Časopis - Archiv

Čas od času se ve všech evropských zemích včetně České republiky rozpoutá veřejná diskuse o opodstatněnosti trestu smrti. Nikoli náhodou. Nejzávažnější zločiny - násilné trestné činy včetně těch nejzávažnějších, vražd – pochopitelně vždy stály a budou stát v centru pozornosti médií. Proto pokaždé, když českou veřejností otřese brutální vražda, opakovaně vyvstane otázka: Neměli bychom opět zavést trest smrti? Do vzrušené rozpravy se znovu a znovu zapojují politici i právníci, novináři i široká veřejnost, ale výsledek je vždy předem daný: trest smrti totiž zakazuje ústava i mezinárodní závazky České republiky.

Od počátku roku 2004 se Centrum pro výzkum veřejného mínění SOU AV ČR zapojilo do spolupráce na výzkumném projektu „Sociální a kulturní soudržnost v diferencované společnosti“, který finančně podporuje Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky a na jehož řešení se společně podílejí pracovníci Centra pro sociální a ekonomické strategie (CESES), které je výzkumným pracovištěm Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, a Sociologického ústavu AV ČR.

Přestože problematice hodnot byla v sociologii již věnovaná řada textů, neexistuje v současné sociologii jednotná teoretická koncepce hodnot. Podle Strmisky napočítal Lautman v roce 1981 při snaze identifikovat pojetí hodnot v sociálních vědách dokonce 180 různých definic pojmu „hodnota“ [Strmiska 1996: 375]. Pojem hodnot však není pouze teoreticky neukotvený, ale nejednotnost panuje také v metodologické rovině.

Jedním z témat, kterým se CVVM věnuje v rámci výzkumu veřejného mínění, jsou média. Pro tento příspěvek jsme si vybraly tři okruhy otázek z kontinuálních šetření – 1) míra důvěry ve sdělovací prostředky, televizi, noviny a rádia, 2) názory na pravdivost a úplnost informací poskytovaných konkrétními médii, 3) výběr zpravodajských pořadů, četnost sledování zpráv a hodnocení respondentem sledovaných zpravodajských pořadů.

Vztah Čechů k pivu a hospodám není vztahem triviálním. Ačkoli jej lze prostřednictvím přímočarých soudů efektně zjednodušovat do podoby „národa pivařů“, „hospodské kultury“ apod., ve skutečnosti jsou vazby mezi Čechy, pivem a hospodami daleko komplexnější, složitější a diferencovanější. V minulém čísle bulletinu bylo podrobněji pojednáno o instituci hospody v české společnosti, tentokrát se trochu blíže zaměříme na tématiku piva a zejména na fenomén českého pivního patriotismu.

Paul Lazarsfeld je znám jako tvůrce a velký propagátor analytických výzkumných postupů. Často bývá spojován s kvantitativní metodologií – s postupy statistického zpracování dat, s matematickým modelováním. Neméně důležitou složkou jeho metodologického přínosu byl však důraz na spolupráci nejrůznějších přístupů v celku společenskovědního výzkumu.

Jedním z příkladů této spolupráce byl výzkum nezaměstnané komunity Marienthalu – dělnické kolonie blízko Vídně v Rakousku v době velké hospodářské krize třicátých let dvacátého století.

Další číslo (druhé třetího ročníku) bulletinu Naše společnost, který si dal za cíl seznamovat širokou veřejnost se zjištěními výzkumů veřejného mínění, vyšlo v prosinci 2005. Přináší osm článků řazených v rubrikách Aktuality, Souvislosti a Teorie. Bulletin volně navazuje na periodikum "České veřejné mínění v evropských souvislostech" a je součástí stejnojmenného projektu řešeného v rámci Programu podpory cíleného výzkumu a vývoje AV ČR.

Letos uplynulo šedesát let od konce druhé světové války a od osvobození naší země od německé okupace. V souvislosti s tímto výročím se konala celá řada akcí a objevilo se mnoho článků nebo televizních či rozhlasových pořadů, které připomínaly a rozebíraly události z jejího průběhu, klíčové vojenské operace, protifašistický odboj apod. Jak ale v současnosti s odstupem šesti desetiletí toto těžké období dějin, které mj.

Česká republika má v důsledku historicko-sociálních faktorů ve své populaci zastoupeny národnostní menšiny. V demokratickém státě musí mít všechny menšiny zajištěna stejná práva a možnost rozvíjet vlastní kulturní identitu jako většinová společnost. Smysl zjišťování etnického složení tkví v nutnosti zmapovat, kde a pro koho je třeba vyvíjet nějaká opatření, především ve sféře vzdělávání a sociálních služeb.

Prvotním empirickým podkladem této studie (a odrazovým můstkem pro analýzu dalších, doplňujících dat, jakož i pro snahu o širší interpretaci a hypotetická zobecnění) jsou výsledky šetření veřejného mínění obyvatelstva, který Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR uskutečnilo 17. – 24. ledna 2005. Dotázán byl soubor 1037 obyvatel starších 15 let, z toho podsoubor 813 oprávněných k volební účasti v krajských volbách.

Postavení hlavy státu má v každém demokratickém systému specifický význam i různorodé mocenské a konstituční ukotvení. Je institucionálním i symbolickým vyjádřením suverenity státu, jeho „jednoty v různosti“ v kontextu pluralitní demokracie. Koncepční řešení jsou v rámci moderní demokratické ústavnosti velmi rozmanitá: v některých státech je hlava státu pouze symbolem ústavnosti a její pravomoci jsou buď zcela formální (Velká Británie), nebo velmi omezené (Spolková republika Německo, Rakousko).

K zajímavým otázkám, které bezprostředně souvisejí s problematikou práce a nepřímo i s dalšími tematickými okruhy, jako jsou například hodnotové orientace či modernizace, patří prestiž povolání z pohledu veřejnosti. Na konci minulého roku se prestiži povolání věnovalo i jedno z kontinuálních šetření Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, ve kterém respondenti hodnotili dvacet šest vybraných profesí na škále od 1 do 99 podle jejich prestiže.

Hospoda je pojmem, pod kterým si dokáže něco konkrétního vybavit snad každý, kdo kdy strávil alespoň nějaký čas na území České republiky. Ve skutečnosti se za ním pochopitelně skrývají pohostinská zařízení nejrůznějších druhů, zatímco jiná se naopak k tomuto označení nehlásí, i když by mohla. Stejně tak se více či méně liší i představy jednotlivých lidí o tom, co přesně česká hospoda je.

Česká republika se 1. května 2004 stala plnoprávným členem Evropské unie. Současně s ní uskutečnilo stejný krok dalších 9 států a Evropská unie se tak rozšířila na stávajících 25 členských zemí. V současné době se uvažuje o dalším pokračování procesu evropské integrace – smlouvu o přistoupení již podepsalo Bulharsko a Rumunsko. O vstupu naší země rozhodovali občané v referendu, které proběhlo v červnu 2003 a obyvatelé České republiky v něm vyjadřovali souhlas či nesouhlas s otázkou: „Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie?“ Ve zmíněném referendu se k položené otázce vyslovila nadpoloviční většina českých voličů (55 %) a v jejích názorech výrazně převážil souhlas s členstvím nad nesouhlasem.

Další číslo (první třetího ročníku) bulletinu Naše společnost, který si dal za cíl seznamovat širokou veřejnost se zjištěními výzkumů veřejného mínění, vyšlo na podzim 2005. Přináší sedm článků řazených v rubrikách Aktuality, Studie a Souvislosti. Bulletin volně navazuje na periodikum "České veřejné mínění v evropských souvislostech" a je součástí stejnojmenného projektu podporovaného Akademií věd České republiky.

V mezinárodní spolupráci na bázi CEORG již několik let probíhají paralelně v České republice, Maďarsku a Polsku, k nimž se příležitostně připojují i další státy střední, východní či jihovýchodní Evropy, srovnatelné výzkumy veřejného mínění na řadu rozličných témat. K více či méně pravidelně opakovaným šetřením, která se v tomto rámci uskutečňují, patří i několik otázek týkajících se ekonomické situace země a materiálních životních podmínek domácností.

Pro Českou republiku bylo po celé období po druhé světové válce až do začátku devadesátých let charakteristické, že plánované rodičovství bylo redukováno na umělá přerušení těhotenství (UPT), tedy na antikoncepci ex-post. V době nejvyšší potratovosti, v druhé polovině osmdesátých let, skončila téměř polovina těhotenství indukovaným (uměle vyvolaným) potratem.

Bezkonfliktní provázaní pracovního a rodinného života představuje v současné české společnosti ideál, kterého se snaží dosáhnout snad všichni rodiče. Věnovat se práci i rodině zároveň je jistě složité, a tak každý rodič stojí před otázkou, jak rozdělit svou pozornost a svůj čas. Ať už si tento rozhodovací proces probíhá vědomě či spíše intuitivně, rodiče nakonec musí najít určitý kompromis mezi pracovní a rodinnou sférou.

Centrum pro výzkum veřejného mínění pravidelně pokládá několikrát do roka otázky týkající se životního prostředí. Část je zaměřena na chování samotných respondentů a jejich domácností, nakolik se sami snaží životnímu prostředí prospívat a zda se vůbec domnívají, že taková snaha může mít nějaký smysl. Jiné otázky se naopak věnují hodnocení činnosti různých institucí v oblasti ochrany životního prostředí a obecně chování firem, občanů a legislativě.

Nebudeme, myslím, daleko od pravdy s domněnkou, že pro většinu pracovníků podílejících se na nějakém sociálním výzkumu je období terénního sběru dat jakousi nevítanou přestávkou mezi dvěma důležitými dějstvími: přípravou a vyhodnocením. Jako by se v této chvíli jejich práce zastavila, jako by se rozbouřená horská řeka aktuálního výzkumu najednou schovala kamsi do skal a podzemních jeskyní, aby se až po nějakém čase znovu poklidně ševelící vynořila kdesi dole v údolí.

Motivační zázemí preferencí stran a kritéria volebního aktu jsou velmi mnohovrstevnatou a obtížně uchopitelnou veličinou, jíž nelze izolovat od celého procesu, ve kterém probíhá formování názorů. Pochopení či interpretace zákonitostí reálného volebního chování je tudíž nesmírně komplexním a vícefaktorovým problémem. Politické názory jednotlivců se v zásadě odvozují z identifikací s rozmanitými konkrétními a/nebo referenčními skupinami jako jsou rodina, vnitřně homogenní pracovní, náboženské, etnické skupiny a – v neposlední řadě – stranické a třídní kolektivity.

Témata z oblasti světové politiky se v sociologických šetřeních či průzkumech veřejného mínění neobjevují příliš často, ačkoli jejich výsledky bývají poměrně zajímavé a často se setkávají se značným zájmem a ohlasem médií i veřejnosti. Centrum pro výzkum veřejného mínění se v rámci svých možností pokouší alespoň občas do svých kontinuálních šetření zařazovat otázky z této oblasti.

Výsledky voleb do Evropského parlamentu v České republice byly jak pro stranické aktéry, tak pro pozorovatele a studenty politiky překvapením, a to jak z hlediska volební účasti, tak z hlediska zisků některých politických stran. Předvolební průzkumy naznačovaly, že by se volební účast měla blížit čtyřiceti procentům, nicméně málokdo očekával účast ve výši 28 %.

Druhé číslo druhého ročníku časopisu naše společnost, který vydává Sociologický ústav AV ČR.

Nedávno jsme si v referendu odhlasovali vstup naší země do Evropské unie. Součástí naší smlouvy o přistoupení, se kterou jsme tímto krokem vyslovili souhlas, jsou i jistá přechodná období, která se mimo jiné týkají tzv. volného pohybu pracovníků. Ve státech, které toto přechodné období uplatní, budou tak moci čeští občané pracovat jako dosud jen na základě pracovního povolení.