Výsledky studií z území s různými přírodními podmínkami, různou skladbou flóry a různou historií vlivu člověka na přírodu dávají tušit, že invazibilita rostlinných společenstev není jevem náhodným, ale je do značné míry řízena obecnými zákonitostmi. Obecná teorie invazibility však může mít velký význam jak pro ekologickou teorii, tak pro praxi. Taková teorie umožní předvídat, kde a za jakých okolností vznikne největší riziko invazí, což by ve spojení s efektivním ochranářským managementem mohlo vést k jejich účinnému předcházení nebo omezování.
Burke M. J. W. & Grime J. P. (1996): An experimental study of plant community invasibility. Ecology 77: 776–790.

Davis M. A., Grime J. P. & Thompson K. (2000): Fluctuating resources in plant communities: a general theory of invasibility. J. Ecol. 88: 528–534.

Elton C. S. (1958): The ecology of invasions by animals and plants. Methuen, London.

Fridley J. D., Brown R. L. & Bruno J. E. (2004): Null models of exotic invasion and scale-dependent patterns of native and exotic species richness. Ecology 85: 3215–3222.

Herben T., Mandák B., Bímová K. & Münzbergová Z. (2004): Invasibility and species richness of a community: a neutral model and a survey of published data. Ecology 85: 3223–3233.

Levine J. M. (2000): Species diversity and biological invasions: relating local process to community pattern. Science 288: 852–854.

Shea K. & Chesson P. (2002): Community ecology theory as a framework for biological invasions. rends Ecol. Evol. 17: 170–176.

Stohlgren T. J., Jarnevich C., Chong G. W. & Evangelista P. H. (2006b):
Scale and plant invasions: A theory of biotic acceptance. Preslia 78:
405–426.

Results of study carried out in areas with varying natural conditions and varying floral composition, as well as on the history of man’s influence on nature show that the invasive potential of plant communities is not an accidental phenomenon but that it follows general rules. A general theory on invasibility may be of great importance both for ecological theory and practice. Such theory enables us to foresee where and under which conditions the highest invasion risk occurs, and this can be used in combination with effective conservation management to prevent or reduce risk.