Citovaná a použitá literatura:
APPLEBY, Mark W.; RAMSDELL, Fred. A forward-genetic approach for analysis of the immune system. Nature Reviews Immunology, 2003, 3.6: 463-471.
HARDY, Serge, et al. Reverse genetics in eukaryotes. Biology of the Cell, 2010, 102.10: 561-580.
TIERNEY, M. B.; LAMOUR, K. H. An introduction to reverse genetic tools for investigating gene function. The Plant Health Instructor. DOI: 10.1094. PHI-A-2005-1025-01, 2005.
ADAMS, Melissa D.; SEKELSKY, Jeff J. From sequence to phenotype: reverse genetics in Drosophila melanogaster. Nature Reviews Genetics, 2002, 3.3: 189-198.
GILCHRIST, Erin J.; HAUGHN, George W. TILLING without a plough: a new method with applications for reverse genetics. Current opinion in plant biology, 2005, 8.2: 211-215.
MORESCO, Eva Marie Y.; LI, Xiaohong; BEUTLER, Bruce. Going forward with genetics: recent technological advances and forward genetics in mice. The American journal of pathology, 2013, 182.5: 1462-1473.
MARTÍN, Beatriz, et al. A high-density collection of EMS-induced mutations for TILLING in Landsberg erecta genetic background of Arabidopsis. BMC Plant biology, 2009, 9.1: 147.
KIM, Hyongbum; KIM, Jin-Soo. A guide to genome engineering with programmable nucleases. Nature Reviews Genetics, 2014, 15.5: 321-334.
DOMINGUEZ, Antonia A.; LIM, Wendell A.; QI, Lei S. Beyond editing: repurposing CRISPR-Cas9 for precision genome regulation and interrogation. Nature Reviews Molecular Cell Biology, 2016, 17: 5-15.
-
Typy mutageneze s příklady jednotlivých mutagenů, tedy látek, které mutaci na úrovni DNA způsobují. Prvotní členění spočívá v typu mutagenu. Následně se zde rozlišuje princip vyvolání mutací – v případě fyzikální mutageneze se uplatňuje přímá radiace, nejčastěji záření gama nebo ultrafialové, či samotné ozařování částicemi, jako jsou neutrony nebo alfa, resp. beta. Chemické mutageny využívají několik způsobů tvoření mutací – klíčové je zavedení změny v párování bází, buď pomocí přenosu alkylových skupin na DNA, nebo prostřednictvím analogů původních nukleotidů. Biologické mutageny manipulují DNA pro ně vlastním způsobem. Začleňují různé sekvence nukleových kyselin do genomu pomocí inzerce, nebo programují a regulují expresi proteinů na všech úrovních (jak DNA, tak RNA). EMS – etylmetansulfonát, ENU – etylnitrozomočovina, 5-BU – 5-bromouracil, 2-AP – 2-aminopurin, ZNF – nukleázy se zinkovými prsty (Zinc Finger Nucleases), TALEN – TALE nukleázy (Transcription Activator-Like Effector Nucleases), CRISPR (Clustered Regularly Interspaced Short Palindromic Repeats), RNAi – RNA interference. Blíže v textu. Podle různých zdrojů kreslila V. Grešáková
-
Princip fungování transpozonu a jeho vložení do hostitelské DNA. Samotný transpozon kóduje sekvenci genu transponázy, tedy klíčového enzymu odpovědného za vyštěpení a vložení transpozonu do cílové sekvence. Transponáza detekuje vazebná místa na okrajích sekvence transpozonu, které následně nastřihne a pak se „připojí“ na transpozon. Tento komplex se přesouvá na cílové místo, kde transponáza rozstřihne sekvenci a vloží do ní DNA transpozonu. Podle různých zdrojů kreslila V. Grešáková
-
Programovatelné nukleázy a porovnání jejich mechanismu fungování. Každá nukleáza má vlastní způsob hledání cílové sekvence v DNA řetězci, pak ale všechny nastřihnou dvoušroubovici a spustí opravné procesy. Nehomologní spojení konců (Non-Homologous End Joining, NHEJ) probíhá jednoduše, po identifikaci rozštěpených úseků se jejich konce zarovnají a opětovně se spojí, čímž vzniká mutace. Pokud nastane homologní rekombinace (Homology Directed Repair, HDR), opravné mechanismy vyhledají co nejpodobnější molekulu DNA, kterou následně zamění za původní, poškozenou molekulu. Proto vkládáme co nejpodobnější DNA s uměle upravenou sekvencí, aby právě ona byla vybrána jako nejvhodnější kandidát na opravu DNA. Podle různých zdrojů kreslila V. Grešáková
-
Chiméra (výřez) od italského renesančního malíře Jacopa Ligozzi (1547–1627). Převzato z Wikimedia Commons, v souladu s podmínkami použití
