Velká kotlina je téměř 200 let známa jako unikátní lokalita, v níž se nachází nebývale vysoký počet druhů rostlin, včetně endemitů a reliktů. Přestože se od počátků poznávání vědělo o výskytu četných vyhraněně vápnomilných druhů cévnatých i bezcévných rostlin, lišejníků a mechorostů, nikdo z botaniků se až donedávna nepídil po zdrojích vápníku. A nikdo z geologů nenabízel adekvátní vysvětlení. Pokoušíme se to nyní napravit a pro Živu trochu nezvykle si blíže rozebereme i geologické poměry území. Rovněž půdy Velké kotliny dosud nebyly podrobněji studovány, dosavadní pedologická data se týkala jen humusových vrstev. Na podzim 2016 však bylo vykopáno přes 30 hlubokých půdních sond, které přinesly řadu nečekaných informací, a chemické rozbory zeminy některých horizontů poukázaly na další zajímavosti.
Seznam použité literatury a doplňující materiály najdete v pdf souborech ke stažení níže pod obrazovou galerií.
Velká kotlina was considered to be a petrographically uniform area of metamorphic rocks, and the presence of calciphilic plants and bryophytes has been explained in different ways or not at all. In the cirque itself phyllites indeed dominate, but also on larger parts of rocks there are more difficult ventilating metatuffs. Metadolerites, crystalline limestones, metaquartzites and secretory quartz belong to those less represented. For vegetation there are very important sources of calcium which are presented by crystalline limestones, calcic phyllites, calcic metatuffs and quartz-calcited dykes of alpine type. The mosaic of varied mother rocks corresponds with the diversity of soils. On the rocks there are shallow soils of the type of lithic leptosols, hyperskeletic leptosols and calcaric leptosols, most of the area is covered by deep soils on the hillsides, cambisols and etnic podzols. Peat soils can be found on the glacial sediments at the bottom of the cirque. In soils a periglacial phenomena is present.
-
Plující blok – balvan sekrečního křemene na Hadačově stráni. Nad ním patrná hluboká rýha vznikla pohybem balvanu při periglaciální soliflukci. Foto L. Bureš
-
Čerstvě vylomený kus křemen-karbonátové žíly se světle hnědým vápencem na úpatí Podpěrovy skály. Uprostřed kvetoucí hvozdík kartouzek sudetský (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus), endemit Velké kotliny. Foto L. Bureš
-
V těsné blízkosti křemen-karbonátové žíly na Podpěrově skále rostou pospolu vápnostřezné rostliny – vřes obecný (Calluna vulgaris, vlevo nahoře), i vápnomilné druhy – hlaváč šedavý (Scabiosa canescens, velké vejčité listy v dolní části) a mateřídouška ozdobná sudetská (Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus, drobné tmavozelené vejčité listy hustě v celé dolní části snímku). Foto L. Bureš
-
Pruhovaný čistý krystalický vápenec z čelní haldy před štolou Kamzičník-JV. Foto L. Bureš
-
Prokřemenělé grafitické fylity na Beckeho skalách. Foto L. Bureš
-
Fylit – metamorfovaná hornina z jílovito-prachových usazenin, především břidlic – s žilkami muskovitu, z koryta Moravice v Uechtritzově úvalu. Foto L. Bureš
-
Vápnitý fylit z horní Aichlerovy skalky. Foto L. Bureš
-
Krystalický vápenec z haldy štoly Kamzičník-JV. Foto L. Bureš
-
Povrchově značně navětralý středně zrnitý metadolerit z balvanu naučné stezky. Foto L. Bureš
-
Nezvětralý hrubozrnný metadolerit ze sedla Temné. Světlé partie – albit (s podílem kalcitu), tmavé – epidot, chlorit, v menší míře aktinolit. Foto L. Bureš
-
Metadiabas (metamorfovaný diabas – jemnozrnný čedič) od Smrkového potoka v jihozápadní části kotliny. Foto L. Bureš
-
Vzorek jemnozrnného vápnitého metatufu ze skalní plotny na Roemerových výchozech v jihozápadní části kotliny. Foto L. Bureš
-
Od okolních hornin nápadně odlišně větrající šikmá skalní plotna na Roemerových výchozech v jihozápadní části kotliny. Foto L. Bureš
-
Kompaktní vápnitý metatuf s výraznou foliací tvořící převislou stěnu Petříkovy skalky. Foto L. Bureš
-
Spodní převislá stěna Petříkovy skalky. Foto L. Bureš
-
Dva velké ploché metakvarcity nad pramenem Vrbového potoka v horní části Velké kotliny, které se sem dostaly neznámo odkud, zřejmě kryogenními pochody. Foto L. Bureš
-
Detail křemen-karbonátové žíly na bloku fylitu čerstvě odlomeném ze skal, obaleného vrstvou rezavého limonitu (hnědele – hydratovaného oxidu železitého). V žíle jsou kromě křemene, kalcitu a limonitu i další minerály. Foto L. Bureš
-
Nezapojená skalní vegetace – uprostřed hvozdík kartouzek sudetský – ve skalních štěrbinách a teráskách s mělkou litozemí na fylitové Podpěrově skále. Foto L. Bureš
-
Boční pohled na mohutné kuželovité svahoviny pod kotlinovými skalami, na nichž se vyvíjejí synlitogenní půdy. Foto L. Bureš
-
Půdní sonda pod smrčinou (Calamagrostio-Piceetum) mezi Králíkovými palouky a Cimrmanovou zahrádkou (vlevo) a pod květnatou nivou (Poo-Deschamsietum) na Hvozdíkové louce v Cimrmanově zahrádce. Ani na jednom profilu není vybělený eluviální horizont, typický pro podzoly, které bychom v těchto místech předpokládali. Foto L. Bureš
-
Půdní sonda pod keříčkovou holí s vřesem a brusinkou (Avenello-Callunetum) na jihovýchodním svahu Vysoké hole (vlevo) a půdní sonda pod metličkovou holí (Cetrario-Festucetum deschamsietosum) na vrcholové plošině Vysoké hole (vpravo) představují typické podzoly s mohutným horizontem surového humusu a nápadně vyběleným eluviálním horizontem. Foto L. Bureš
-
Vlevo půdní sonda pod borůvčím (Festuco-Vaccinietum) na Prosové stráni zachycuje hlubokou půdu typu kambizem na svahovinách; v hloubce 70-95 cm je vpravo vidět dvě nápadně světlejší místa se sypkým štěrkem – jsou to tzv. sufózní kanálky, jimiž při tání sněhu proudí tavná voda. Vpravo půdní sonda v hluboké skeletovité kambizemi pod vysokostébelnou nivou (Laserpitio-Dactylidetum) na Kurkové stráni. Foto L. Bureš
-
Vlevo půdní profil humózní kambizemě na silně skeletovitých svahovinách pod kapradinovou nivou (Daphno-Dryopteridetum) na Finckeho stráni. Vpravo půdní sonda pod květnatou krátkostébelnou nivou (Poo-Deschamsietum) v Cimrmanově zahrádce v 1330 m n. m. Tato půda má nápadně mocný humusový horizont (do cca 40 cm hloubky) s formou humusu a dalšími vlastnostmi (včetně žížal) jako na hnojené zahrádce v teplé pahorkatině. Foto L. Bureš