Zemřel Svatopluk Krupička

V prvých dnech letošního roku nás zarmoutila zpráva, že 5. ledna se skončila životní dráha našeho kolegy a přítele RNDr. Svatopluka Krupičky, CSc. Po vysokoškolských studiích matematiky a fyziky, která byla přerušena válkou, během níž studoval na konservatoři hru na violoncello, a krátkým zaměstnáním ve VÚPEF, přichází v polovině 50. let do tehdejšího Ústavu technické fyziky ČSAV v Cukrovarnické ulici. Do oddělení magnetismu vedeného Dr. Brožem, shodou okolností také violoncellistou, přináší nové téma -- magnetické vlastnosti oxidových materiálů, zejména feritů. Tento nový typ materiálů byl -- vedle polovodičů -- základem rozvoje elektroniky té doby a jeho studium mělo i velký praktický význam. Zároveň otevíralo novou kapitolu ve fyzice kondenzovaných systémů. Symbolicky toto období rozkvětu končí rokem 1969, kdy vychází významná Krupičkova monografie o oxidových magnetických materiálech, která se vkrátku dočká vícenásobných překladů do světových jazyků.

Svatopluk Krupička

V době normalizace S. Krupička iniciuje studium nových typů magnetických oxidových materiálů, hlavně granátů a později perovskitů. Jako československý zástupce v Komisi magnetismu zemí RVHP zajišťuje společné projekty a umožňuje tak mezinárodní styky pracovníků alespoň v tomto rámci. Jeho organizátorská činnost se vedle vedení oddělení týká také Jednoty československých matematiků a fyziků. Po léta byl S. Krupička předsedou Fyzikální vědecké sekce Jednoty a ta se pod jeho vedením významně podílela na organizaci národních, ale hlavně mezinárodních letních škol a kursů, zakládá sérii mezinárodních konferencí o magnetismu oxidových materiálů. Jistým vyvrcholením činnosti sekce bylo tzv. Fórum fyziků svolané na jaře 1989, které přišlo s konkrétními návrhy na změny v organizaci a financování vědeckého výzkumu, včetně návrhu na zrušení Státního plánu základního výzkumu (SPZV) a zřízení grantového systému.

V listopadu 1989 je S. Krupička v důchodu, ale na výzvu Vědecké rady FZÚ žádá o reaktivaci a po čtyři klíčové roky zastává funkci ředitele ústavu. Prosazuje jeho základní reorganizaci a redukci téměř na polovinu a obnovený ústav vede k novému rozkvětu vědecké tvorby. Rok po jejím založení se stává v r. 1995 členem Učené společnosti České republiky, spoluvytváří její náplň a aktivně se účastní její činnosti. Neustává ve vědecké práci a publikaci výsledků a aktivně se podílí na práci oddělení magnetik a supravodičů až do svého definitivního odchodu z ústavu v r. 2006, jímž ukončuje svou 51 let trvající účast na životě ústavu.

Za svého bohatého života byl S. Krupička vyznamenán řadou poct, byl mimo jiné čestným členem Jednoty, nositelem čestné medaile AV ČR "De scientia et humanitate optime meritis" a medaile Učené společnosti České republiky. Neopominutelnou stránkou života S. Krupičky byly jeho široké kulturní zájmy, zejména pak hudební: rádi budeme vzpomínat na jeho hru sólovou nebo v komorních souborech a hlavně pak na společná vystoupení s jeho manželkou Evou Glancovou.

V paměti nám zůstávají i jeho pevné životní postoje a přirozená vlídnost. V mnoha směrech nám budeš, Sváťo, chybět.