Mezi hlemýždě (Helix) patří některé z největších druhů suchozemských plžů v západní části palearktické oblasti. Článek představuje vybrané druhy hlemýžďů a pestrost prostředí, která obývají. Mnoho druhů lze snadno spatřit, protože se vyskytují na turisticky atraktivních lokalitách, přesto jsou tyto druhy jen povrchně prozkoumané a neví se ani, kolik druhů žije v Evropě. Mimo pravé hlemýždě ještě existují ve Středomoří a subtropické oblasti Severní Ameriky ještě tři další skupiny s podobným tvarem ulity, které se vyvinuly nezávisle na hlemýždích.
The genus Helix, comprising some of the largest snails of the western Palaearctic, is introduced along with some of its representatives and the variety of their habitats. Many of the species are easy to spot, because they can be found at frequently visited sites in the Mediterranean. However, our knowledge of many of these species is superficial, and we don’t even know how many species occur in Europe. There are also three other groups, which resemble the genus Helix by their shell, but have evolved independently in the subtropics of the Mediterranean and Northern America.
-
Helix salomonica je nejvýchodněji žijícím hlemýžděm a zároveň jedním z druhů nejlépe přizpůsobených suchu a vysokým teplotám. Příklad jeho přirozeného prostředí – krajina v okolí hory Nemrut v jihovýchodním Turecku. Foto O. Korábek
-
Hlemýžď balkánský (Helix lucorum) se jako jeden z nejběžnějších hlemýžďů díky své přizpůsobivosti a pokračujícímu šíření poměrně často vyskytuje společně s dalšími zástupci rodu. Ačkoli nic nenasvědčuje tomu, že by se s nimi křížil, pozoroval jsem na jeho pražské lokalitě pokus o páření s h. zahradním (H. pomatia). Foto O. Korábek
-
Na západě Turecka zachycený hlemýžď stepní (Helix cincta) – zástupce skupiny s hnědě zbarveným okrajem ústí ulity. Podobné druhy najdeme v jižním Řecku, na Krétě nebo na ostrově Rhodos. Foto O. Korábek
-
Jedním z nejmenších druhů hlemýžďů je h. egejský (Helix figulina), nejdrobnější jedinci měří okolo 2 cm. Pravidelně žebrovaná ulita bývá typická pro několik blízce si příbuzných druhů žijících při Středozemním moři od Řecka po Izrael. Foto L. Juřičková
-
Východní populace Helix buchii z Gruzie a přilehlé části Turecka (odkud pochází tento exemplář), asi vůbec největší hlemýždi s průměrem ulity až kolem 6 cm. Dále na západ podél Černého moře ale najdeme i jedince menší než náš hlemýžď zahradní. Foto O. Korábek
-
Růžová barva nohy činí Helix asemnis zcela nezaměnitelným druhem. Jižní Turecko, Gülek severně od Tarsu. Foto O. Korábek
-
Ze všech druhů hlemýžďů je h. balkánský nejvariabilnější ve zbarvení. U některých populací v Turecku zcela zanikají podélné pruhy a jsou nahrazeny příčným pruhováním. Často se vyskytující široké příčné pruhy jsou pro něho příznačné. Foto L. Juřičková
-
Typickou oblastí výskytu hlemýždě Helix straminea je středoitalské Abruzzo. Zdejší populace mají dobře vyvinutou kombinaci dvou silných prostředních a dvou slabších postranních podélných pruhů, charakteristickou pro druh. Foto O. Korábek
-
Hlemýžď rodopský (Helix philibinensis) žije v severním Řecku, v Bulharsku a Makedonii. Jeho rozšíření a ekologie nejsou dokonale známé, protože druh je špatně rozpoznatelný; v literatuře a sbírkách se objevují záměny nejméně s pěti nepříbuznými druhy. Foto O. Korábek
-
Lokalita na kontaktu výskytu dvou druhů hlemýžďů při horní hranici lesa v pohoří Prokletije na pomezí Černé Hory a Albánie. Zatímco okolní bukové lesy hojně obývá hlemýžď velký (Helix vladika), h. dalmátský (Helix secernenda) žije mezi kameny v otevřených plochách. Foto O. Korábek
-
Ke starým muzejním sbírkám musíme přistupovat obezřetně. Ačkoli podle štítků pocházejí oba exempláře v Přírodovědném muzeu ve Vídni z Kabylie v Alžírsku, není tomu tak. Zatímco Cornu subapertum (vlevo) zde opravdu žije, napravo máme ve skutečnosti neurčený druh rodu Humboldtiana z Texasu nebo Mexika. Foto O. Korábek