Časopis - Archiv

V roce 2015 se na internetu v České republice zvedla vlna nenávistných projevů proti migrantům, zejména muslimského původu. Tento článek prezentuje výsledky výzkumu nenávistných projevů vůči migrantům a uprchlíkům na Facebooku v České republice v létě 2015.  Za pomoci kombinované metody analýzy využívající automatický sběr dat a následnou manuální triangulaci výsledků bylo možné odpovědět na některé základní otázky o procesu vytváření a šíření nenávistných projevů na Facebooku. Je zřejmé, že vlna nenávistných projevů proti migrantům v roce 2015 byla cíleně i nezamýšleně podpořena společnými aktivitami různých uživatelů Facebooku (především mužů ve středním věku příslušejících ke střední střídě), propagandistickými aktivitami extremistických skupin, zpravodajstvím masmédií a také designem samotné komunikační platformy.

Článek se zaměřuje na zhodnocení spokojenosti s bydlením a její vývoj v České republice v období po roce 2000. Cílem je identifikovat faktory ovlivňující rozdílnou úroveň spokojenosti s bydlením u jednotlivých skupin obyvatelstva, a přispět tak k lepšímu pochopení procesů souvisejících s tímto komplexním jevem. V komparativní perspektivě průřezových let 2001 a 2013 se autoři se věnují prezentaci hlavních zjištění vyplývajících ze dvou na sebe navazujících vln kvantitativního sociologického šetření.

Článek se zabývá matkami, které rodí děti mimo partnerský vztah. Předchozí výzkum ukazuje, že mateřství bez partnera je spojeno s celou řadou rizik. V České republice je ale překvapivě málo evidence o časovém trendu v tomto typu rodinného uspořádání. Autorka používá dva datové zdroje (vitální statistiky a Výběrové šetření pracovních sil) a tři způsoby měření porodu mimo partnerství.

Československo resp. Česká republika má dlouholetou tradici v oblastech očkování, přičemž míra proočkovanosti v současné době dosahuje 98-99 %. Zákon zároveň ukládá povinnost podrobení se očkování všem jedincům žijícím na území České republiky. Z hlediska zákona je člověk, který odmítá očkování svého dítěte, v pozici občana/ky dopouštějící/ho se přestupku a ohrožující/ho ochranu veřejného zdraví. Přestože je mnoha odborníky/cemi očkování považováno za jeden z největších úspěchů medicíny, ne všichni členové/ky české společnosti nahlížejí na povinné očkování jako na jednoznačné pozitivum. Tento text se zaměřuje na problematiku kritiky očkování v České republice perspektivou rodičů, kteří takovýto postoj zaujímají.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

druhé letošní číslo časopisu Naše společnost nabízí dle tradice rozmanité příspěvky z různých oblastí společenských věd, ať už jde o rozmanitost témat, teorií nebo metod.

Od počátku 90. let 20. století dochází k poměrně velkým změnám v reprodukčním chování obyvatel České republiky, mimo jiné výrazně narůstá podíl dětí narozených mimo manželství. Článek podrobně popisuje vývoj intenzity plodnosti nevdaných žen ve srovnání s ženami vdanými v letech 1989–2014 na základě dat běžné evidence. Pozornost je věnována třem hlavním vlivům působícím na podíl dětí narozených mimo manželství, nejvíce pochopitelně intenzitě mimomanželské a manželské plodnosti (podle věku a pořadí narozených dětí). Analýza ukazuje, že přestože dochází od počátku 21. století ke sbližování intenzity plodnosti vdaných a nevdaných žen, prokreační chování těchto žen se stále výrazně odlišuje (průměrný věk matky při narození (prvního) dítěte, struktura narozených dětí podle pořadí narození).

Text reflektuje postavení podniku pro zahraniční obchod (PZO) Artia ve struktuře tuzemských hudebních vydavatelství v období normalizace s cílem přiblížit modus operandi exportně orientované hudebně vydavatelské činnosti v Československu. V porovnání s hudebními vydavatelstvími zaměřenými na domácí trh se Artia odlišovala svou koncepcí ediční i obchodní politiky, u níž ideologický a estetický diktát determinovaný systémem řízení a kontroly kulturní tvorby ustupoval obchodním zájmům Ministerstva zahraničního obchodu. Sledování dynamicky se proměňujícího střetu ideologických a ekonomických zájmů v oblasti kultury je zajímavé zejména v období nastupující normalizace charakteristické zesílenou kontrolou ideologické čistoty uměleckého projevu, a nejen proto je toto téma vhodné pro všechny zájemce o multidisciplinární zkoumání kulturních dějin Československa.

V minulém roce byla na stránkách periodika Naše společnost publikována empirická stať s názvem „Náboženské vyznání v České republice z perspektivy inter a intragenerační transmise" [Paleček, Vido 2014]. Tato práce představila možný metodologický postup, jehož prostřednictvím je možno zjišťovat míru úspěšnosti přenosu religiozity ve společnosti během neustálého procesu generační obměny.

Je obecně známo, že současná ČR se v tradičních formách religiozity řadí mezi nejvíce sekulární nejen mezi zeměmi post-komunistickými, ale i v kontextu celé Evropy [Hamplová 2000; Lambert 2004; Meulemann 2004; Need, Evans 2001; Nešpor 2010a; Tomka 2010]. Avšak, i když je ČR pouze jednou ze zemí, jejichž historie byly poznamenány 40ti lety komunistické státní moci, přesto se mezi těmito zeměmi řadí k nejvíce sekulárním. Je možno uvažovat, zda se protináboženská politika v ČR lišila oproti této politice v dalších zemích s komunistickou totalitní mocí nebo se lidé v těchto zemích naopak lišily odolností vůči této politice. V náhledu výše citovaného metodologického postupu může otázka znít, zda a jak se lišila úspěšnost předávání tradiční religiozity mezi generacemi v ČR oproti dalším post-komunistickým zemím a jaké byly možné příčiny těchto rozdílů. Sledovanými formami tradiční religiozity budou v této práci deklarované náboženské vyznání a návštěvnost na bohoslužbách v kostelích.

Důvěra občanů České republiky v politické instituce a politiky je dlouhodobě nízká. V textu se zaměřujeme na perspektivu profesionálních politiků v hodnocení politiky, která je v českém kontextu neprobádaným tématem. Doplňujeme zároveň tradiční pohled na politickou kulturu o přístup vycházející z interpretativní a konstruktivistické sociologie. Soustředíme se přitom na konstrukci symbolických hranic u českých politiků, kdy si klademe otázku, mezi jakými skupinami politici symbolické hranice vytvářejí. Provádíme kombinaci narativní (Ricoeur) a kritické diskurzivní analýzy (Wodak) na 21 tematicky orientovaných biografických interview s politiky ze tří tradičních politických stran (ODS, ČSSD, KSČM), kteří byli aktivní v politice od začátku 90. let 20. století. Zjištění interpretujeme v tom smyslu, že symbolické hranice představují pro politiky kulturní nástroj legitimizace jejich identity, statusu a praxe "tradiční" politiky. Díky symbolickému vymezování se vůči "jiným" jsou politici schopni konstruovat realitu, ve které jsou s občany sice na stejné lodi a zároveň musí podle nich sami stát na kapitánském můstku.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

první letošní číslo časopisu Naše společnost vás opět provede různorodými oblastmi společenskovědního bádání, a to jak na základě analýzy empirických dat (první a čtvrtý článek), tak formou exkurzu do zatím méně probádaných metod (druhý článek) či oblastí (třetí článek) společenskovědního výzkumu.

Pracovní život je jedním z významných faktorů, které ovlivňují celkovou kvalitu života a životní spokojenost. Měření jeho kvality je předmětem zájmu řady projektů a výzkumů, jež byly v uplynulých letech realizovány také v České republice. Následující text se věnuje nejobecnějšímu indikátoru kvality pracovního života, jímž je spokojenost s celkovým pracovním životem. Analyzuje jeho vztah ke spokojenosti s životem celkově a k jeho mimopracovním aspektům, jakož i jeho vztah ke spokojenosti se současným zaměstnáním. Výsledky analýzy ukazují, že spokojenost s celkovým pracovním životem je obecnější kategorií než spokojenost se současným zaměstnáním a že je podstatně více provázána s celkovou životní spokojeností než samotná spokojenost se současným zaměstnáním, přičemž se od obou dostatečně odlišuje, aby mohla být považována za samostatný validní indikátor.

Autorka v této přehledové stati představuje relativně nový společenskovědní obor Human-Animal Studies se zaměřením na jeho sociologickou dimenzi. Cílem článku není podrobná kompilace existujících publikací na toto téma, ale syntéza klíčových myšlenek, které stojí v základu sociologického chápání Human-Animal Studies, včetně odkazů na zásadní díla a vybrané webové portály, kde mohou zájemci najít podrobnější informace. Autorka představuje základní východiska a teoretické předpoklady tohoto oboru a zasazuje jej do širšího interdisciplinárního rámce. Poukazuje na různorodost přístupů jak z hlediska teoretického, tak metodologického. Poskytuje základní přehled historického vývoje tohoto oboru a jeho postupného etablování v rámci odborných center, univerzit i vědeckých časopisů. Autorka rovněž přibližuje vybraná témata, kterými se tento komplexní obor dnes zabývá, a v závěru nastiňuje jeho možnou budoucí perspektivu.

Techniky využívající vizuálních stimulů jsou v sociálněvědním výzkumu přítomny od konce 19. století. Jejich metodologické ukotvení, zejména pak v kvantitativně orientovaných studiích, však není příliš pevné. V této přehledové stati se proto zaměřuji na metodologické aspekty jednotlivých skupin vizuálních technik a následně formuluji doporučení pro design studií, které se takový typ výzkumu rozhodnou použít. V textu se po stručném historickém úvodu postupně věnuji psychologickým projektivním metodám, využití vizuálních materiálů v hloubkových rozhovorech a kvantitativních dotazníkových šetřeních. V diskusi pak shrnuji metodologická specifika tohoto typu technik, doporučení pro design instrumentu a problémy validity.

Mezi hlavní zájmy politiků patří politická, finanční i legislativní podpora svých volebních obvodů či bydlišť. Článek se pokouší odhalit pravidelnosti v prostorovém vzorci poslaneckých dotací, o kterých poslanci rozhodovali během projednávání návrhu státního rozpočtu v Poslanecké sněmovně (porcování medvěda), na základě analýzy významu lokalizace poslaneckých trvalých bydlišť pro jejich alokaci. Na úrovni okresů byla provedena analýza korelace dat přijatých pozměňovacích návrhů poslanců k návrhu státního rozpočtu ze sněmovních tisků a lokalizace poslaneckých trvalých bydlišť z volební databáze Českého statistického úřadu. Na úrovni obcí byly metodou lokálního indikátoru prostorové asociace LISA odhaleny prostorové shluky vysoké a nízké podpory poslaneckými dotacemi, které byly následně na půdorysu obvodů obcí s rozšířenou působností porovnány s trvalými bydlišti poslanců. Jejich rozmístění v několika případech odpovídalo příjmu poslaneckých dotací, obecná závislost se však nepotvrdila.

Recenze knihy Miloš Brunclík, Miroslav Novák et al.: Internetové volby. Budoucnost, nebo slepá ulička demokracie?

Sociologické úvahy týkající se charakteristiky veřejných projevů lidí se v prvních dekádách 20. století spojovaly s okruhem jak evropských, tak amerických autorů teoreticky se zabývajících problematikou veřejného mínění. Reprezentovali je významní představitelé společenských věd, např. Gabriel Tarde [1922] s analýzou procesu nápodoby a masového mínění, Ferdinand Tönnies [1922] s rozborem vnitřní struktury a působení veřejného mínění nebo Walter Lippmann [(1922) 1946] zabývající se vlivem tisku na veřejnost a ilustrací toho, jak mají skutečné události mnohdy jen málo společného s představami, které o nich lidé mají. Americký badatel Hadley Cantril obohatil tuto oblast, s využitím poznatků Georga Gallupa a dalších autorů, o empirické a sociálně psychologické přístupy.

Tento příspěvek mapuje proměny, kterými v období antiky a středověku prošlo označování a chápání jevů spojených s veřejným míněním. V centru zájmu zde stojí skupina nejdůležitějších slovních výrazů, které tyto jevy označovaly (fama, existimatio či opinio u Římanů, fama publica či communis opinio ve středověku aj.). Zvláštní pozornost je věnována tomu, že v římském společenském životě bylo znatelné rozlišení mezi výrazem fama, která vyjadřovala obecné mínění, a rumor, které bylo míněním plebsu, tedy nehodnotným a nespolehlivým. Pojem fama, častěji spíše fama publica, pak ve středověku označovala lokální síť znalostí, mechanismus kolektivního hodnocení jedince. V tomto smyslu byla rovněž důležitou součástí soudních procesů. Oběma zkoumaným historickým etapám je pak společná problematika fám, neboť právě fáma v dnešním slova smyslu v nich obecné mínění často představovala a zakládala.

Stať se zaměřuje na problematiku intergenerační a intragenerační transmise náboženského vyznání v České republice. Autoři vycházejí z obecně konstatovaného faktu pokračujícího poklesu sebedeklarované příslušnosti k náboženskému vyznání v průběhu 20. poloviny 20. století. Tento trend bývá obvykle vysvětlován prostřednictvím sekularizační teorie a specifičnosti historického vývoje českých zemí, zejména s ohledem na dopad protinábožensky orientovaného komunistického režimu. Ve své analýze, opírající se o data z ISSP 2008- Náboženství, se autoři snaží o detailnější průzkum mechanismů zodpovědných za oslabování příslušné podoby religiozity. Výsledky ukazují, že klíčový faktor pro vysvětlení snižujícího se podílu české populace, která deklaruje příslušnost k náboženskému vyznání, představuje míra dekonverze, jež není dostatečně kompenzována mírou konverze v rámci obou typů transmisí, inter- i intragenerační.

Předložený text je analýzou fenoménu, jež se obsáhle diskutuje v akademické, ale i společenské a politické sféře: na základě dostupných empirických údajů, sociologických analýz a statistických dat tematizuje některé základní sociálně-politické okolnosti, které mohou vysvětlit skutečnost, že se KSČM může nadále opírat o značnou a stabilní (ve výkyvech i rostoucí) voličskou podporu. Smyslem tohoto textu je tedy nastínit některé základní predispozice stojící v pozadí faktu, že právě strana po roce 1989 považovaná za antisystémovou dědičku nedemokratického režimu dodnes patří k nejstabilnějším elementům české politiky.

Článek popisuje sociologický problém, který je spojen s rozhodováním o lokalitě pro výstavbu hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva a radioaktivních odpadů v ČR. Úvodní část objasňuje sociální situaci jednání o úložišti a identifikuje zainteresované strany, kterých se tato jednání týkají. Následně je připomenut právní rámec jednání a je shrnut jejich dosavadní vývoj. Zbývající část článku je věnována analýze dat ze dvou výzkumů veřejného mínění. Tématem prvního z nich byly postoje obyvatel vytipovaných lokalit k projektu hlubinného úložiště. Druhý výzkum zjišťoval postoje české veřejnosti k radioaktivním odpadům a k hlubinnému úložišti.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

druhé letošní číslo časopisu Naše společnost vám opět představuje pestrou paletu témat, sociálně-vědních disciplín a přístupů. Najdete v něm texty politologické, sociologické, historiografické i témata z oblasti religionistiky a výzkumu veřejného mínění.

Tento příspěvek se zabývá reprezentací národnostních a etnických kategorií v mediálních textech o Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Cenzus je zde chápán jako prostředek konstruování kolektivních identit, a to nikoli jako předem jasně definovaných kategorií, ale sociálně i mediálně utvářených součástí identity jedince. Cílem této studie je tedy analyzovat mediální reprezentace Sčítání lidu, domů a bytů 2011 jako události, která zvýrazňuje vyjednávání kolektivních identit a dává vyniknout procesům tzv. „identitární mobilizace“. Kvantitativní analýza vybraných článků z celostátních deníků doplněná o zjištění kvalitativní analýzy příspěvků a videí v nových médiích mimo jiné ukazuje, že SLDB je v médiích často prezentováno skrze diskurz, který jsme v této práci označili jako nacionální, a že procesy identitární mobilizace nabývají během cenzu specifických podob, přestože pravděpodobně nejsou omezena pouze na samotné období sčítání.

Cílem tohoto rešeršního článku je představení různých výzkumných metod využívaných v empirických studiích o vlivu nových médií na žurnalistiku. Text analyzuje všechny články související s tématem, které byly v letech 2006-2013 publikovány ve třech vybraných prestižních vědeckých časopisech – Journalism, Journalism Studies a New Media & Society. S využitím principů systematického přehledu jsou zkoumané články rozděleny na základě použitých výzkumných metod do tří časových období. Z přehledu vyplývá, že v analyzovaném období převládaly tradiční výzkumné metody, jež byly jen mírně přizpůsobeny specifikům nového komunikačního prostředí. Teprve od roku 2009 se objevují pokusy o zásadnější revizi výzkumných metod (analýza softwaru, různé kombinace metod) nebo technik (využití speciálního softwaru při studiu nových internetových fenoménů, jako jsou sociální sítě Facebook a Twitter).

Cílem předkládaného příspěvku je objasnit roli programů pracovního výcviku a vzdělávání, které představují jak klíčový nástroj aktivní politiky pracovního trhu zvyšující zaměstnatelnost, tak i nástroj politiky dalšího vzdělávání dospělých, který přispívá k naplňování konceptu celoživotního učení. Na základě rešerše širokého okruhu relevantní literatury, statistik a výzkumných studií charakterizujeme existující typy a cíle programů pracovního výcviku a vzdělávání, které jsou v různých zemích světa využívány jako klíčové opatření veřejné politiky. Zároveň se zamýšlíme nad jejich rolí v současných měnících se ekonomických a sociálních podmínkách a vazbou na principy politiky flexicurity.

Cílem této studie je přinést základní přehled o faktorech, které ovlivňují zapojení prarodičů do péče o vnoučata a zároveň představit typologie vzorců prarodičovství v českých rodinách. Text předkládá výsledky kvantitativní a kvalitativní analýzy. Kvantitativní analýza vychází z českých dat z druhé vlny šetření SHARE a omezuje se na respondenty, kteří mají vnoučata mladší 10 let. Text nejprve představuje typologii zapojení prarodičů do péče o vnoučata, která přihlíží ke vzdálenosti bydliště a četnosti kontaktů mezi prarodičem a rodinou vnoučete. Následně sleduje, zda/jak se tendence k jednotlivým způsobům naplňování prarodičovské role liší podle sociodemografických charakteristik respondentů. Kvalitativní analýza vychází z hloubkových rozhovorů s 18 matkami a 12 babičkami. Na základě jejich výpovědí identifikuje různé vzorce zapojení prarodičů s ohledem na charakter poskytované péče, směr „poptávky“ po péči a různý význam pomoci poskytované starší generací pro běžný chod rodiny.