V roce 2010 byl z podnětu Archeologického ústavu Akademie věd ČR, Praha, v.v.i. ve spolupráci s Kolegiátní královskou kapitulou sv. Petra a Pavla na Vyšehradě zahájen projekt sanace archeologického areálu, který uchovává relikty baziliky sv. Vavřince a starší, zřejmě sakrální stavby dosud neznámého půdorysu. Vznik baziliky bývá tradičně spojován s prvým českým králem Vratislavem (1061-1092).
Archeologický areál kostela s pozůstatky význačné sakrální architektury náleží v rámci někdejší knížecí, posléze královské rezidence a současné NKP Vyšehrad k nejvýznamnějším a z hlediska kulturně historického k nejcennějším polohám. Kostel byl zkoumán opakovaně v l. 1903, 1924-26 a 1968-70. Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i. zajišťuje dlouhodobě archeologickou památkovou péči v prostoru NKP Vyšehrad. Zprávou adresovanou NPÚ ú.p. upozornil ARÚP (Boháčová – Nechvátal – Šilhová 2007) na problém postupující degradace areálu s kostelem sv. Vavřince i na naprosto jeho významu neadekvátní způsob prezentace (čj. NPÚ-302/8416/2008). Především bylo konstatováno, že režim areálu není nijak pevně stanoven a dochází tak k jeho postupnému znehodnocování nejen v rovině vizuální, ale zejména v rovině devastace stavebních pozůstatků unikátních památek církevní architektury i archeologických terénů. Tato devastace vedla ke ztrátě vypovídací i kulturně historické hodnoty areálu.
Projekt sanace areálu, který byl následně formulován I. Boháčovou, byl v letech 2010-1011 realizován ARÚP Praha ve spolupráci s Královskou kolegiátní kapitulou sv. Petra a Pavla na Vyšehradě za podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Pražského archeologického fondu.
Součástí projektu byl revizní výzkum, který spočíval v dokumentaci znovu odkrých archeologických situací ze všech předchozích výzkumných sezón. Jeho cílem bylo především ověřit stav dochování a průběh zdiva starší stavby, dále detailní revize a dokumentace povrchu přirozeného podloží i datace ojedinělých pozůstatků historických terénních situací. Na tento revizní výzkum navázal ještě v r. 2011 v souvislosti s rekonstrukcí odvodu dešťových vod z areálu a jeho okolí drobný výzkum záchranný (L. Varadzin).
Výzkum poprvé prokázal souvislost mezi všemi dříve odkrytými úseky tohoto zdiva a to jak v interiéru baziliky, tak jižně transeptu a jižní lodi baziliky. Na jeho základě je možné revidovat původní rekonstrukci půdorysu předrománské stavby, k níž dospěl B. Nechvátal. Zachycené základové zdivo, zděné na jíl z lámané opuky, představuje značnou část půdorysu jižního obvodového zdiva stavby (centrály?), jejíž minimální délka dosahovala 25 m. Jde o jeden z nejstarších pozůstatků předrománské architektury v Čechách. Kromě rozměrů je stavba výjimečná k jihu orientovanou jižní apsidou (Boháčová 2011, Zpráva o archeologické části projektu pro Pražský archeologický fond).
V současné době je zabezpečena další existence areálu a pozůstatky obou význačných staveb zpevněny a zasypány pískem až po dochovanou korunu zdiva stavby předrománské. Adekvátní prezentaci této výjimečné památky brání zatím nevhodně umístěná lávka, která překrývá podstatnou část jejího půdorysu, včetně vnitřního nároží. Areál by měl být ještě doplněn informačními panely a dílčím způsobem ukázkou dlažby vyšehradského typu (repliky autentických dlaždic z fondů MMP a UPM).
V létě 2012 zpřístupnila Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla areál dočasně nejširší veřejnosti (pozvánka).
Rámcová informace o projektu a jeho výsledcích byla zveřejněna v rámci obecněji zaměřeného příspěvku na konferenci Vyhlídky na věčnost – Zlíč u České Skalice, květen 2012 (prezentace – PDF)
