Archeologický výzkum byl vyvolán záměrem investora firmou DZHOLOS KH, spol. s.r.o., zahájit na ploše výstavbu komplexu rodinných domků společně s přístupovou komunikací a inženýrskými sítěmi.

Sledovaná lokalita se nachází při SV okraji obce Malín, v poloze „Pod celnou“, na předpolí malínského hradiště, stěžejní raně středověké lokality v okr. Kutná Hora. Z blízkého okolí je známa řada pozitivních archeologických zjištění, například z nedalekého plošného výzkumu dr. Tomáše Velímského z roku 1972, z výzkumů pohřebišť u románských kostelů sv. Jana Křtitele a sv. Štěpána, či z pohřebišť na úpatí Kaňku v trase stávající železniční trati Kutná Hora-Kolín. Převážná většina nálezů pochází ze středohradištního a mladohradištního období, vyskytují se zde však i starší pravěké situace, např. osídlení a pohřebiště kultury unětické či kultury bylanské ve svahu směrem na Nové Dvory a Čáslav. Bylo proto velmi pravděpodobné, že k porušení archeologických situací dojde i při plánované výstavbě. Plocha, která patří k areálu velkého barokního statku byla v minulosti využívána jako pole, předpokládat lze i její speciální úpravu pro pěstování křenu. Plocha nebyla v minulosti zastavěna, ani ji neproťaly liniové výkopy, takže nebyla výrazněji archeologicky sledována. Proto byl na ploše nejprve proveden geofyzikální průzkum a povrchové sběry. Obě provedená šetření potvrdila existenci osídlení na sledované ploše. Byl proto zahájen záchranný výzkum, který probíhal ve dvou etapách od dubna do začátku června 2004. V první etapě byla skryta trasa plánované komunikace. V druhé etapě pak část plochy určené k zástavbě rodinnými domy. V obou provedených sondách se podařilo po začištění skrývky zachytit na dvě stovky objektů, převážně velkých stavebních a odpadních jam, ale také žlábků a kůlových jam. Výzkumem byl zachycen také napříč plochou jdoucí příkop a kameny zpevněná hrana inundace potoka Beránky, která oddělovala osídlenou plochu od zaplavovaného území – mokřin. Většina objektů byla vzhledem k nedostatku času zkoumána pouze v jedné polovině, případně ve čtvrtinách či metrových úsecích, i tak se ale podařilo zajistit velké množství archeologického materiálu, zejména keramiky a kostí. Nalezená keramika povětšinou patří k běžné produkci kuchyňského nádobí z mladší doby hradištní a lze ji komparovat s obdobnou keramikou libickou, kosti jsou převážně z hovězího dobytka a prasat. Vedle keramiky a kostí bylo zachyceno také několik předmětů z parohu (kostěná a parohová šídla), kamene (kusy rotačního mlýnu, kamenné ale i keramické přesleny) a ze železa (čepele několika nožů, srp, šipka).

Na základě dosavadních zjištění lze říci, že zkoumaná plocha je s největší pravděpodobností součástí hospodářského zázemí – předpolí malínského hradiště, v úvahu zde připadá zejména těžba hlíny a zpracování kůží, sekundárně pak deponování výrobního a sídlištního odpadu. Doklady o intenzivním zpracování kovů, včetně stříbra se na ploše nepodařilo najít. Na základě předběžného rozboru keramiky, lze většinu na ploše zachyceného osídlení datovat přibližně do druhé poloviny 10. století až první poloviny 11. století, tj. do vrcholného období existence malínského hradiště.

Na archeologickém výzkumu lokality se podíleli PhDr. Radka Šumberová, Mgr. Filip Velímský, Mgr. Ladislav Varadzin, Mgr. Ivo Štefan a Mgr. Petr Květina (zaměstnanci ARÚ AV ČR Praha a studenti doktorského studia).

*