murciana“ XXXI, 2007 (ISSN 0210-4903), 123-138 (u Leónu měli Castrum Iudeorum, z něhož plynuly příjmy i kostelům a kapitulám; str. 127 – nejstarší hebrejský náhrobek 1026, Mar Ya´aqod, syn rabbiho Ishaka ben Qotem[?], zabit na cestě do Santiaga de Compostela?, 128 – první zmínka o Židech 897, Abaz nakupuje půdu u řeky ke stavbě mlýnů; 22. 4. 905 – týž Žid Habaz je quondam iudeus, postea uero christianus et monacus, odkazuje dříve uvedený pozemek klášteru sv. Kosmy a Damiána; 132-134 – v Castrum Iudeorum vykopávky, sídlištní vrstvy a stavby, keramika gris leonesa z 9.- 11. století, mince ražená v St. Martin de Tours za časů Alfonsa VI, snad z konce 11. a z 12. století; další nálezy keramiky až do 14. století).
Ivana Popović: Naissus (Niš) and Augusta Treverorum (Trier) and the reciprocal relationships between late antique imperial workshops, in Festschrift für Heinz Heinen – Archäologie und Kunst des Trierer Landes und seiner Nachbargebiete, „Trierer Zeitschrift“ 69/70, 2006/2007, Rheinisches Landesmuseum Trier, ISSN 0041-2953, ISBN 978-3-923319-72-5, 191-200 (194 – prsteny s nápisem FIDEM CONSTANTINO začal Konstantin rozdílet roku 315 při oslavě decennalií a před konečnou bitvou s Liciniem, jsou ve V Galii, Porýní, na horním Dunaji – 10 z Au, 2 z bronzu; 195 – další z Pannonie, po Konstantinově vítězství roku 316; mapa Fig. 10 na str. 198) (→Krok Straých pověstí českých).
Jonathan Shepard: The Cambridge history of the Byzantine Empire c. 500-1492 / edited by Jonathan Shepard. Cambridge : Cambridge University Press, 2008, knihovna ARÚ AV ČR, signatura: A7-CaHi Studovna.
Skre, Dagfinn: Means of exchange : dealing with silver in the Viking Age / edited by Dagfinn Skre, Aarhus : Aarhus University Press, 2007, Signatura: E-NoOl/23 Volný výběr.