Většina studií lišejníkové diverzity značně podhodnocuje její současnou druhovou bohatost. Proto jsme vyvinuli nové metody, kterými lze získat kompletnější seznam druhů obývajících dané území a jejichž výsledky lze vzájemně srovnávat – a tento přístup jsme uplatnili při výzkumu pralesovitých porostů v České republice, v Karpatech na Ukrajině a na Kavkaze. Celkové srovnání výsledků vedlo k některým doporučením z hlediska ochranářských opatření a k výběru druhů lišejníků jako vhodných indikátorů pralesovitých bukových a smrkových porostů ve střední Evropě.
Použitá literatura:
ALBRECHT, Josef. Českobudějovicko [Českobudějovicko region]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2003. In: MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. (eds), Chráněná území ČR, svazek VIII [Protected areas of the Czech Republic, vol. VIII], AOPK ČR, Brno.
KIEBACHER, Thomas, et al. Hidden crown jewels: the role of tree crowns for bryophyte and lichen species richness in sycamore maple wooded pastures. Biodiversity and conservation, 2016, 25.9: 1605-1624.
MARMOR, Liis, et al. Lichens on Picea abies and Pinus sylvestris–from tree bottom to the top. The Lichenologist, 2013, 45.1: 51-63.
VONDRÁK, Jan, et al. Epiphytic lichens of Stužica (E Slovakia) in the context of Central European old-growth forests. Herzogia, 2015, 28.1: 104-126.
Most studies into lichen diversity strongly underestimate actual species richness. We have developed new methods for obtaining more complete species lists, whose results are comparable to each other, and applied this approach to research into old-growth forests in the Czech Republic, the Ukrainian Carpathians and the Caucasus. The overall comparison resulted in several recommendations for nature protection and a selection of suitable species indicators of Central European old-growth beech and spruce forests.
-
Dobrým indikátorem starých horských smrčin je houboplodka krvavějící (Mycoblastus sanguinarius). Kromě šedé stélky a černé plodnice – apotecia – je pro tento druh typická červená vrstva dřeně, obsahující kyselinu rodokladonovou. Foto J. Malíček
-
Specifickou ekologií se vyznačuje prachouleček kulohlavý (Chaenotheca sphaerocephala), zástupce tzv. kalicioidních lišejníků, jež vytvářejí plodnice na stopkách. Jeho typickým stanovištěm jsou stinné báze starých smrků, které většina lichenologů ani neprozkoumá. Prachouleček byl proto v České republice považován za vzácný boreální lišejník. Překvapivě jsme ho zaznamenali na většině ploch pralesovitých smrčin. Foto J. Malíček
-
Papršlice bělohlavá (Lecanactis abietina) patří k hojným lišejníkům starých smrkových porostů a navíc je relativně tolerantní k znečištění ovzduší. V kulturních porostech se vyskytuje jen zcela výjimečně, tak ji lze považovat za jeden z nejlepších bioindikátorů pralesovitých lesů. Poznáme ji především díky nápadným bílým nepohlavním rozmnožovacím útvarům – pyknidám. Foto F. Bouda
-
Nenápadná korovitá šálečka Lopadium disciforme podle našich výzkumů dobře indikuje pralesovité bučiny ve střední Evropě. Foto J. Malíček
-
Jeden z našich největších zástupců kalicioidních lišejníků, cyfélium špinivé (Cyphelium inquinans), se nyní vyskytuje výhradně v nejzachovalejších pralesovitých porostech na Šumavě, Králickém Sněžníku, v Hrubém Jeseníku a Českém lese. Mimo čistě smrkové porosty se objevuje i na smrcích a na torzech stromů v bučinách a jedlobučinách. Foto J. Malíček
-
Biatora bílá (Biatora veteranorum) patří k nenápadným mikrolišejníkům. Rozpoznat ji můžeme podle početných bílých pyknid, které nebývají větší než 0,2 mm. Apotecia jako na fotografii vytváří jen zřídka. Tento druh bývá hojný v pralesovitých porostech středních a vyšších poloh. Foto J. Malíček
-
V rozsáhlých pralesech na severním Kavkazu může růst i více než 300 druhů epifytických a epixylických (rostoucích na dřevě v různém stupni rozkladu) lišejníků na jediném hektaru. Foto J. Malíček
-
Starý bukový porost s extrémně bohatou lichenoflórou při horní hranici lesa hory Manchul, ovlivněný pastvou dobytka. Biosférická rezervace Uholka – Široký luh na Ukrajině. Foto J. Malíček
-
K velmi vzácným makrolišejníkům patří terčovka dírkovaná (Menegazzia terebrata). Je náročná na mikroklimatické podmínky a citlivá k znečištění ovzduší. V současné době se u nás vyskytuje jen na několika lokalitách na Šumavě a v Novohradských horách. Foto J. Malíček
-
Za substrátového specialistu lze považovat kryptovku Flotowovu (Gyalecta flotowii), kterou typicky nalezneme na přestárlých a odumírajících bucích s rozkládající se borkou. Foto J. Malíček
-
Důlkatec prostranný (Lobaria amplissima) je velmi náročný makrolišejník, který upřednostňuje staré stromy, vyžaduje vlhké klima a nesnáší znečištění ovzduší i eutrofizaci. V České republice nyní přežívá na poslední lokalitě na Šumavě. Foto J. Malíček
-
Údolí Jeleního potoka jihovýchodně od Sněžky v Krkonoších – pralesovitá smrčina s výskytem velmi vzácných lišejníků. Foto J. Malíček
-
Provazovka nejdelší (Usnea longissima) vyhynula na našem území nejspíše už v první polovině 20. stol. V současné době roste v celé střední Evropě na několika posledních lokalitách v Rakousku a ve Švýcarsku. Na Kavkaze, odkud pochází i tento snímek, patří k dominantním lišejníkům. Foto J. Malíček