V letních měsících bude knihovna uzavřena pro veřejnost v následujících termínech: od 2.7. do 4.7.2018 a pak od 16.7. do 12.8.2018. Zobrazit

Koncepce dlouhodobé odborné strategie Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i.

vypracováno v r. 2018

Obsah

Koncepce dlouhodobé odborné strategie Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i.

1. Oddělení archeologie pravěku.

1. 1. OAP – Odborné cíle.

1. 1. 1. Stávající stav.

1. 1. 2. Strategie do budoucna.

1. 2. OAP – Strategické týmy.

1. 2. 1. Stávající stav.

1. 2. 2. Strategie do budoucna.

2. Oddělení archeologie středověku.

2. 1. OAS – Odborné cíle.

2. 1.1. Stávající stav.

2.1.2. Strategie do budoucna.

2. 2. OAS – Strategické týmy.

2. 2. 1. Stávající stav.

1. 2. 2. Strategie do budoucna.

3. Oddělení informačních zdrojů a archeologie krajiny.

3. 1. OIZAK – Odborné cíle.

3. 1. 1. Stávající stav.

3. 1. 2. Strategie do budoucna.

3. 2. OIZAK – Strategické týmy.

3. 2. 1. Stávající stav.

3. 2. 2. Strategie do budoucna.

4. Oddělení přírodních věd a archeometrie.

4. 1. OPA – Výzkumné cíle.

4.1.1. Popis stávajícího stavu.

4.1.2. Strategie do budoucna.

4. 2. OPA – Strategické týmy.

4.2.1 Popis stávajícího stavu.

4.2.2. Strategie do budoucna.

5. Oddělení terénní archeologie (OTA)

5.1. OTA – Výzkumné cíle.

5.1.1. Stávající stav.

5.1.2 Strategie do budoucna.

Koncepce dlouhodobé odborné strategie Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i.

Základní i aplikovaný výzkum

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. (dále ARÚ) se zaměřuje na výzkum minulosti člověka v celé její šíři a komplexně ve vztahu k celé řadě kulturních, biologických a environmentálních proměnných. ARÚ zasahuje do všech oblastí studia archeologických pramenů u nás i v zahraničí, a to od fáze terénního výzkumu, přes studium hmotných pozůstatků například v kontextu archeologických kultur, až po zobecňující modely minulých společností.

Tato činnost je prováděna v rámci odborných oddělení, složených z jednotlivců a týmů seskupených k řešení konkrétních projektů. Spektrum činností oddělení a týmů ARÚ vychází z dlouhé tradice, kterou si v dané oblasti základního výzkumu nese a současně odráží i aktuální stav daný společenskou poptávkou a logicky také úspěšností projektových žádostí.

Vedle esenciálního základního výzkumu směřují aktivity odborných oddělení a týmů ARÚ také do oblasti aplikovaného výzkumu. Jedná se zejména o dlouhodobé zajišťování a rozvíjení oborové infrastruktury, činnosti v oblasti péče o archeologické dědictví a závazky ARÚ vyplývající ze zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči. ARÚ rovněž spravuje největší oborovou knihovnu v ČR a zpřístupňuje ji odborníkům, studentům i širší veřejnosti.

Významnou činností ARÚ je také komunikace se širší laickou veřejností na úrovni prezentace výsledků vědecké práce, či poskytování informací spojených s ochranou archeologického dědictví.

1. Cíle výzkumu

Sledovaná problematika by měla být zasazována do širší perspektivy jak z hlediska získaných informací, tak i teorie a metody. Geografický rámec ARÚ bude nadále „měkký“, což znamená, že se nemusí nutně zaměřovat jen na evropský prostor. Důležité jsou studované problémy a jejich kontext, nikoliv zeměpisné parametry.

Hmotné prameny movitého a nemovitého charakteru tvoří materiálový základ výzkumu ARÚ. Vzhledem k tomu je jejich evidence, dokumentace a publikování důležitou součástí odborných kapacit ARÚ. Samy prameny, ale netvoří ani poznání ani věděn[1]. Je proto úkolem badatelů ARÚ prameny analyzovat, zasazovat do odpovídajícího konceptu a interpretovat. S tím souvisí potřeba formulovat relevantní výzkumné otázky a hledat na ně odpovědi.

Podstatné je publikování výsledků. Je třeba důsledně dbát na to, aby publikační výstupy směřovaly do odpovídajících periodik a redakcí. Práce, které svým významem přesahují národní rozměr výzkumu, musí být primárně publikovány cizojazyčně v renomovaných časopisech a nakladatelstvích. S ohledem na silné národní ukotvení našeho oboru však nelze rezignovat ani na publikace v českém jazyce.

Musí být posílen důraz na celospolečenský význam námi prováděného výzkumu. S tím souvisí potřeba komunikovat se širší veřejností prostřednictvím výstav, popularizačních publikací, přednáškových cyklů nebo programů zaměřených na dobrovolnictví.

2. Strategické týmy

Základem vědecké práce ARÚ jsou již etablované výzkumné týmy a pracovní skupiny, tj. takové, u nichž je zřejmé, že systematicky usilují o svůj rozvoj. Tyto pracovní týmy mohou sledovat jak naplňování dlouhodobých cílů, tak mohou mít zároveň charakter krátkodobé pracovní skupiny vytvořené k řešení menších jasně vymezených úkolů. Pro rozvoj těchto týmů je však rozhodující začleňování mladých vědeckých pracovníků, zejména doktorandů. Vedle podpory z institucionálních prostředků musí týmy systematicky usilovat o podporu z účelově vázaných finančních prostředků domácích i evropských grantových programů.

3. Strategická partnerství s vysokými školami a dalšími výzkumnými institucemi

Z důvodu personálního rozvoje (doktorandi) a možnosti usilovat o širší spektrum grantových projektů je třeba pracovat na dalším rozvoji a upevnění sítě síť partnerských institucí v ČR i v zahraničí. Jedná se v prvé řadě o vysoké školy a vědecké instituce s podobným zaměřením jako ARÚ. Tato spolupráce bude formálně kodifikována na základě uzavíraných smluv. Vztahy s takovými partnery budou dlouhodobě rozvíjeny a korporátní projekty budou vytvářeny primárně s nimi. Spolupráce musí být paritní a vyvážená.

1. Oddělení archeologie pravěku

1. 1. OAP – Odborné cíle

1. 1. 1. Stávající stav

Původní konstituování a současná existence Oddělení archeologie pravěku (OAP) vychází z potřeby sdružit badatele, kteří se zabývají archeologií období prehistorie a rané historie (tj. do období stěhování národů). Primární aktivitou oddělení je základní teoretický výzkum. Badatelské přístupy jednotlivých pracovníků byly a jsou záměrně divergentní, což přináší jednak plastický pohled interpretace jednotlivých prehistorických epoch, a jednak umožňuje reagovat na proměny metodických a teoretických trendů. Řešená témata významným způsobem přispívají k obohacování historického a kulturního fundamentu tvořícího základ, na kterém je vystavěna identita obyvatelstva ČR.

Oddělení OAP se jako celek detailně zaměřuje na takovou etapu minulosti, jejíž poznání je zcela závislé na získání a správné interpretaci archeologických pramenů, protože písemné prameny buď vůbec nejsou k dispozici (prehistorie), anebo jen ve velmi omezené míře (protohistorie). Struktura Oddělení archeologie pravěku je nastavena tak, že s výjimkou paleolitu a mezolitu je pro každou základní chronologickou etapu prehistorie (neolit, eneolit, doba bronzová, atd.) k dispozici minimálně jeden specialista. Jeho úkolem je potom detailně studovat dané téma v evropském kontextu a být tak v určitém smyslu národní autoritou a arbitrem. Tento cíl oddělení také úspěšně naplňuje, neboť v kontextu národního archeologického diskursu představuje absolutní oborovou špičku. To ostatně také potvrzuje počet přidělených grantových projektů, množství publikací a realizovaná i plánovaná zahraniční spolupráce.

Součástí Oddělení archeologie pravěku je také detašované pracoviště v Kutné Hoře vzešlé z bývalé archeologické terénní expedice na neolitickém sídlišti Bylany nacházejícím se poblíž. Detašované pracoviště v Kutné Hoře je zodpovědné za provádění archeologické památkové péče v regionu Kutná Hora a Kolín. Kromě standardní tímto směrem orientované činnosti jsou zde testovány nové metodické a metodologické postupy terénního výzkumu. I s jejich přispěním byla zajištěna rozsahem největší jednorázová terénní aktivita ARÚ, kterou byla stavba silničního obchvatu města Kolín. Archeologická data získaná v průběhu terénní části výzkumu se stala součástí grantových projektů i publikačních výstupů oddělení. Na tomto detašovaném pracovišti Oddělení archeologie pravěku je také prováděna správa rozsáhlého a v evropském měřítku unikátního datového fondu jednoho z nejrozsáhlejších terénních výzkumů neolitického osídlení v Bylanech u Kutné Hory. Správa se týká, jak uložení vlastních archeologických nálezů, tak i datového skladu, který je tvořen databází a mapovým GIS systémem. Všechny součástí databanky jsou k dispozici odborníkům z celého světa.

Významnou položkou činnosti Oddělení archeologie pravěku je správa archeologických pramenů získaných a stále získávaných vlastní činností v rámci celého ARÚ a to po dobu jejich technického zpracování a vědeckého vyhodnocení, před předáním do sbírkotvorné instituce.

1. 1. 2. Strategie do budoucna

Stávající zaměření OAP je dobrým základem i pro budoucnost. Nadále bude těžištěm období prehistorie a protohistorie, i když vzhledem k masivně přibývajícím archeologickým informacím, je pravděpodobně, že nebudeme schopni pokrýt jedno každé období. Kromě tradiční chronologické specializace se OAP bude věnovat i širším tzv. průřezovým otázkám kulturní historie.

Oddělení archeologie pravěku se také tradičně zaměřovalo na středoevropský prostor. To se zřejmě bude zvolna měnit v souvislosti s potřebou nadregionální interpretace a mezinárodní spolupráce. Roli hrají také mimoevropské výzkumy pracovníků ARÚ, které budou nadále prováděny pod patronací OAP a to i v případech, kdy se na jejich realizaci podílejí členové jiných oddělení ARÚ.

Nutnost širší syntézy vyvolává potřebu věnovat se metodickému a teoretickému rámci mezikulturního výzkumu. To je oblast, která byla dosud v rámci OAP znatelně podceňována.

1. 2. OAP – Strategické týmy

1. 2. 1. Stávající stav

Vědečtí pracovníci a doktorandi Oddělení archeologie pravěku se zaměřují na tři větší tematické okruhy, které jsou tradičně vymezeny chronologicky, a v jejichž rámci jsou pak řešeny dílčí projekty.

(A) Prvním a chronologicky nejstarším okruhem problémů, který je rámován jednou prehistorickou etapou, je neolit. Na společných projektech zde pracují specialisté na sídelní archeologii (včetně keramiky a kamenné industrie), antropologii archaických populací a digitální morfometrii, fenomén vzniku zemědělství, rondely.

(B) Druhým takovým širším tématem je archeologická problematika období konce eneolitu a počátku doby bronzové. Dílčími tématy jsou měděné artefakty, kulturní kontakty a distribuce artefaktů, depoty, archeometalurgie mědi a bronzu.

(C) Třetím tematickým horizontem je přelom pravěku a protohistorie. Sem spadá vzájemná spolupráce specialistů na dobu halštatskou, dobu laténskou a starší dobu římskou. Řešeny jsou např. otázky etablování elit v těchto obdobích, politické ekonomie mladšího pravěku a problém vztahu historických a archeologických pramenů.

1. 2. 2. Strategie do budoucna

S existencí výše uvedených tematických okruhů se počítá i do budoucna.

(D) K tomu se přidruží nově téma mezikulturního výzkumu, které bude mít za cíl jednak vytvářet metodický a teoretický rámec srovnávání napříč historickým a geografickým spektrem a jednak studium kulturní historie jako takové.

(E) Virtuální archeologie zaměřená na metody evidence a prezentace archeologických památek ve virtuálním světě je další novou tematickou složkou OAP. Využívány budou technologie terestriální i vzdušné (dron) fotogrammetrie, 3D skenování, pokročilé metody modelace, rozšířené a virtuální reality.

(F) Výzkum mimoevropské prehistorie bude v rámci OAP zastřešovat terénní expedice a další archeologický výzkum zaměřený mimo tradiční evropský geografický prostor. Aktuálně jde o aktivity pracovníků ARÚ v Turecku a Súdánu.

2. Oddělení archeologie středověku

2. 1. OAS – Odborné cíle

2. 1.1. Stávající stav

Hlavní výzkumné úkoly Oddělení archeologie středověku jsou z časového hlediska soustředěné do období raného a vrcholného středověku a období postmedieválního, tedy historických období s největším impaktem na tvorbu národní i lokální kulturní identity. Stejně jako v ostatních obdobích zkoumaných archeologickými metodami, hlavními prameny jsou pozůstatky sídelních struktur a doklady pohřební a hmotné kultury. Tradičně je toto období posuzováno z hlediska politické historie a je kladen důraz na fakt, že se jedná o období, kdy se na našem území postupně konstituují první státní útvary, probíhá postupná christianizace společnosti a následně dochází k vytvoření raného Českého státu. V posledních letech je patrná snaha vymanit se z těchto paradigmat souvisejících s historickým vývojem našeho území ve 20. století, revidovat výsledky staršího bádání a rozšířit spektrum přístupů s cílem budovat autoritu výpovědi archeologického pramene a přispět tak do obecného diskursu novými pohledy a perspektivami. Nutnou podmínkou je mezioborová spolupráce s humanitními, přírodovědnými a technickými obory tak, abychom dokázali vnímat naše území v evropském kontextu a lépe chápali procesy ve vývoji společnosti a její kulturní, náboženské a ekonomické parametry.

Volba aktuálně řešených témat vychází z nálezového fondu Archeologického ústavu, který spravuje archeologickou dokumentaci několika významných raně středověkých lokalit od počátku jejich výzkumu. Druhým důležitým faktorem pro volbu témat je propojení výsledků archeologického bádání v rámci širšího středoevropského prostoru. Aktuálnost a přínos volených témat dokazuje úspěšné řešení projektů udělených českými i evropskými grantovými agenturami. Přirozenou součástí odborné práce pracovníků OAS je prezentace vědeckých výsledků široké veřejnosti prostřednictvím publikací, výstav, audiovizuálních dokumentů a webových stránek.

Současné Oddělení archeologie středověku (OAS) vzniklo v červenci 2017 sloučením stávajícího Oddělení archeologie středověku a pracoviště Pražský hrad, které do té doby bylo součástí Oddělení záchranných výzkumů (OZV). OAS aktuálně přebírá hlavní úkoly obou pracovišť, navazuje na stav před rokem 2003. Je tvořeno základním týmem a dvěma tematickými pracovišti (Pražský hrad, Vyšehrad).

2.1.2. Strategie do budoucna

Z hlediska dlouhodobé koncepce bude nutné vložit do obecného diskursu širší vnímání zkoumaného časového úseku a celkového širšího záběru v souladu s evropským myšlením. V tomto ohledu je na jedné straně nutná spolupráce s Oddělením archeologie pravěku a na straně druhé vytvoření předpokladů a podmínek pro vznik týmů a pracovišť se zaměřením na postmedievální archeologii a archeologii modernity.

V návaznosti na tradici pracoviště a zodpovědnost za archeologické kulturní dědictví, které je zde shromážděno na základě dlouhodobých výzkumů vedených v řádu desítek let na významných lokalitách i na základě záchranných výzkumů významných center, je třeba budovat i základní výzkumné osy. První takovou osou bude výzkum architektury sídel, druhou pak výzkum artefaktů. Práci na obou osách lze rozdělit do tří základních okruhů. Prvním (i) bude vytvoření metodiky pramenných edicí, které sice nejsou krátkodobě výnosné z hlediska publikačních aktivit, ale z dlouhodobého hlediska jsou jedním z pilířů oboru. Metodika bude založena na široké mezioborové spolupráci s technickými, humanitními i přírodovědnými obory a navazovat na aktivity spojené s budováním archeologických infrastruktur (oddělení OIZAK). Druhým (ii) okruhem činnosti bude aplikování dané metodiky u vybraných sídel a souborů artefaktů. Hlavním cílem přitom bude úsilí o zbavení se zátěže minulosti v interpretacích památek, které jsou jedním ze základů české kulturní identity, zvýšení kvality archeologických dat. Jejich přehledné zpřístupnění odborné veřejnosti je základním předpokladem pro mezioborovou a mezinárodní spolupráci. Třetím (iii) okruhem je pak komunikace se širší odbornou i laickou veřejností s cílem posílit povědomí o přínosech i rizicích manipulace s oborovými daty na základě politické či společenské poptávky.

Vedle této hlavní úlohy bude v návaznosti na dokončené projekty pokračovat několik dalších úkolů v oblasti základního výzkumu, především v okruhu bioarcheologie, a aplikovaného výzkumu (především ve spolupráci s týmem AMČR na údržbě a doplňování Integrovaného informačního systému archeologických pramenů Prahy).

Unikátní pramenný fond představuje pozůstalost předního českého kasteologa prof. Tomáše Durdíka. Ve spolupráci se Západočeskou universitou bylo dokončeno sloučení nálezových fondů z třicítky archeologických lokalit a jejich předání do příslušných sbírkotvorných organizací, aktuálně probíhá scelování terénní dokumentace, příprava a strukturování dat pro budoucí projekty.

2. 2. OAS – Strategické týmy

2. 2. 1. Stávající stav

Vědečtí pracovníci a doktorandi Oddělení archeologie středověku se integrují v rámci základní skupiny, jednoho týmu a dvou pracovišť.

(A) Základní skupinu tvoři především pracovníci původního oddělení archeologie středověku, kteří byli jeho členy před reorganizací v roce 2017. Jejich činnosti pokrývá široké spektrum aktivit včetně výzkumu drobné hmotné kultury, pohřebišť a centrálních míst v raném a vrcholném středověku.

(B) Tým Pražský hrad. Z odborného hlediska pracoviště systematicky zpracovává problematiku stavebních dějin Pražského hradu, jeho materiální kultury, problematiku postavení a významu Pražského hradu v kontextu českých a evropských dějin a dějin bádání a problematiku historie technologií (především stavebních, skla, šperku a keramiky), vydává publikační řadu Castrum Pragense a systematicky se podílí na uplatnění výsledků archeologického výzkumu Pražského hradu ve veřejném prostoru.

(B) Vyšehrad. V současné době pracoviště provádí monitoring stavebních a pozemních prací na NKP Vyšehrad, zpracovávání nálezové celky a dokumentace (prioritně s ohledem na řešené vědecké projekty), spravuje nálezové fondy. Plnění úkolů nad rámec běžné agendy je zajišťováno především z grantových projektů.

(C) Centrum výzkumu hradů se zformovalo nad potenciálem práce, kterou předčasně opustil prof. Tomáš Durdík. Ve spolupráci se Západočeskou universitou bylo dokončeno sloučení nálezových fondů z třicítky archeologických lokalit a jejich předání do příslušných sbírkotvorných organizací, aktuálně probíhá scelování terénní dokumentace, příprava a strukturování dat pro budoucí projekty.

1. 2. 2. Strategie do budoucna

(A) činnost většiny členů základního týmu bude v následujících třech letech podřízena především plnění úkolů spojených s řešením grantových projektů, které byly zahájeny v roce 2018. Další aktivity základního týmu budou v intencích hlavních výzkumných os oddělení směřovat především k uspořádání, vyhodnocení a publikaci terénních výzkumů na dlouhodobě sledovaných lokalitách.

(B) Dlouhodobým posláním pracoviště Pražský hrad bude péče o archeologické dědictví Pražského hradu, což znamená vedení záchranných výzkumů, správa archeologických sbírek a vytváření poznání o jedné z nejvýznamnějších lokalit v České republice. Z hlediska rozvoje vědecké práce a v souvislosti s hlavními výzkumnými osami celého oddělení budou rozvíjeny dva hlavní okruhy: Archeologický atlas Pražského hradu, projekty, které se soustředí na studium artefaktů a to především z období pozdního středověku a raného novověku. V souvislosti s péčí o historické areály je zde v rámci projektů prováděn výzkum technologií, které povedou ke zlepšení a zefektivnění památkových postupů.

(C) V souladu s hlavními osami koncepce oddělení bude strukturována činnost i na pracovišti Vyšehrad, které má všechny předpoklady velkých odborných možností. Prozatím byla definována hlavní výzkumná témata z hlediska časových úseků a funkcí Vyšehradu, a to: raně středověké mocenské centrum, kapitula, město Hory Vyšehrad, bastionová pevnost. Ve středně dobém horizontu bude třeba vybudovat systém prostorové dokumentace archeologických výzkumů a v součinnosti majiteli a správci jednotlivých území usilovat o systematickou koncepční péči o archeologické areály. Rozvoj a struktura personálního složení bude v následujících třech letech spojena především s potřebami řešeného grantového projektu

Další strategické týmy budou vznikat na základě výše zmíněných základních výzkumných os. V krátkodobém horizontu 1-2 let lze očekávat vytvoření nejméně dvou strategických týmů zaměřených na výzkum postmedieválního období a na studium vrcholně středověkých hradů. Díky systematické přípravě spojené především s uspořádáním pramenných fondů a budováním zahraničních kontaktů mají oba předpokládané týmy výraznou šanci uplatnit své výsledky na mezinárodní úrovni.

3. Oddělení informačních zdrojů a archeologie krajiny

3. 1. OIZAK – Odborné cíle

3. 1. 1. Stávající stav

Činnost Oddělení informačních zdrojů a archeologie krajiny (OIZAK) je zaměřena na témata související s krajinou a jejím využitím jako archeologického pramene. OIZAK se zabývá utvářením a funkcemi krajiny v minulosti, sídelní historií v dlouhém časovém a prostorovém měřítku a rozvojem metod získávání informací o minulé krajině a přírodním prostředí. Aktivity OIZAK jsou specifické tím, že kromě vědecké práce v užším slova smyslu zahrnují i péči o archiv terénní dokumentace ARÚ a tvorbu základního informačního systému české archeologie v oblasti managementu terénních výzkumů a údajů o jejich výsledcích. Tento systém je jako Archeologický informační systém ČR (AIS CR) zapsán do Cestovní mapy velkých infrastruktur pro výzkum, experimentální vývoj a inovace  MŠMT[2] a v současné době začíná být obecně sdílenou infrastrukturou užívanou většinou odborných institucí v ČR.

3. 1. 2. Strategie do budoucna

Vědecká práce OIZAK se zaměřuje na archeologické prameny v jejich nejširším vymezení, tj. na krajinu a životní prostředí minulosti, a to prostřednictvím několika tematických okruhů. Prvním je studium osídlení Čech v dlouhodobé časové perspektivě prostřednictvím tzv. „velkých dat,“ tj. rozsáhlých odborných databází (především Archeologické mapy ČR, jádra infrastruktury AIS CR), souborů environmentálních dat, dat z nedestruktivního terénního výzkumu apod. Téma zahrnuje společenský rozměr krajiny v pravěku a středověku, tj. krajiny chápané jako „prostředí, jemuž člověk dává účel“, nikoliv jen jako souhrn přírodních prvků a ekonomických zdrojů. Významným rysem výzkumu OIZAK je návaznost na teorii sídelních areálů, jednoho z výrazných přínosů české archeologie mezinárodnímu bádání (teorie bylo v 80. letech formulována E. Neustupným a v dalších desetiletích rozpracována[3]), teorii a metody nedestruktivní archeologie[4] a výsledky dlouhodobého leteckého průzkumu[5]. Jako konkrétní témata lze uvést např. otázku nadkomunitních areálů v pravěku a elitních rezidenčních areálů ve středověku, vztah pohřebišť ke krajině a obytným areálům, interpretace krajiny v pojmech sociálních jednotek (struktura pravěkých sídlišť), geomorfometrie krajiny apod.

Teoretický výzkum OIZAK vícenásobně souvisí s rozvojem infrastruktury AIS CR. V ohledu dalšího rozvoje infrastruktury se OIZAK zabývá: (i) provozem AMČR/AIS ČR a tvorbou technických nástrojů a organizačních opatření pro hlubší propojení různých částí systému a dalších informačních zdrojů (např. Praha archeologická, SAS ČR, bibliografické databáze); (ii) vlastním terénním průzkumem formou letecké prospekce a dokumentace (např. s použitím dronů), geofyzikálního měření a povrchového průzkumu zaměřeného na řešení konkrétních výzkumných témat v rámci grantových projektů (např. osídlení Šumavy); (iii) obecnou kultivací práce s odbornými daty a jejich archivace, a to formou workshopů, podnětů k vedení ústavu a dalším organizacím, hodnocením kvality nálezových zpráv, řízením digitálního repozitáře ARÚP; (iv) systematickým doplňováním AMČR o údaje o starších terénních výzkumech (odhadem pro území Čech dosud v AMČR chybí záznamy o více než 30% archeologických akcí) a významných kategoriích dalších lokalit (např. hradišť, hradů, tvrzí, mohylových pohřebišť, těžebních areálů apod.); (v) zpracováním starých fondů Archivu ARÚ a jejich využitím k prezentaci ARÚ pro odbornou i širší veřejnost[6].

Dalším tématem výzkumu OIZAK jsou formační procesy a vznik archeologických pramenů. Tento okruh má dvě hlavní roviny: studium (i) depozičních procesů prostřednictvím míry zachovalosti movitých artefaktů a (ii) skladby odborných databází z hlediska procesů jejich vzniku a jejich spolehlivosti.

Samostatným úkolem (byť rovněž souvisejícím s tvorbou výzkumné infrastruktury) je rozvoj České radiouhlíkové laboratoře[7] a systematické budování databáze radiouhlíkových dat pro oblast Čech.

3. 2. OIZAK – Strategické týmy

3. 2. 1. Stávající stav

V rámci OIZAK jsou etablovány tři skupiny pracovníků:

(A) Tým pro sídelní a krajinnou archeologii, který řeší výzkumné otázky výše zmíněných okruhů a vede řadu grantových projektů v rámci programů Velké infrastruktury MŠMT, OP VVV, NAKI II, GAČR a Strategie AV21.

(B) Archiv ARÚ, který se zabývá správou archivu analogové terénní dokumentace, zpracováním pozůstalostí apod.

(C) skupina AMČR zaměřující se na tvorbu a správu digitálních informačních systémů AMČR, Digitální archiv AMČR, Archeologický atlas ČR a dalších v rámci infrastruktury AIS CR.

3. 2. 2. Strategie do budoucna

V letech 2016-2017 proběhla reorganizace OIZAK, a to v souvislosti s ukončením některých grantových projektů a zahájením dalších. Personální stav a jeho organizace jsou nyní optimalizovány podle potřeb výzkumných projektů, které budou probíhat do let 2020/2022.

4. Oddělení přírodních věd a archeometrie

4. 1. OPA – Výzkumné cíle

4.1.1. Popis stávajícího stavu.

Hlavním výzkumným tématem Oddělení přírodních věd a archeometrie (dále OAP) je vztah člověka k přírodním zdrojům, proces jejich získávání, přetváření a kulturně-ekonomické důsledky, které z těchto procesů vyplývají pro lidskou společnost v různých obdobích, prostředích a ekonomikách (lovecko-sběračských, zemědělských, pasteveckých atd.), jakož i klíčová období kulturně ekonomických změn. Řešené problémy zahrnují strategie obživy, intra- a inter- kulturní kontakty, mobilitu artefaktů i živých jedinců a proměny přírodního prostředí. Nedílnou součástí studia jsou technologické postupy, otázky základní i pokročilé produkce a distribuce živin, surovin, artefaktů, ale i idejí a know-how.

Cílem je přispět k otázkám souvisejících se společenským a ekonomickým vývojem lidských společností na základě vývoje mezinárodně uznávaných metodických postupů uplatněných na široké škále archeologických „materiálů“[8] od kovu, kamene, keramiky a skla na jedné straně, k biologickým materiálům na straně druhé. Metodologickým záměrem oddělení je zvyšování výpovědních možností těchto „materiálů“ v rámci různých nálezových kontextů a také studium vlivu post-depozičních procesů na archeologické prameny.

V rámci výzkumného programu OAP se prezentované otázky zkoumají v rámci následujících tematických skupin: (i) Paleoekonomie základní produkce (na základě studia kosterních pozůstatků, rostlinných makrozbytků a archeogenetiky se řeší zejména otázky výživy lidí i zvířat, zdravotní stav, základní strategie obživy a jejich potenciální kulturní ovlivnění, demografický vývoj atd.). Tento výzkum mimo jiné směřuje k vytváření socio-ekonomických modelů archaických a raně moderních společností. (ii) Technologie a produkční procesy: tzv. výrobní řetězce, vývoj specializace, studium vyspělosti produkčních technologií, společenská organizace produkce a šíření technologických inovací mezi komunitami; (iii) Studium provenience a mobility archeologických materiálů: distribuční okruhy surovin, materiálů, hotových výrobků i živých jedinců (lidí i zvířat) pomohou k poznání provázanosti a vyspělosti minulých produkčních procesů a komunikačních sítí; (iv) Vztah společnosti a její materiální kultury (skrze archeologické prameny): odraz hmotné kultury ve společenské struktuře, projevy kulturní identity a také vztah společností ke světu živých a mrtvých (např. studium rituálních kontextů); (v) Interakce lidské společnosti s přírodním prostředím a společenské procesy, které ji doprovází (částečně souvisí s (i) a (iii): adaptace a způsoby přetváření přírodního prostředí (technologie, kultivace, domestikace, specializace …). Zkoumány jsou také důsledky této interakce – udržitelnost zdrojů, změny kulturní krajiny (role člověka ve vývoji vegetace, eroze atd.) a reakce společnosti na tyto změny; (vi) Vypovídající možnosti archeologických pramenů: studium tafonomických procesů, metody odběru a analýz vzorků a jejich vzájemná srovnávací hodnota.

4.1.2. Strategie do budoucna

Stávající tematické okruhy budou provázány jednotícími otázkami se společným jmenovatelem minulosti a současnosti globální populace: produkce potravin, organizace výroby, migrace a mobilita, změny přírodního prostředí, to vše představuje zastřešující a současně vysoce aktuální výzkumná témata. Navrhovaná koncepce do jisté míry odpovídá konceptu „lidské ekologie“ – human ecology (vztah mezi lidskou společností a přírodním prostředím), s aplikacemi interpretativních postupů systémové teorie (systems theory), teorie „středního dosahu“ (middle range theory), strukturální historie (structural history), a teorie ekosystémů (ecosystem theory). OAP nebude zaměřeno principiálně na kulturně-historický výklad dějin, ale bude sledovat exaktní interdisciplinární postupy při získávání, analýze a intepretaci dat. OAP se nebude zaměřovat na konkrétní období vývoje lidské společnosti, nebo na konkrétní území či lokality; naopak jeho chronologický a teritoriální rámec zůstane záměrně široký v konceptu „timeless history“[9]. Oddělení tak bude schopné poskytovat odborné expertizy pro širokou škálu výzkumných záměrů a otázek a je otevřeno spolupráci s ostatními výzkumnými odděleními ARÚ.

Ve střednědobém výhledu (3-5 let) budou členové oddělení pracovat na svých započatých projektech a výzkumných záměrech. Co se týče financování činnosti oddělení, cílem je kromě národních soutěží najít uplatnění i v mezinárodních konsorciálních projektech H2020, resp. následujícího 9. rámcového programu, operačních programech atd. Materiálové zaměření poskytuje rovněž možnost zapojení se do aplikovaného výzkumu.

Naplnění výzkumného záměru oddělení se mimo jiné projeví společnou publikací, která syntetizujícím pohledem představí paleoekonomii z pohledu jednotlivých vědních disciplín.

4. 2. OPA – Strategické týmy

4.2.1 Popis stávajícího stavu

Oddělení je specifické tím, že je složené ze specialistů na různé vědní disciplíny a celkový charakter oddělení je tak výrazně multidisciplinární. Pracovníci oddělení se zapojují zejména do aktuálních projektů v rámci oddělení i v rámci spolupráce napříč ústavem a tuto strategii bychom rádi zachovali i do budoucna. V rámci oddělení samotného je však možné i žádoucí budovat větší syntetizující projekty či výzkumné záměry, které zkoumají a interpretují základní otázky lidské ekologie, technologie a paleoekonomiky.

4.2.2. Strategie do budoucna

V rámci tradice spolupráce, témat a zejména aplikované metodiky a sledovaného „materiálu“ se oddělní bude členit na tři vědecké skupiny:

(A) Environmentální: odborným zaměřením této skupiny bude zejména výzkum a interpretace interakcí člověka s přírodním prostředím. V centru zájmu budou procesy lidské adaptace a využívání přírodních zdrojů, změny přírodního prostředí a v něm žijících živočišných (vč. člověka) a rostlinných druhů. Specializace v rámci skupiny budou zejména archeobotanika, palynologie a pedologie.

(B) Antropologická a archeozoologická – odborným zaměřením této skupiny je výzkum kosterních pozůstatků člověka a zvířat. V rámci toho budou využívány postupy fyzické antropologie a archeozoologie tafonomie, geochemie, DNA, apod. Novou disciplínou je rozvoj cementochronologie pro přesnější stanovení stáří zemřelých a její impakt na studium demografie historických populací.

(C) Archeogenetická: tým se v současnosti i do budoucna bude zaměřovat na populační dějiny Afriky a Arábie s tématy evoluce a migrace anatomicky moderních lidí z Afriky a vliv neolitické tranzice na genetickou strukturu a zdraví jednotlivých lidských populací. Takto definovaný záměr odpovídá Strategii rozvoje AVČR – tým archeogenetiky totiž svým současným výzkumem genetických otisků překlenuje hranice mezi tradičními kategoriemi vědecké práce v humanitních a přírodovědných oborech. Vzhledem k rozmachu inovativních přístupů v archeogenetice (a genetice obecně) se tento tým bude aktivně zapojovat do sebevzdělávání v oblasti bioinformatiky a získá tak nezbytné know-how pro své budoucí vědecké projekty. Přesah od základního výzkumu genetické variability člověka podmíněného kulturními a historickými faktory bude nadále vyúsťovat do perspektivních výzkumných směrů, jakými jsou evoluční medicína nebo farmakogenetika. Dalším odborným zaměřením skupiny bude aplikování a rozvoj metodologie aDNA.

(D) Archeometrická: specializovat se bude zejména na metody archeometrie aplikované na archeologické materiály. Přitom se bude soustředit na aplikaci nejmodernějších metod a postupů (metalografie, RTG, XRF, SEM/EDS, (LA)MC-ICP-MS atd.), realizovanou také formou interdisciplinární spolupráce se specializovanými pracovišti (např. Přírodovědecká fakulta UK, VŠCHT, Technická univerzita v Liberci apod.) pro maximalizaci výsledků v procesu odborného průzkumu, konzervování a restaurování objektů archeologického kulturního dědictví. Z hlediska surovin a materiálu se budou aktivity týkat pěti okruhů: 1) vývoj textilní výroby v pravěku a středověku, 2) archeometalurgický a archeometrický výzkum kovových artefaktů, 3) technologické analýzy předmětů z barevných a drahých kovů, vč. korozních procesů, 4) technologické a provenienční otázky pravěkého skla a 5) technologie štípané industrie společností mladšího paleolitu až neolitu.

5. Oddělení terénní archeologie (OTA)

5.1. OTA – Výzkumné cíle

5.1.1. Stávající stav

Oddělení terénní archeologie je výsledkem reorganizace bývalého oddělení záchranných archeologických výzkumů. Po připojení pracoviště na Pražském hradě k oddělení středověku a převedení restaurátorských laboratoří do oddělení přírodních věd a archeometrie se základem oddělení terénní archeologie stala dřívější skupina záchranných výzkumů.

Oddělení OTA se zaměřuje především na terénní archeologické výzkumy v oblastech, které jsou dlouhodobě cílem odborného zájmu ARÚ. Jedná se zejména o Slánsko, Mělnicko, východní okraj Prahy a další lokality. Mezi významné rozsáhlé terénní akce realizované v rámci oddělení a ve spolupráci s detašovaným pracovištěm ARÚ v Kutné Hoře patřil například záchranný archeologický výzkum předcházející výstavbě obchvatu města Kolín. Nedílnou součástí zaměření OTA je také metodika terénních archeologických výzkumů, vytváření jejich standardů a testování nových metodologických postupů v praxi.

Významným okruhem zájmu OTA je přípravná fáze záchranných archeologických výzkumů (ZAV), jejíž součástí je mimo jiné i vyhodnocení archeologického potenciálu lokalit nejen na základě informací získaných z archivních dat, ale také za využití nedestruktivních, či semidestruktivních metod jako je například detektorový průzkum, či dálková prospekce s pomocí dronu, průzkum povrchovými sběry a podobně. V této oblasti se OTA soustředí i na poskytování služeb spojených s přípravou stavebních akcí a vyhodnocováním archeologických rizik.

5.1.2 Strategie do budoucna

Dlouhodobým cílem OTA je vedení terénních archeologických výzkumů na špičkové odborné úrovni a sdílení z nich získaných dat se specialisty z ostatních vědeckých oddělení ARÚ. Takto získaná data by se měla stát součástí projektů a publikačních výstupů. Z hlediska publikační činnosti lze očekávat vedle základních informativních a materiálových článků o vlastních vybraných ZAV také výstupy zaměřené na metodiku terénní práce. V oblasti aplikovaného výzkumu se členové oddělení budou podílet také například na definování základních oborových standardů a tvorbě metodických příruček. I do budoucna je možné za jednu z hlavních činností považovat přípravu studií archeologických rizik v souvislosti s plánovanou stavební aktivitou na celém území ČR. Neméně důležitou součástí výstupů OTA je také popularizační činnost (přednášky, výstavy, atd.), která přibližuje výsledky archeologické práce široké veřejnosti.

Text dokumentu: PDF

V pondělí 30.04. 2018 bude archiv Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. uzavřen pro veřejnost. Děkujeme za pochopení. Zobrazit

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. a Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i. oznamují rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku s názvem „Digitální archiv Archeologické mapy ČR – zajištění služeb správy a rozvoje“. Zobrazit

Ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. vyhlašuje v souladu se zákonem č. 283/1992 Sb. o Akademii věd České republiky, ve znění zákona č. 420/2005 Sb. a Stanov AV ČR výběrové řízení na pozici

vědecký pracovník – doktorand Zobrazit

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. přijme pracovníka na pracovní pozici: Konzervátor-restaurátor archeologických nálezů z kovových materiálů
Zobrazit

Knihovna Archeologického ústavu AV ČR, v.v.i. Praha bude ve dnech 7.7. a mezi 17. a 14.8. uzavřena pro veřejnost. Zobrazit

Výzva k podání nabídky ve zjednodušeném podlimitním řízení dle § 53 z.č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázkách (dále jen „zákon“), na veřejnou zakázku s názvem:

ÚKLID PROSTOR V OBJEKTU ARCHEOLOGICKÉHO ÚSTAVU AV ČR, PRAHA, v.v.i. – rámcová smlouva

Zobrazit

Ve čtvrtek 30. března 2017 od 13:00 proběhne v knihovně Archeologického ústavu v Praze veřejná obhajoba disertační práce k získání vědeckého titulu „doktor věd“. Zobrazit

Rada Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i., vyhlašuje veřejné výběrové řízení na obsazení funkce ředitele/ředitelky. Zobrazit

Dovolujeme si Vás pozvat na vzpomínkovou pobožnost za Tomáše Durdíka a Annu Durdíkovou, která se uskuteční 10. září 2016 od 9.00 do 10.00 v hradní kapli na Křivoklátu. Následně se uskuteční II. interdisciplinární pracovní setkání věnované památce Tomáše Durdíka. Zobrazit

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i. vyzývá k podání nabídky na zakázku malého rozsahu s názvem Komplexní dodávka polarizačního mikroskopu s příslušenstvím. Zobrazit

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. vyhlašuje v souladu se zákonem č. 283/1992 Sb. o Akademii věd České republiky, ve znění zákona č. 420/2005 Sb. a Stanov AV ČR výběrové řízení na pozici VĚDECKÝ PRACOVNÍK – ARCHEOLOG Zobrazit

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. zadává veřejnou zakázku v otevřeném řízení s názvem: Dodávka rentgenového systému pro nedestruktivní inspekci různorodých materiálů (kovy, slitiny, keramika, kosti) s automatickým provozem dle nastavitelných parametrů Zobrazit

1. Badatelský archeologický výzkum je takový archeologický výzkum, který nebyl vyvolán stavební nebo jinou činností ve smyslu § 22 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. a je prováděn za účelem vědeckého poznání.

2. Mají-li být k provedení badatelského archeologického výzkumu využity destruktivní metody archeologického výzkumu je oprávněná organizace povinna v souladu s dohodou o podmínkách a rozsahu provádění archeologických výzkumů, kterou uzavřela s AV ČR, požádat o stanovisko k jeho provedení Archeologický ústav AV ČR.

3. Za destruktivní jsou považovány takové metody archeologického výzkumu, při jejichž užití dochází k narušení nemovitých archeologických nálezů a k vyjímání movitých archeologických nálezů z místa svého původního uložení.

4. Za destruktivní metody archeologického výzkumu nejsou považovány metody s minimálními invazivními zásahy. Mezi tyto metody patří: vrty určené k odběru pedologických nebo paleobotanických vzorků, povrchové sběry nekovových archeologických nálezů, povrchové sběry s použitím detektorů kovů v ornici na plochách, které jsou nebo byly v minulosti pravidelně zemědělsky obdělávány.

5. Archeologický ústav AV ČR Praha, v. v. i. se vyjadřuje k badatelským výzkumům na území Hl. města Prahy, Jihočeského, Karlovarského, Královéhradeckého, Libereckého, Pardubického, Plzeňského, Středočeského a Ústeckého kraje.

2006-2007 Des boufs, des souris et des hommes : premiers animaux domestiques et premiers commensaux en Europe continentale tempérée, fin du 7e mill.– 3e mill. a. J.-C.: Eclairages centre-européens (Moldavie, Muntenie, Doubroudja, Moravie, Boheme) et ouest-européens (Bassin Parisien, Ouest de la France). Agency EGIDE, ECONET – project n° 12676 VE. A. Tresset (main director); R. Kyselý – coordinator for the Czech Republic.

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. pořádá v rámci patnáctého ročníku festivalu Týden vědy a techniky Akademie věd ČR (www.tydenvedy.cz) – DNY OTEVŘENÝCH DVEŘÍ a VEŘEJNÉ PŘEDNÁŠKY v Mostě, v Praze a v Hradci Králové. Zobrazit

Archeologický ústav  AV ČR, Praha, v.v.i. vyzývá k podání nabídky na zakázku malého rozsahu s názvem „Komplexní dodávka optického (trinokulárního) stereomikroskopu s příslušenstvím“. Zobrazit

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. pořádá kolokvium u příležitosti 90. výročí zahájení archeologického výzkumu Pražského hradu.

Kolokvium se koná 3. června 2015, v sále č. 206 v budově Akademie věd ČR, Národní třída 3, Praha 1. Bližší informace naleznete v programu. Zobrazit

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. zveřejňuje text smlouvy na dodávku Komplexní dodávky bezpilotního zařízení, včetně příslušenství s firmou Mensuro s.r.o.: PDF.

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. oznamuje výběr nejvýhodnější nabídky na veřejnou zakázku malého rozsahu na Komplexní dodávku bezpilotního leteckého zařízení, včetně příslušenství. Zobrazit

Skupina záchranných výzkumů zajišťuje terénní výzkum v regionech, které jsou dlouhodobě cílem odborného zájmu Archeologického ústavu (Slánsko, Mělnicko, východní okraj Velké Prahy). Formou mozaiky se získává přehled o vývoji osídlení těchto oblastí pro pravěk a středověk. Ten je kombinován s výzkumy rozsáhlých polykulturních lokalit s cílem sledovat jejich vnitřní strukturu a proměny v kratších časových obdobích. Teoretický zájem se zaměřuje na kultivaci metod terénního archeologického výzkumu, na výzkum situací náročných na terénní metody a na zavádění nových dokumentačních či přírodovědných metod. Materiál z rozsáhlých terénních akcí představuje informační potenciál pro ostatní oddělení. Pro některá pravěká období pracují specialisté pouze v této skupině (mezolit – K. Čuláková).

Personální složení skupiny záchranných výzkumů

vedoucí: PhDr. Jan Frolík, CSc.

Mgr. Roman Brejcha
Mgr. et Mgr. Katarína Čuláková
PhDr. Drahomíra Frolíková, Ph.D.
Mgr. Drahomíra Malyková, Ph.D.
Mgr. Michaela Mácalová
Jana Minarčíková
Radek Moureček
Mgr. Monika Pecinovská
Mgr. Jiří Unger
Jana Vepřeková
.

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. vyzývá k podání nabídky na zakázku malého rozsahu s názvem: Komplexní dodávka bezpilotního leteckého zařízení, včetně příslušenství. Zobrazit

Ve čtvrtek 16. 4. 2015 bude knihovna Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. z důvodu konání tiskové konference na téma „Archeologický atlas Čech“ v době mezi 9:00 – 12:00 hod. pro veřejnost uzavřena. Zobrazit

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. zrušil, v souladu s článkem 17.4 Výzvy k podání nabídek, výběrové řízení na zakázku s názvem Komplexní dodávka bezpilotního leteckého zařízení, včetně příslušenství. Zobrazit

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. vyzývá k podání nabídky na zakázku malého rozsahu s názvem: Komplexní dodávka GPS sestavy, včetně příslušenství pro zpracování geodetických dat Zobrazit

Právě vyšlo nové číslo Archeologických rozhledů – 2014/04: obsah a abstrakta (PDF). Zobrazit

Krásné Vánoce a šťastný nový rok 2015 přeje Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. Zobrazit

Ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. vyhlašuje v souladu se zákonem č. 283/1992 Sb. o Akademii věd České republiky, ve znění zákona č. 420/2005 Sb. a Stanov AV ČR výběrové řízení na pozici

vědecký pracovník – geoarcheolog Zobrazit

Ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. vyhlašuje v souladu se zákonem č. 283/1992 Sb. o Akademii věd České republiky, ve znění zákona č. 420/2005 Sb. a Stanov AV ČR výběrové řízení na pozici:

vědecký pracovník – specializace: archeologie raného středověku Zobrazit

Vyšlo nové číslo Archeologických rozhledů – 2014/03: obsah a abstrakta článků (PDF). Zobrazit

Archeologický ústav AV ČR, Praha si dovoluje oznámit, že vyšel anglický překlad sedmi svazků Archeologie pravěkých Čech – The Prehistory of Bohemia.

více informací

Zobrazit

Prehistory of Bohemia in 7 volumes – leaflet

Knihovna Archeologického ústavu bude v období od 7.7.2014 do 4.8.2014 uzavřena! Zobrazit

Ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. vyhlašuje v souladu se zákonem č. 283/1992 Sb. o Akademii věd České republiky, ve znění zákona č. 420/2005 Sb. a Stanov AV ČR výběrové řízení na pozici

vědecký pracovník – antropolog. Zobrazit

24. listopadu 2013 zemřel ve věku nedožitých 94 let PhDr. Václav Spurný, CSc. Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i. se tímto připojuje k řadě kondolujících. Zobrazit

Konference Stříbrná Jihlava 2013. Konference k historii hornictví a důlních prací se uskuteční v Jihlavě ve dnech 10.-12. října 2013.
Zobrazit

Knihovna Archeologického ústavu bude ve dnech 15.7. až 9.8.2013 pro veřejnost uzavřena. Zobrazit

Prémii Otto Wichterleho pro rok 2013 převzalo z rukou předsedy Akademie věd České republiky prof. Jiřího Drahoše ve středu 5. června 2013 v pražské Lannově vile třiadvacet mladých badatelů, kteří úspěšně splnili mimořádně významný vědecký úkol v některém ze specializovaných pracovišť AV ČR. Mezi nimi byla Alžběta Danielisová z Archeologického ústavu v Praze. Na toto prestižní ocenění bylo letos navrženo celkem 39 badatelů z 27 pracovišť Akademie věd ČR.  Odměna má pozitivně stimulovat perspektivní vědce, kteří dosahují špičkových výsledků a plní pracovní úkoly důležité pro rozvoj příslušné vědní disciplíny. Zobrazit

*

Krásné vánoce a šťastný Nový rok 2013 Zobrazit

Dne 20. září 2012 zemřel Prof. PhDr. Tomáš Durdík, DrSc., dlouholetý pracovník Archeologického ústavu Akademie věd v Praze, kastelolog, evropsky významný specialista na hradní architekturu a hmotnou kulturu vrcholného a pozdního středověku a významný představitel ochrany národního kulturního dědictví. Zobrazit

Ve dnech 16.7. až 10.8. 2012 bude knihovna Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. pro veřejnost uzavřena. Zobrazit

Workshop se uskuteční 17. července 2012, od 10.00 hodin na základně Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. v Kutné Hoře (Hloušecká 609). Zobrazit

Ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. vyhlašuje v souladu se zákonem č. 283/1992 Sb. o Akademii věd České republiky, ve znění zákona č. 420/2005 Sb. a Stanov AV ČR výběrové řízení na pozici – postdoktorand.
Zobrazit

Otevřený dopis náměstkyni ministra kultury ČR od členů Komise pro novelizaci památkového zákona Zobrazit

Rada Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i., vyhlašuje veřejné výběrové řízení na obsazení funkce ředitele/ředitelky pracoviště
Zobrazit

Program:

1. Výsledky záchranného archeologického výzkumu v Bílině.
2. Příprava novely zákona o státní památkové péči a archeologie.

Tisková konference se koná 15. 2. v 10:30 v knihovně Archeologického ústavu v Praze, Letenská 4, Praha 1.

anotaci projektu a dalsi informace
nezapomenout vyplnit datová pole ve spodni casti obrazovky

stručná inforamce Zobrazit

bla bla bla Zobrazit

Žádosti o MVS zasílejte na email knoblochova@arup.cas.cz

• Bibliografie KAR ZČU

• Bibliografie dějin Českých zemí

• Česká uměleckohistorická bibliografie

• Bibliografie památkové péče

• Geografická bibliografie ČR

• Národní úložiště šedé literatury
  

Náplň práce:

Správa databáze archivu fotografií

Přijímání: nových fotografií z výzkumů (dle směrnic pro předávání digitálních fotografií)

starší fotodokumentace a fotografií z pozůstalostí (pokud jsou opatřeny popisy)

Zpracování: starších fotomateriálů (negativy, pozitivy a diapozitivy), jejich digitalizace na skeneru a následné úpravy ve photoshopu

Vyhledávání: konkrétních fotografií v databázi dle čísla či konkrétních kritérií (katasr, lokalita, vedoucí a rok výzkumu)

.

.

Akademie věd ČR si Vás dovoluje pozvat na již 11. ročník Týdne vědy a techniky, který se koná ve dnech 1.-11.11.2011. Zobrazit

Bílkovice, Slověnice, Všechlapy – stavební úřad Divišov ve správním obvodu BENEŠOV

Želenice – stavební úřad Kladno ve správním obvodu KLADNO

Klučenice, Milešov – stavební úřad Milín ve správním obvodu Příbram

Krásná Hora nad Vltavou, Svatý Jan – stavební úřad Kamýk nad Vltavou ve správním obvodu Příbram

Vrbová Lhota – stavební úřad Pečky ve správním obvodu KOLÍN

Straky, Zbožíčko – stavební úřad Milovice ve správním obvodu LYSÁ NAD LABEM

Čakovičky, Kojetice – stavební úřad Líbeznice ve správním obvodu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav

Čečelice – stavební úřad Všetaty ve správním obvodu Neratovice

Dolany – stavební úřad Libčice nad Vltavou ve správním obvodu Černošice

Choťovice, Žehuň – stavební úřad Městec Králové ve správním obvodu PODĚBRADY

Pňov-Předhradí – stavební úřad Poděbrady ve správním obvodu PODĚBRADY

Tatce – stavební úřad Sadská ve správním obvodu Nymburk

Hradečno, Svinařov – stavební úřad Slaný ve správním obvodu SLANÝ

Lány – stavební úřad Nové Strašecí ve správním obvodu RAKOVNÍK

Hředle, Libomyšl – stavební úřad Zdice ve správním obvodu BEROUN

Černíky, Kounice, Vykáň – stavební úřad Sadská ve správním obvodu NYMBURK

Rohozec – stavební úřad Záboří nad Labem ve správním obvodu

Třebešice – stavební úřad Kutná Hora ve správním obvodu KUTNÁ HORA

Kostelní Hlavno, Sudovo Hlavno – stavební úřad Benátky nad Jizerou ve správním obvodu MLADÁ BOLESLAV

Borek, Dřísy, Konětopy, Křenek, Lhota – stavební úřad Všetaty ve správním obvodu MĚLNÍK

Záryby – stavební úřad Kostelec nad Labem ve správním obvodu MĚLNÍK

Nesvačily, Podbrdy, Všeradice – stavební úřad Hostomice ve správním obvodu HOŘOVICE

Řehenice – stavební úřad Velké Popovice ve správním obvodu ŘÍČANY.

Údaje o jednotlivých správních obvodech jsou převzaty a mírně aktualizovány z webových stránek ÚAPPSČ s jeho laskavým souhlasem.

Projekty: od 11/2011: Středověké osídlení na území Mariánských Radčic, projekt AÚ AV ČR a Severočeských dolů, a.s.

Studium a praxe:
2011-2006: Regionální muzeum v Teplicích, archeolog.

2005-2003: Východočeské muzeum v Pardubicích, archeolog.

2004-1997: Mgr., Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, obor archeologie pravěká a raně středověká, diplomová práce:  Dolní Palác hradu Rokštejna. Vyhodnocení nálezové situace v jižním prostoru (obhájena v září 2004).

Výběr z bibliografie:

v tisku: (spolu s P.Čechem a M.Soukupovou): Osamocená stavba v Žatci na předměstí, In: Studies in Post-Medieval Archaeology 5
2012: (spolu s M.Soukupovou a A.Šrejberem) Bohemian finds of stove tiles with the signature „HANS BERMAN“, In: Studies in Post-Medieval Archaeology 4, Praha: Archaia Praha o.p.s, 145-164.
2010: (spolu s L.Šabatovou a T.Kynclem) Nové poznatky z průzkumů hradu Rokštejn, In: Dějiny staveb 2009, Plzeň, s.193-209.
2010: (spolu s M.Balášovou) Kostel sv.Petra a Pavla ve Volyni, In: Comotovia 2009, Chomutov, s.23-48.
2009: K počátkům kláštera v Teplicích, In: Mašek, M. – Sommer, P. -Žemlička, J. eds.: Vladislav II., druhý král z Přemyslova rodu. K 850.výročí korunovace, Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, s.83-90.
2009: Středověké Duchcovsko, Monografie Muzea města Duchcova, řady kulturněvědné sešit č.4, Duchcov 2009.
2008: (spolu s D. Víchem) Doklad staroeneolitického sídliště ve Vysokém Mýtě-Průhonech (okr. Ústí nad Orlicí), In: Archeologie ve středních Čechách 12, Praha, s.107-112.
2007: (a kol.): Vápenická pec na náměstí v Brtnici, In: Archeologické výzkumy na Vysočině 1, Jihlava, s.229-243.
2005: Ganerbenburg a rozdělené hrady (O jednom sporném hradním „typu“), In: Archeologické rozhledy LVII, Praha: Archeologický ústav AV ČR, s.580-585.
2004: Hrst pověstí z Choustníka, In: Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu Jižních Čech 41, České Budějovice: Jihočeské muzeum, s.162-165.
2000: „Stavební práce“ na hradě Choustníku ve dvacátém století, In: Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu Jižních Čech 37, České Budějovice: Jihočeské muzeum, s.110-115.

*

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i. pořádá dne 11.05.2011 den otevřených dveří.

Program:

09.30: komentovaná prohlídka Libice nad Cidlinou
10.00: návštěva keramické laboratoře
10.00: komentovaná prohlídka Vyšehradu
10.00: přednáška o archeologických výzkumech v okolí Kutné Hory
13.00: komentovaná procházka Bylany – Cimburk – Denemark

Upozornění:

svou účast na jednotlivých akcích prosíme nahlašte Kateřině Bělinové: belinova@arup.cas.cz

Památky archeologické LXXXIX (89) / 1998, sešit 1 (PDF)
*
Památky archeologické LXXXIX (89) / 1998, sešit 2 (PDF)
*
Památky archeologické XC (90) / 1999, sešit 1 (PDF)
*
Památky archeologické XC (90) / 1999, sešit 2 (PDF)
*
Památky archeologické XCI (91) / 2000, sešit 1 (PDF)
*
Památky archeologické XCI (91) / 2000, sešit 2 (PDF)
*
Památky archeologické XCII (92) / 2001, sešit 1 (PDF)
*
Památky archeologické XCII (92) / 2001, sešit 2 (PDF)
*
Památky archeologické XCIII (93) / 2002, sešit 1 (PDF)
*
Památky archeologické XCIII (93) / 2002, sešit 2 (PDF)
*
Památky archeologické XCIV (94) / 2003 (PDF)
*
Památky archeologické XCV (95) / 2004 (PDF)
*
Památky archeologické XCVI (96) / 2005 (PDF)
*
Památky archeologické XCVII (97) / 2006 (PDF)
*
Památky archeologické XCVIII (98) / 2007 (PDF)
*
Památky archeologické XCIX (99) / 2008 (PDF)
*
Památky archeologické C (100) / 2009 (PDF)
*
Památky archeologické CI (101) / 2010 (PDF)
*
Památky archeologické CII (102) / 2011 (PDF)
*
Památky archeologické CIII (103) / 2012 (PDF)
*
Památky archeologické CIV (104) / 2013 (PDF)
*
Památky archeologické CV (105) / 2014 (PDF)

Vzdělání

Absolventka Vysoké školy chemicko – technologické v Praze, obor Konzervování – restaurování uměleckořemeslných děl z kovů (2004 – 2009).
Absolventka Střední uměleckoprůmyslné školy v Turnově, obor zlatník – stříbrník (2000 – 2004)

Specializace

Provádí průzkum, konzervaci a restaurování archeologických kovových nálezů, včetně dokumentace a   přípravy předmětů k prezentaci.
Dále zpracovává nálezy z jiných materiálů např.: jantar, sklo, kosti a dřevo.
Vyrábí kopie kovových artefaktů – především šperků.

Výstavy , expozice a jiné

V rámci specializace se podílí na řešení výzkumných úkolů v ústavu i na stálých muzejních expozicích a výstavách.

Středověké šperky
Týden Vědy 2011
Otevřená věda II – Srpen ve znamení vzdělávání pedagogů přírodovědných oborů
Kolín obchvat I/38
Výstava v pražském Belvederu

Výběr z restaurovaných předmětů

*

ÚMLUVA O OCHRANĚ ARCHEOLOGICKÉHO DĚDICTVÍ EVROPY

(Maltská konvence)

(PDF) Evropská úmluva o krajině

SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 16. ledna 1992 byla ve Vallettě přijata Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidovaná).

Jménem České republiky byla Úmluva podepsána ve Štrasburku dne 17. prosince 1998.

S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 22.března 2000.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 14 odst. 3 dne 25. května 1995. Pro Českou republiku vstoupila v platnost podle odstavce 5 téhož článku dne 23. září 2000.

Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.

PŘEKLAD

Rada Evropy

Evropské smlouvy

ETS č. 143

ÚMLUVA O OCHRANĚ ARCHEOLOGICKÉHO DĚDICTVÍ EVROPY
(revidovaná)
Valletta, 16. 1. 1992

Preambule
Členské státy Rady Evropy a ostatní státy – smluvní strany Evropské kulturní úmluvy, jež jsou signatáři této Úmluvy, u vědomí toho, že cílem Rady Evropy je dosáhnout těsnější jednoty mezi jejími členy zejména za účelem ochrany a naplňování ideálů a zásad, jež jsou jejich společným dědictvím, s přihlédnutím k Evropské kulturní úmluvě, jež byla podepsána v Paříži dne 19. prosince 1954, a zejména k jejím článkům 1 a 5, s přihlédnutím k Úmluvě o ochraně architektonického dědictví Evropy, jež byla podepsána v Granadě dne3.října 1985, s přihlédnutím k Evropské úmluvě o porušování právních norem týkajících se kulturního vlastnictví, jež byla podepsána v Delfách dne 23. června 1985, s přihlédnutím k doporučením parlamentního shromáždění Rady Evropy o archeologii a zejména k Doporučením 848 (1978), 921 (1981) a 1072 (1988), s přihlédnutím k Doporučení č. R (89) 5 o ochraně a rozmnožování archeologického dědictví v kontextu územního rozvoje měst a venkova, majíce na mysli, že archeologické dědictví je základním prvkem pro poznávání minulosti celého lidstva, uznávajíce, že evropské archeologické dědictví, jež poskytuje doklady o dávné historii, je vážně ohroženo poškozováním způsobeným narůstajícím počtem velkých rozvojových projektů, přirozenými riziky, tajnými nebo nevědecky prováděnými vykopávkami a nedostatečnou informovaností veřejnosti, prohlašujíce, že tam, kde doposud neexistují, je třeba zavést nezbytné procedury správního a vědeckého dohledu a že potřeba chránit archeologické dědictví by se měla odrážet v politice územního plánování měst i venkova a kulturního rozvoje, zdůrazňujíce, že odpovědnost za ochranu archeologického dědictví by měla dopadat nejen na přímo dotčený stát, ale na všechny evropské země s cílem omezovat riziko poškozování a prosazovat uchování tohoto dědictví podporou výměny expertů a porovnávání zkušeností, konstatujíce nutnost ucelit zásady vytyčené Úmluvou o ochraně archeologického dědictví Evropy, jež byla podepsána v Londýně dne 6. května 1969 v důsledku vývoje politiky územního rozvoje v evropských zemích, se dohodly na následujícím:

Definice archeologického dědictví
Článek 1

1. Cílem této Úmluvy (revidované) je ochraňovat archeologické dědictví jako zdroj evropské kolektivní paměti a jako nástroj historického a vědeckého studia.

2. Za tímto účelem se za součásti archeologického dědictví považují veškeré pozůstatky a objekty a jakékoli jiné stopy po lidstvu z minulých období,

•(i) jejichž uchování a studium umožňuje vysledovat vývoj historie lidstva a jeho vztah k přirozenému prostředí,
•(ii) o nichž jsou hlavními zdroji informací vykopávky nebo objevy a další metody výzkumu lidstva,
•(iii) které jsou situovány na jakémkoli místě, které spadá pod jurisdikci Stran.
3. Do archeologického dědictví se zahrnují stavby, konstrukce, skupiny budov, zastavěná území, movité objekty, památky dalšího druhu a také jejich související prostředí nacházející se jak na souši, tak pod vodou.

Identifikace dědictví a opatření na jeho ochranu
Článek 2

Každá Strana se zavazuje, že zavede prostředky přiměřenými pro daný stát takový právní systém na ochranu archeologického dědictví, jenž zajistí:

•(i) vedení soupisu jejího archeologického dědictví a klasifikaci chráněných památek a oblastí,
•(ii) vytvoření archeologických rezervací, a to i tam, kde nejsou viditelné pozůstatky na povrchu nebo pod vodou, za účelem uchování hmotných důkazů ke studiu příštími generacemi,
•(iii) povinnost nálezce ohlásit příslušným úřadům náhodný nález součástí archeologického dědictví a dát jej k dispozici ke zkoumání.

Článek 3

Za účelem zachování archeologického dědictví a zaručení toho, aby archeologické výzkumy byly vědecky smysluplné, se každá Strana zavazuje:

•(i) uplatňovat procedury k povolování vykopávek a dalších archeologických činností a k dozoru nad nimi tak, aby:
•a) se zabránilo jakýmkoli nezákonným vykopávkám nebo odstraňování součástí archeologického dědictví,
•b) bylo zajištěno, že archeologické vykopávky a průzkumy budou prováděny vědeckým způsobem a za předpokladu, že:
•- kdykoli to bude možné, budou se používat nedestruktivní průzkumné metody,
•- součásti archeologického dědictví nebudou během vykopávek a po nich odkryty nebo ponechány nechráněné, aniž by byla přijata opatření k jejich řádnému zachování, konzervaci a správě,
•(ii) zajistit, aby vykopávky a další potenciálně destruktivní techniky byly prováděny pouze kvalifikovanými, zvláště oprávněnými osobami,
•(iii) učinit používání detektorů kovů a jakýchkoli jiných detekčních zařízení nebo postupů archeologického výzkumu předmětem specifického předchozího oprávnění, kdykoli s tím počítá vnitřní právní úprava státu.

Článek 4

Každá Strana se zavazuje, že zavede opatření k fyzické ochraně archeologického dědictví a podle okolností zajistí:

•(i) aby úřady nabyly nebo jinými patřičnými prostředky chránily oblasti, které se mají stát archeologickými rezervacemi,
•(ii) ochranu a údržbu archeologického dědictví, nejlépe na původním místě,
•(iii) patřičné skladovací prostory pro archeologické pozůstatky, které byly ze svého původního místa přemístěny.

Integrovaná konzervace archeologického dědictví
Článek 5

Každá Strana se zavazuje:

•(i) že se bude snažit sladit a spojit požadavky archeologie a územních rozvojových plánů zajištěním účasti archeologů na:
•a) vytváření politiky, která má zajistit vyváženou strategii ochrany, konzervace a zhodnocování archeologicky zajímavých lokalit,
•b) různých fázích rozvojových projektů,
•(ii) že zajistí, aby archeologové, městští a oblastní pracovníci územního plánování společně systematicky vedli konzultace, aby bylo možné:
•a) upravit územní plány, jež by pravděpodobně měly nepříznivé dopady na archeologické dědictví,
•b) vyhradit dostatečný čas a prostředky k provedení řádného vědeckého bádání na nalezišti a publikaci jeho závěrů,
•(iii) že zajistí, aby vyhodnocení dopadů na životní prostředí a z nich vyplývající rozhodnutí plně přihlížela k archeologickým nalezištím a jejich umístění,
•(iv) že v případě, kdy budou během stavebních prací nalezeny součásti archeologického dědictví, zabezpečí jejich konzervaci na původním místě, bude-li to proveditelné,
•(v) že zajistí, aby zpřístupnění archeologických nalezišť veřejnosti, zvláště pak stavební úpravy nutné k pojmutí velkého počtu návštěvníků, neovlivnily nepříznivě archeologickou a vědeckou povahu takových nalezišť a jejich okolí.

Financování archeologického výzkumu a konzervace
Článek 6

Každá Strana se zavazuje:

•(i) zajistit veřejnou finanční podporu pro archeologické výzkumy ze strany celostátních, regionálních a místních úřadů, v souladu s jejich pravomocemi,
•(ii) navýšit materiální zdroje pro preventivní archeologii:
•a) přijetím vhodných opatření tak, aby významné veřejné nebo soukromé projekty územního rozvoje měly zajištěno pokrytí celkových nákladů na veškeré nutné související archeologické operace, a to z příslušných zdrojů veřejného nebo soukromého sektoru,
•b) přidělením rozpočtové částky určené na tyto projekty stejně jako na dopadové studie vynucené bezpečnostními opatřeními v oblasti životního prostředí a regionálního územního plánování, na předběžné archeologické studie a průzkumy, na souhrnné vědecké zprávy a také na úplné zveřejnění a uchování těchto zjištění.

Sběr a šíření vědeckých informací
Článek 7

Každá Strana se zavazuje, že za účelem umožnění studia archeologických nálezů a šíření znalostí o nich:

•(i) připraví nebo aktualizuje přehledy, soupisy a mapy archeologických lokalit v oblastech spadajících pod její jurisdikci,
•(ii) přijme veškerá praktická opatření, aby zajistila po ukončení archeologických výzkumů vypracování souhrnných vědeckých zpráv určených k publikaci, a to ještě předtím, než bude provedena potřebná komplexní publikace specializovaných studií.
Článek 8
Každá Strana se zavazuje:

•(i) že napomůže vnitrostátní a mezinárodní výměně součástí archeologického dědictví pro profesionální vědecké účely a zároveň přijme příslušné kroky, aby takový oběh nesnížil kulturní a vědeckou hodnotu těchto součástí,
•(ii) že bude podporovat výměnu informací o prováděných archeologických výzkumech a vykopávkách a že bude přispívat k organizaci mezinárodních výzkumných programů.

Zvyšování veřejné informovanosti
Článek 9

Každá Strana se zavazuje, že:

•(i) povede vzdělávací aktivity s cílem vytvořit a rozvinout povědomí v názorech veřejnosti o hodnotě archeologického dědictví pro pochopení minulosti a o hrozbách pro toto dědictví,
•(ii) bude podporovat přístup veřejnosti k důležitým součástem archeologického dědictví, zejména k nálezům, a napomáhat tomu, aby vhodně vybrané archeologické předměty byly vystaveny pro veřejnost.

Článek 10

Každá Strana se zavazuje, že:

•(i) zajistí, aby si příslušné veřejné úřady a vědecké instituce mezi sebou vyměňovaly informace o jakýchkoli zjištěných nezákonných vykopávkách,
•(ii) bude informovat příslušné úřady ve státě původu, jenž je smluvní Stranou této Úmluvy, o všech nabídkách, u nichž je podezření, že pocházejí z nepovolených vykopávek nebo nezákonně z povolených vykopávek, a sdělí o tom nezbytné podrobnosti,
•(iii) podnikne kroky nezbytné k zajištění toho, aby muzea a podobné instituce, jejichž akviziční politika je pod kontrolou státu, nenabývaly součásti archeologického dědictví, u nichž je podezření, že pocházejí z nekontrolovaných nálezů nebo nepovolených vykopávek nebo nezákonně z povolených vykopávek,
•(iv) pokud jde o muzea a podobné instituce na území Strany, jejichž akviziční politika ovšem není pod státní kontrolou:
•a) předá jim text této Úmluvy (revidované),
•b) vynaloží veškeré úsilí, aby zajistila, že tato muzea a instituce budou respektovat zásadu uvedenou výše v ustanovení bodu (iii),
•(v) pomocí osvěty, informování, bdělosti a spolupráce bude co nejvíce omezovat přesuny součástí archeologického dědictví, jež pocházejí z nekontrolovaných nálezů nebo nepovolených vykopávek nebo nezákonně z povolených vykopávek.
Článek 11
Žádné ustanovení této Úmluvy (revidované) neovlivní stávající nebo budoucí dvoustranné nebo mnohostranné smlouvy mezi stranami o nezákonném pohybu součástí archeologického dědictví nebo o jejich navracení jejich právoplatnému vlastníkovi.

Vzájemná technická a vědecká pomoc
Článek 12

Každá Strana se zavazuje, že:

•(i) umožní vzájemnou technickou a vědeckou pomoc prostřednictvím výměny zkušeností a expertů v záležitostech archeologického dědictví,
•(ii) bude podporovat v rámci příslušné vnitřní právní úpravy nebo mezinárodních dohod, jež jsou pro ni závazné, výměnu odborníků na zachování archeologického dědictví včetně odborníků, kteří zodpovídají za další vzdělávání.
Kontrola uplatňování Úmluvy (revidované)
Článek 13
Pro účely této Úmluvy (revidované) bude Výbor expertů, zřízený Výborem ministrů Rady Evropy v souladu s článkem 17 Statutu Rady Evropy, sledovat její uplatňování a dále bude zejména:

•(i) pravidelně předkládat Výboru ministrů Rady Evropy zprávu o situaci, pokud jde o politiku v oblasti ochrany archeologického dědictví ve státech, které jsou Stranami této Úmluvy (revidované), a o realizaci zásad, jež jsou v ní zakotveny,
•(ii) navrhovat Výboru ministrů Rady Evropy opatření směřující k realizaci ustanovení této Úmluvy (revidované), včetně mnohostranných aktivit, revize nebo její novelizace a informování veřejnosti o jejím účelu,
•(iii) předkládat Výboru ministrů Rady Evropy doporučení ve věci výzev státům, které nejsou členy Rady Evropy, aby k této Úmluvě (revidované) přistoupily.

Závěrečná ustanovení
Článek 14

1.Tato Úmluva (revidovaná) bude otevřená pro podpis členskými státy Rady Evropy a dalšími státy, jež jsou stranami Evropské kulturní úmluvy. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Listiny stvrzující ratifikaci, přijetí nebo schválení je třeba uložit u generálního tajemníka Rady Evropy.

2.Žádný stát, jenž je stranou Úmluvy o ochraně archeologického dědictví Evropy, podepsané v Londýně dne 6. května 1969, nesmí předložit listiny stvrzující ratifikaci, přijetí nebo schválení, pokud již tuto zmíněnou úmluvu dříve nevypověděl nebo pokud ji zároveň nevypovídá.

3.Tato Úmluva (revidovaná) vstoupí v platnost po šesti měsících od data, kdy čtyři státy, včetně alespoň tří členských států Rady Evropy, vyjádří svůj souhlas s tím, že budou Úmluvou (revidovanou) vázány v souladu s ustanoveními předcházejících odstavců.

4.Kdykoli by při aplikaci předcházejících dvou odstavců nevstoupilo vypovězení úmluvy z 6. května 1969 v platnost současně s nabytím účinnosti této Úmluvy (revidované), může smluvní stát při uložení své listiny stvrzující ratifikaci, přijetí nebo schválení prohlásit, že bude i nadále uplatňovat úmluvu z 6. května 1969, dokud tato Úmluva (revidovaná) nevstoupí v platnost.

5.V případě každého signatářského státu, který následně vyjádří svůj souhlas být Úmluvou (revidovanou) vázán, vstoupí tato v platnost šest měsíců od data uložení listiny stvrzující ratifikaci, přijetí nebo schválení.

Článek 15

1.Poté, co tato Úmluva (revidovaná) vstoupí v platnost, může Výbor ministrů Rady Evropy vyzvat kterýkoli další stát, jenž není členem Rady Evropy a Evropského hospodářského společenství, aby k ní přistoupil rozhodnutím přijatým většinou stanovenou v článku 20 písm. d) Statutu Rady Evropy a jednohlasným rozhodnutím zástupců smluvních států, které mají právo být ve Výboru ministrů.

2.Pro jakýkoli další přistupující stát nebo pro Evropské hospodářské společenství, pokud by přistoupilo, vstoupí tato Úmluva (revidovaná) v platnost po šesti měsících od data uložení listiny stvrzující přistoupení u generálního tajemníka Rady Evropy.

Článek 16

1.Kterýkoli stát může při podpisu nebo při ukládání své listiny stvrzující ratifikaci, přijetí, souhlas nebo přistoupení specifikovat území, pro něž bude tato Úmluva (revidovaná) platit.

2.Kterýkoli stát může kdykoli později prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit platnost této Úmluvy (revidované) na jakékoli další území specifikované v prohlášení. V případě takového území vstoupí Úmluva (revidovaná) v platnost šest měsíců od data přijetí takového prohlášení generálním tajemníkem.

3.Jakékoli prohlášení učiněné podle ustanovení předcházejících dvou odstavců může být zrušeno pro kterékoli území definované v takovém prohlášení oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Zrušení vstoupí v platnost po šesti měsících od data přijetí takového oznámení generálním tajemníkem.

Článek 17

1.Kterákoli Strana může kdykoli vypovědět tuto Úmluvu (revidovanou) prostřednictvím oznámení adresovaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

2.Takové vypovězení vstoupí v platnost po šesti měsících od data přijetí tohoto oznámení generálním tajemníkem.

Článek 18

Generální tajemník Rady Evropy uvědomí členské státy Rady Evropy, další státy, které jsou stranami Evropské kulturní úmluvy, a kterýkoli stát Evropského hospodářského společenství, který přistoupil nebo byl vyzván k přistoupení k této Úmluvě (revidované), o:

•(i) každém podpisu,
•(ii) uložení jakékoli listiny stvrzující ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení,
•(iii) jakémkoli datu vstupu této Úmluvy (revidované) v platnost v souladu s články 14, 15 a 16,
•(iv) jakémkoli dalším aktu, oznámení či sdělení týkajících se této Úmluvy (revidované).
Na důkaz toho podepsali níže podepsaní, k tomu řádně oprávněni, tuto Úmluvu (revidovanou).

Dáno ve Vallettě dne 16. ledna 1992 v jazyce anglickém a francouzském s tím, že obě verze mají stejnou platnost, v jediném exempláři, jenž bude uložen v archivech Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřené kopie každému členskému státu Rady Evropy, ostatním státům, jež jsou stranami Evropské kulturní úmluvy, a kterémukoli nečlenskému státu nebo Evropskému hospodářskému společenství, které byly vyzvány, aby k této Úmluvě (revidované) přistoupily.

Ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Praha,  v.v. i. vyhlašuje v souladu se zákonem č. 283/1992 Sb. o Akademii věd České republiky, ve znění zákona č. 420/2005 Sb. a Stanov AV ČR výběrové řízení na pozici vědecký pracovník – postdoktorand. Zobrazit

Ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Praha,  v.v. i. vyhlašuje v souladu se zákonem č. 283/1992 Sb. o Akademii věd České republiky, ve znění zákona č. 420/2005 Sb. a Stanov AV ČR výběrové řízení na pozici odborný pracovník výzkumu a vývoje. Zobrazit

Registred Research Laboratory (RRL) je jedním programů firmy Intergraph (Huntsville, Alabama, USA), který bezplatně poskytuje vědeckým a vzdělávacím institucím software pro tvorbu geografických informačních systémů (GIS). RRL v Archeologickém ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. se soustředí na tvorbu informačních systémů pro lokality, kde probíhají dlouholeté archeologické výzkumy (České Lhotice, Libice nad Cidlinou, Strará Boleslav, Vlíněves). Cílem je systematická archivace archeologických dat pro další zpracování a publikaci.

Odkaz na samostatnou prezentaci projektu
http://www.arup.cas.cz/rrl/o_rrl.html

Členové

Jan Mařík (vedoucí projektu)
marik@arup.cas.cz

Alžběta Danielisová
danielisova@arup.cas.cz

Petr Limburský
limbursky@arup.cas.cz

Ivana Boháčová
bohacova@arup.cas.cz

Zobrazit

Zobrazit

Zobrazit

Zobrazit

Zobrazit

Zobrazit

Zobrazit

V rámci oboru antropologie se zabývá především palepatologií: identifikací známek nemocí, zranění či záměrných zásahů na kostře, případně mumiích, nebo náhodným zobrazením chorobných stavů ve výtvarném umění, problematikou zdravotního stavu pravěkých a historických populací; ve spolupráci se zdravotnickými pracovišti využívá i moderních klinických diagnostických metod. Externě přednáší na Přírodovědecké fakultě a na Filozofické fakultě UK Praha, v oboru antropologie vede diplomanty a doktorandy.

Další projekty:

2009: Causes et l’impacts des crises de mortalité dans l’approche biologique des populations humaines de la période historique en Europe (paléobiologie, paleopathologie et paléomicrobiologie), PAI-Barrande MEB020936, spoluřešitel.

2007-2008: Contributions à la connaissance des populations européennes du Haut Moyen Àge à l’époque moderne. ECO-NET No. 16368PB, spoluřešitel.

2004-2006: Využití nových metod digitální analýzy obrazu v osteologii. GAUK 270/2004/B-BIO/PrF, spoluřešitel.

Publikace:

Brzobohatá, H., Šumberová, R., Likovský, J. 2015: Pohřby jedinců s postižením pohybového aparátu na pohřebišti kultury zvoncovitých pohárů v Kolíně, střední Čechy. Archeologické rozhledy 67: 193-212.

Donoghue, H. D., Taylor, G. M., Marcsik, A., Molnár, E., Pálfi, G., Pap, I., Teschler-Nicola, M., Pinhasi, R., Erdal, Y. S., Velemínsky, P., Likovsky, J., Belcastro, M. G., Mariotti, V., Riga, A., Rubini, M.,  Zaio, P., Besra, G. S., Lee O. Y. C., Wu, H. H. T., Minnikin, D. E., Bull, I. D., O’Grady, J., Spigelman, M. 2015: A migration-driven model for the historical spread of leprosy in medieval Eastern and Central Europe. Infection, Genetics and Evolution 31: 250-256.

Valentová, J., Šumberová, R., Brzobohatá, H., Likovský, J. 2014: Nemocný, zraněný a sám. Ojedinělý mladolaténský kostrový hrob z Kolína. In: Čižmářová, J. et al. (eds.) Moravské křižovatky. Střední Podunají mezi pravěkem a historií. Brno, Moravské zemské muzeum: 595-613.

Malyková, D., Likovský, J., Velemínský, P., Čech, P. 2014: Společný hrob dvou mužů se stopami smrtelných zranění ze Žatce. Archeologie ve středních Čechách 18: 883-900.

Beran-Cimbůrková, P., Likovský, J. 2014: Antropologický rozbor kosterních pozůstatků z laténských hrobů z Baště, okr. Praha-východ. Archeologie ve středních Čechách 18: 767-771.

Velemínský, P., Likovský, J. 2013: Lidské kosterní pozůstatky z mohylového pohřebiště ve Stěbořicích. In: Kouřil, P., Tymonová, M. (eds.): Slovanský mohylník ve Stěbořicích u Opavy. Archeologický ústav AV ČR Brno, v.v.i, Brno: 223-271.

Stránská, P., Dobisíková, M., Likovský, J., Velemínský, P. 2013: Paleodemografická a biologická charakteristika populace z Prahy-Lahovic / Palaeodemographic and biological characteristics of the Prague-Lahovice population. In: Krumphanzlová, Z. et al.: Raně středověké pohřebiště v Praze-Lahovicích. Muzeum hlavního města Prahy, Praha: 34-53, 68-73, 77-78.

Likovský, J., Dobisíková, M., Stránská, P., Hrádková, A., Kudrnová, Š., Velemínský, P. 2013: Zdravotní stav raně středověké populační skupiny z Prahy-Lahovic / The state of health of the early medieval population group from Prague-Lahovice. In: Krumphanzlová, Z. et al.: Raně středověké pohřebiště v Praze-Lahovicích. Muzeum hlavního města Prahy, Praha: 54-67, 73-76, 77-78.

Dobeš, M., Limburský, P., Brnić, Ž., Likovský, J., Popelka, M., Kyselý, R., Hlaváč, J. 2013: Popis objektů a nálezu. In: Dobeš, M., Limburský, P. reds.: Pohřebiště staršího eneolitu a šňůrové keramiky ve Vliněvsi. Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i., Archeologické studijní materiály 22: 15-81.

Brzobohatá, H. – Likovský, J. 2012: O lidech. In: Šumberová, R. (ed.): Cesta napříč časem a krajinou. Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i., Praha: 59-66.

Maxová, E., Velemínský, P., Likovský, J. 2011: Anthropologische Charakteristik und morphologische Ähnlichkeit der Individuen aus dem Gräberfeld Kutná Hora-Karlov (okr. Kutná Hora/CZ). Jahrbuch des Römisch-Germanischen Zentralmseums 58: 417-465.

Dobeš, M., Kostka, M., Likovský, J. 2011: Pohřebiště mladšího stupně kultury nálevkovitých pohárů v Praze – Bubenči a Dejvicích. Archeologie ve středních Čechách 15 (1): 139-162.

Likovský, J. 2010: Pohřebiště Klecany I a II z pohledu paleopatologie. In: Profantová et al.: Klecany. Raně středověká pohřebiště. Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i., Praha: 21-23.

Likovský, J., Malyková, D., Brzobohatá, H., Stránská, P. 2010: Causation and methods of skull trepanation in the past from the point of wiew of the latest findings from the Czech territory. Anthropologie 48: 19-32.

Likovský, J., Stránská, P. 2010: Problematika demografie a hodnocení zdravotního stavu středověkých populací. Živá Archeologie – REA 11: 84-86.

Likovský, J., Velemínský, P. 2010: Antropologická charakteristika a morfologická variabilita populační skupiny z raně středověkého pohřebiště v areálu oppida Závist. Archeologie ve středních Čechách 14: 807-828.

Limburský, P., Likovský, J., Velemínský, P., Fleková, K. 2010: Kostrové pohřebiště vinařické skupiny ve Vlíněvsi, okres Mělník. Stěhování národů – populační skupina a vykrádání hrobů. Památky archeologické 101: 111-168.

Stránská, P., Dobisíková, M., Likovský, J., Velemínský, P. 2010: Raně středověké pohřebiště v Lahovicích – základní antropologická charakteristika populační skupiny. Archeologia historica 35: 141-157.

Veleminsky, P., Likovsky, J., Bruzek, J., Veleminska, J., Sefcakova, A., Thurzo, M., Lefebvre, A., Polacek, L., Dobisikova, M. 2010: The Biological Diversity of the Early Medieval European Population in Light of Non-Metric Traits: Frankish Empire versus Great Moravia Empire. American Journal of Physical Anthropologists, 74. Annual Meeting Issue, Suppl. 50: 234.

Likovsky, J., Veleminsky, P., Veleminska, J., Bruzek, J., Thurzo, M., Sefcakova, A., Polacek, L., Lefebvre, A. 2010: Frequency of Long Bones Fractures in Early Medieval European Populations: Frankish Empire vs. Great Moravian Empire. American Journal of Physical Anthropologists, 74. Annual Meeting Issue, Suppl. 50: 154.

Pecinovská, M., Likovský, J. 2010: Archeologické drobnosti z Kouřimi. Archeologie ve středních Čechách 14: 433-440.

Blajerová, M., Stránská, P., Likovský, J. 2010: Skelet muže ze Sv. Jana pod Skalou. In: Dvořáčková-Malá et al. (eds.): Za zdmi kláštera. Cisterciáci v českých dějinách. Bohumír Němec – Veduta, České Budějovice: 123-126.

Šefčáková, A., Thurzo, M., Likovský, J., Brůžek, J., Castex, D. 2009: Langobardské pohrebisko z obdobia sťahovania národov v Bratislave-Rusovciach (Slovenská republika): základná antropologicko-demografická charakteristika. Acta Rerum Naturalium Musei Nationalis Slovaci Bratislava, 55: 83-124.

Velemínský, P., Dobisiková, M. , Stránská, P.,  Trefný, P., Likovský, J. 2009: The Health Status of the Early Medieval Population of Greater Moravia in relation to social and economic structures.  In: Smrčka, V., Walker , P. L. (Eds.): Social History and Anthropology. Acta Universitatis Carolinae, Medica,: 91-101.

Havelková-Zítková, P., Velemínský, P., Dobisíková, M., Likovský, J. 2009: Harris Lines in the Non-adult Great-Moravian Population of Mikulčice (Czech Republic). In: Smrčka V., Walker P.L. (Eds.): Social History and Anthropology. Acta Universitatis Carolinae, Medica, 2009: 103-109.

Likovský, J. 2009: Příklady použití ultratenkého endoskopu v nemedicínských oborech. In: Jungwirthová, A., Jungwirth, J. et al.: Transnazální gastroskopie. Solen, Olomouc: 97-98.

Smrčka, V., Mařík I., Svenssonová, M., Likovský J. 2009: Legg-Calvé-Perthes disease in Czech archaeological material. Clinical Orthopaedics and Related Research 476 (1): 293-297.

Likovský, J. 2008: Možnosti hodnocení frekvence zlomenin pohybového aparátu. Sborník přednášek ze 4. Memoriálu J. Matiegky a J. Malého: 22-24.

Likovský, J., Kyselý, R. 2008: Lidské a zvířecí kosterní pozůstatky z objektů kultury nálevkovitých pohárů ze Siřemi (okres Louny). Archeologie ve středních Čechách 12: 131-134.

Likovský, J., Velemínský, P., Poláček, L., Velemínská, J. 2008: Zranění pohybového aparátu u velkomoravské populace z mikulčického hradu (Česká republika). In: Wrześinski, J. (ed.): Funeralia Lednickie – spotkanie 10: Epidemie, kleşki, wojny: 357-362.

Likovský, J., Velemínský, P., Zikán, V. 2008: Proximal femur bone density of the Great Moravian population from Mikulčice evaluated by Dual-Energy X-ray absorptiometry. Studien zum Burgwall von Mikulčice 8: 223-234.

Likovský, J., Velemínský, P., Poláček, L., Velemínská, J. 2008: Frequency of fractures of the locomotor apparatus at the burial sites in the area of the castle in Mikulčice. Studien zum Burgwall von Mikulčice 8: 235-263.

Havelková, P., Velemínský, P., Dobisíková, M., Likovský, J. 2008: Harris lines in the non-adult Great Moravian population from Mikučice – the comparison of inhabitants of the castle and sub-castle area. Studien zum Burgwall von Mikulčice 8: 209-222.

Limburský, P., Likovský, J., Fleková, K., Velemínský, P. 2008: Zachovalost antropologického materiálu jako nepřímý doklad rituálních praktik na pohřebišti stěhování národů ve Vlíněvsi, okr. Mělník. Acta archaeologica Opaviensia 3: 117-126.

Likovský, J. 2007: Vývoj zdravotního stavu. In: Kuna, M. (ed): Archeologie pravěkých Čech 1. Pravěký svět a jeho poznání. Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i, Praha: 75-78.

Dobisíková, M., Hložek, J., Likovský, J. 2007: Sídliště mladší doby bronzové na katastru obce Tuchoměřice, okr. Praha-západ. In: Salaš, M., Šabatová, K. (eds.): Doba popelnicových polí a doba halštatská. Příspěvky z IX. konference, Bučovice 3.-6.10.2006, Brno: 281-303.

Likovský, J. 2006: Výpověď paleopatologických nálezů. Muzejní a vlastivědná práce/Časopis Společnosti přátel starožitností. 44/114 (3-4): 229-235.

Likovský, J., Velemínský, P. 2006: Lidské kostrové pozůstatky z popraviště ve Vodňanech. Archeologické rozhledy 58: 810-812.

Likovský, J., Stloukal, M. 2006: Unique paleopathological findings in colletction of skeletal remains of the monks from the Kladruby Monastery. Časopis Národního muzea, Řada přírodovědná, 175 (1-2): 61-76

Likovský, J., Urbanová, M., Hájek, M., Černý, V., Čech, P. 2006: Two cases of leprosy from Žatec (Bohemia), dated to the turn of the 12th century and confirmed by DNA analysis for Mycobacterium leprae. Journal of Archaeological Science 33: 1276-1283.

Likovský, J., Stránská, P., Velemínský, P. 2005: An Assortment of Palaeopathological Findings from the Anthropological Collection of the Institute of Archaeology in Prague in Funds of National Museum. Acta Musei Nationalis Pragae, Series B, Historia Naturalis 61 (3-4): 81-140.

Stránská, P., Likovský, J., Velemínská, J. 2005: State of dental health and selected pathological conditions in the recent skulls from the Pachner’s collection. Slov. antropol. 8 (2): 127-136.

Velemínský, P., Likovský, J., Trefný, P., Dobisíková, M., Velemínská, J., Poláček, L., Hanáková, H. 2005: Anthropologische Analyse der grossmährischen Gräberfeldes Kostelisko im Suburbium des Burgwalls von Mikulčice. Demographie, Spuren nicht spezifischer physiologischer und physicher Belastungen an den skeleten, Gesundheitszustand. Studien zum Burgwall von Mikulčice 6: 539-633.

Velemínský, P., Dobisíková, M., Stránská, P., Likovský, J., Zikán, V., Stloukal, M., Zítková, P., Žaloudková, M., Fialová, L., Poláček, L. 2005: Locomotory Apparatus and Health Status of the Early Medieval Population in Great Moravia (Czech Republic). American Journal of Physical Anthropologists, 74th. Annual Meeting Issue, Suppl. 40: 212-213.

Likovský, J., Malyková, D. 2004: Trepanace lebky z únětického dvojhrobu v Praze – Jelení ulici a její srovnání s nálezy trepanací shodného datování z území Čech. Archeologické rozhledy 56: 841-849.

Zítková, P., Velemínský, P., Dobisíková, M., Likovský, J. 2004: The incidence of Harris lines in the non-adult Great Moravian population of Mikulčice (Czech Republic) with reference to social position. Časopis Národního muzea, Řada přírodovědná 173 (1-4): 145-156.

Likovský, J., Drda, P. 2003: Epidurální krvácení na lebce z brány A oppida Závist. Archeologické rozhledy 55: 285-296.

Blajerová, M., Likovský, J. 2003: Kostrové pozůstatky z období stěhování národů z Klučova. Archeologie ve středních Čechách 7: 461-474.

Dobisíková, M., Velemínský, P., Pleinerová, I., Likovský, J. 2003: Mass Pit Graves from Knoviz Culture (Hostivice-Palouky, Czech Republic). Slovenská antrópologia 6 (1): 19-25.

Velemínský, P., Dobisíková, M., Stránská, P., Trefný, P., Likovský, J. 2003: Social and Economic Structures and Health Status of the Early Medieval Population from Greater Moravia. American Journal of Physical Anthropologists, Annual Meeting Issue, suppl. 36: 214-215.

Zítková, P., Velemínský, P., Dobisíková, M., Likovský, J. 2003: Harris Lines in the Non-adult Great-Moravian Population of Mikulčice. International Anthropological Congress “Anthropology and Society”, Universita Karlova, Praha: 234.

Blajerová, M., Likovský, J. 2002: Slovanské kostrové nálezy z Lochovic. Archeologie ve středních Čechách 6: 517-525.

Brůžek, J., Likovský, J., Černý, V. 2002: Současné metody biologické antropologie a jejich využití při hodnocení kostry přisuzované českému knížeti Spytihněvu I. Archeologické rozhledy 54: 439-456.

Stránská, P., Velemínský, P., Likovský, J., Velemínská, J. 2002: The Great Moravian cemetery at Josefov. Basic anthropological characteristics, possible expressions of physiological and physical loads, state of health. Časopis Národního muzea, Řada přírodovědná 171 (1-4): 131-175.

Strouhal, E., Horáčková, L., Likovský, J., Vargová, L., Daneš, J. 2002: Traces of leprosy from Czech Kingdom. In: The past and present of leprosy: archaeological, historical, palaeopathological and clinical approaches. Roberts, Ch. (ed.). Archaeopress, Oxford: 227-236.

Velemínský, P., Dobisiková, M., Stránská, P., Trefný, P., Likovský, J., Veleminská, J. 2002: Epidemiological characterization Great Moravian population in connection with social and economic structure. 13th Congress of the European Anthropological Association. Zagreb. Croatia. 30 August – 03 September 2002. Collegium antropologicum 26 (58): 167. (Abstract).

Likovský, J. 2001: Zobrazení nemocí a zranění v české malbě pozdní gotiky a renesance. Dějiny věd a techniky 34 (1): 1-7.

Likovský, J., Strouhal, E. 2001: Post-traumatically deformed fingers of a hand on the painting „Resurrection“ from the Čáslav panel. Anthropologie 39 (1): 85-86.

Likovský, J., Strouhal, E. 2000: Palaeopathological analysis of the painting Christ among the doctors by Hieronymus Bosch – copy from Opočno (Czech Republic). Journal of Paleopathology 12 (2): 5-11.

Zobrazit

Studium
- Filosofická fakulta KU v Praze, obor prehistorie – národopis, 1951 – 1956
- Promovaný historik (1956)
- CSc (kandidát historických věd) (1967)
- PhDr (1967).

Zaměstnání
- Prehistorický ústav KU v Praze (1956 – 1960), asistent
- Archeologický ústav ČSAV v  Praze (1960 – 1998), vědecký pracovník.

Výzkumy
záchranné výzkumy na Slánsku.

Bibliografie od roku 1998 (od vstupu do důchodu):

1998
1998a (et L. Hájek): Nálezy ze Zámků u Bohnic v Národním muzeu v Praze. V. část. – Die Funde in der Lage „Zámka“ bei Bohnice im Nationalmuseum in Prag. Archaeologica Pragensia 14, 51-61.

1998b (spoluúčast): Slaný. Historický atlas měst České republiky, sv 6. Praha – Slaný.

1999
1999a: Der aunjetitzer Hortfund von „Kozí hřbety“ bei Horoměřice. Röntgenographische und radiographische Untersuchung. In: Aktuelle Probleme der Erforschung der Frühbronzezeit in Böhmen und Mähren und in der Slowakei (ed. J. Bátora et J.Peška), 137 – 148. Nitra.

1999b: Václav Schmidt. Slánský obzor 6 (nová řada). 115 – 124.

2000
2000a: Hromadné nálezy ze starší doby bronzové na území Prahy. – Hortfunde aus der älteren Bronzezeit auf dem Territorium Prags. Archaeologica Pragensia 15, 5 – 71.

2000b: K otázce eneolitických mohyl v Čechách. – Zur Frage äneolithischer Hügelgräber in Böhmen. In: Sborník Miroslavu Buchvaldkovi (Festschrift für Miroslav Buchvaldek). P.Čech et M. Dobeš (ed.). Most, 167 – 171.

2001
2001a (et I. Vojtěchovská): Staroúnětický hrob z Čakoviček, okr. Praha – východ. – Altaunjetitzer Skelettgrab aus Čakovičky, Kr. Praha – východ. Archeologie ve středních Čechách 5, 205 – 208.

2001b: Zur Frage der Beziehungen zwischen Böhmen und dem oberen Donautal während der älteren Bronzezeit. In: Mensch und Umwelt während des Neolithikums und der Frühbronzezeit in Mitteleuropa. Rahden/Westf. 215 – 220.

2002
2002a: Beitrag zum Erkenntnisstand der altbronzezeitlichen Dolch. Badapest Régiségei 36, 275 – 279.

2002b: Spona ze Želenic u Slaného. Slánský obzor 9 (nová řada), 4 – 12.

2002c: Zdobená tkalcovská závaží z mladší doby bronzové. – Die verzierten jungbronzezeitlichen Webstuhlgewichte. Sborník Západočeského muzea v Plzni. Historie 16, 132 – 136.

2003
2003: Pozoruhodný pravěký nález z Klobuk u Slaného. Slánský obzor 10 (nová řada), 4 – 12, 164 – 165.

2004
2004: „Hromadný nález“ z Kolína ve středních Čechách. – „Hortfund“ aus Kolín in Mittelböhmen. In: Einflüsse und Kontakte alteuropäischer Kulturen. Festschrift für Jozef Vladár zum 70. Geburtstag. Nitra, 199-204.

2005
2005a: Hortfunde der frühen Bronzezeit in Böhmen. Praha. (Monografie).

2005b: Zlonice v pravěku. In: Zlonice 1705 – 2005. Zlonice, 5 – 9.

2008
2008a: (spolúčast): Archeologie pravěkých Čech 5. Doba bronzová (ed. L. Jiráň).

2008b: Doplňky k eponymnímu nálezu ze Siřemi (Zürau) v severozápadních Čechách. – Nachträge zum eponymen Fund aus Siřem (Zürau) in Nordwestböhmen. Archeologie ve středních Čechách 12, 113 – 126.

2010
2010a: Starobronzová pohřebiště na Slánsku ve výzkumech V.Schmidta a J.Felcmana. Slánský obzor 17 (nová řada), 5 – 18.

2010b: (et J. Waldhauser): Únětická veslovitá jehlice z Hradska na Mělnicku. – Eine Aunjetitzer Rudernadel aus Hradsko, Region Mělník. Archeologie ve středních Čechách 14, 71 – 77.

2010c: Archeologické výzkumy Václava Schmidta a Jana Felcmana v Netovicích, okr.Kladno. – Archäologische Untersuchungen von Václav Schmidt und Jan Felcman in Netovice, Bez. Kladno. Archeologie ve středních Čechách 14, 673 – 685.

2010d: Několik archeologických nálezů ze středních Čech. In: Ecce Homo. In memoriam Jan Fridrich. I. Fridrichová – Sýkorová (ed.). Praha, 272 – 282.

2011
2011a: K výzdobě velvarské brány v Slaném. Slánský obzor 18 (nová řada), 3 – 12.

2011b: (et J. Špaček): Staroúnětické pohřebiště v Lázních Toušeni, okr. Praha-východ. – Das Altaunjetitzer Gräberfeld in Lázně Toušeň, Bez. Prag-Ost. Archeologie ve středních Čechách 15, 197 – 211.

2011c: Poznámky ke starobronzovému depotu ze Starého Bydžova. – Die Bemerkungen über den altbronzezeitlichen Hortfund aus Starý Bydžov. Archeologie ve středních Čechách 15, 217 – 226.

2011d: Archeologická topografie Osluchova, okr. Kladno. – Die archäologische Topographie von Osluchov, Bez. Kladno. Archeologie ve středních Čechách 15, 797 – 808.

2012
2012a: Staroúnětické pohřebiště ve Kvíci, okr. Kladno. – Das Altaunjetitzer Gräberfeld in Kvíc, Bez. Kladno. Archeologie ve středních Čechách 16, 195 – 204.

2012b: Starobronzový keramický import (?) ze Slánské hory u Slaného, okr. Kladno. – Der altbronzezeitliche keramische Import (?) aus dem Berg Slánská hora bei Slaný, Bez. Kladno. Archeologie ve středních Čechách 16, 729 – 733.

2012c: Středobronzová jáma ze Slaného (okr. Kladno). – Mittelbronzezeitliche Grube aus Slaný (Bez. Kladno). Archeologie západních Čech 3, 113 – 117.

Bližší údaje viz: Archeologické rozhledy 45-1993, 151-153 ; 56-2004,224-225; Sklenář, K. –Sklenářová, Z. 2005: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů. Praha 2005, 389 – 390.

Zobrazit

Zobrazit

Zobrazit

Zobrazit

Zobrazit

Zobrazit

Účastníci kolokvia, které se konalo 22. a 22. 5. 2009 ve Florencii a bylo věnováno didaktice dějin umění, se rozhodli oslovit evropské politické elity a budoucí europoslance a sepsali Florentskou výzvu. Požadavek na zkvalitnění výuky dějin umění a na zprostředkování výsostných kulturních hodnot studentům středních škol se týká i archeologických oborů. Zobrazit