Výpravná publikace Sedm věží. Karel IV. pohledem akademiků (1316–2016) vznikla na základě stejnojmenné výstavy, která se konala v hlavní budově Akademie věd České republiky ve dnech 6. dubna až 11. května 2016. Prostřednictvím několika vybraných témat představuje osobnost Karla IV. v probíhajících výzkumných programech Akademie věd ČR a důstojným způsobem tak připomíná 700. výročí jeho narození. Osnovu výstavy tvořilo sedm hlavních tematických okruhů, jež zvlášť upozorňovaly na přínos jednotlivých pracovišť a ústavů AV ČR k výzkumu karlovské doby. Podobně jako výstava je i předkládaná monografie rozdělena do sedmi oddílů. Krátké předělové texty představují stručný vhled do dané problematiky. Důraz je ovšem kladen zejména na studie zpřístupňující nejnovější výzkumy předních českých odborníků. Protože součástí každé kapitoly jsou také katalogová hesla k předmětům, jež byly vystaveny v rámci expozice Sedm věží, slouží tato pojednání i jako vodítko pro zasazení prezentovaných předmětů do širšího kontextu.

K vydání této popularizační knížky nás inspirovalo množství pozitivních ohlasů na stejnojmennou výstavu v Městském muzeu v Čelákovicích z přelomu let 2016/2017. Brožurka obsahuje upravené a o novinky doplněné texty autorů výstavních panelů a shrnutí v angličtině. Seznámí čtenáře se základními informacemi o výzkumu čelákovického pohřebiště s takzvanými „projevy vampyrismu" z roku 1966, pomocí fotografií a map ho zavede na místo nálezu a především mu populární formou představí aktuální vědecké metody a výsledky, které vedly k nové interpretaci tohoto mediálně známého pohřebiště.

Studie českých a polských medievistů zařazené do monografie Středověká univerzitní vzdělanost reprezentují moderní přístupy ke zkoumání pozdně středověkých univerzit. Autoři se v nich věnují jak osudům konkrétních univerzitánů (Jeroným Pražský, Jan z Hradce), tak nejrůznějším způsobům univerzitní výuky (kvestie, kázání, komentáře) včetně představ o šíření vědění z jedné univerzity na druhou (Praha, Krakov, Lipsko) formou tzv. translatio studii.

Vzdálenosti ve světě 14. století byly větší než ty, které vnímá člověk dnešního světa. Některé kontinenty o sobě ještě vzájemně nevěděly, komunikace na delší vzdálenosti byla otázkou týdnů, měsíců či let. Přesto je navýsost zajímavé se zamyslet, jak v jednotlivých částech světa v určitém okamžiku fungovaly vybrané fenomény. Ve výpravné monografii Jedno slunce na nebi, jeden vládce na zemi se tázání soustřeďuje na otázku vytváření a zdrojů panovnické autority stejně jako na teoretické koncepty, praxi a reprezentaci legitimity vládní moci. Více než třem desítkám historiků, orientalistů, filologů a kulturních antropologů, kteří se dlouhodobě zabývají studiem dějin a kultur oblastí velice prostorově a myšlenkově vzdálených, se podařilo dát dohromady víceméně komplexní pohled na to, jak se legitimita moci formovala a vstupovala v platnost v různých paralelně existujících kulturních a politických systémech napříč kontinenty. Před čtenářem se tak vynořuje plastický obraz světa 14. století nejen v jeho geografické a sociokulturní různorodosti, ale také v množství historických, filozofických a ideových tradic, jež spoluvytvářely kulturní prostředí v daných regionech. Autoři i editoři publikace se přitom cíleně snažili překonat primárně evropocentrické vnímání evropské historie. Slovo zde proto dostávají i kultury a tradice u nás dosud v širším povědomí méně známé, jejichž studium může do našeho pohledu na středověký svět a jeho jednotlivé části vložit jiné perspektivy a nové impulzy.

Nejstarší dosud známá táborská městská kniha trhová vděčí za své uchování folmavskému faráři a vlastenci Antonínovi Krejčímu, který ji roku 1868 získal od hokynářky v Českých Budějovicích. Tato ojedinělá památka o nově založené husitské pevnosti je jedinečným pramenem nejen pro údaje o původu, zaměstnání, komunálním statusu a nemovitém majetku původních obyvatel táborské komuny, ale i pro své jazykové ztvárnění, neboť představuje nejrozsáhlejší staročeský pramen úřední povahy.

Kolektiv autorů zastupujících různé obory bádání o minulosti zkoumá roli kalicha v náboženském a veřejném životě 15. století. Kniha je věnována nejen teoretickému odůvodnění a praktickému zavedení utrakvismu v roce 1414, ale především kulturněhistorickému kontextu přijímání pod obojí v dalším vývoji husitství. První století utrakvismu umožňuje sledovat posun významů mezi učenou a neučenou sférou, mezi husitským a katolickým prostředím i mezi oblastmi písemného a vizuálního vyjadřování. Jednotlivé příspěvky se zaměřují na symbolickou funkci kalicha, ale upozorňují také na její limity a na konkurenční identifikační prostředky, které se v 15. století objevily.

Studie shromážděné ve svazku zkoumají textuální konstrukce jinakosti s ohledem na stereotypní zobrazování druhého. Kdo byl ve středověku chápán jako druhý? Jak o něm pojednávali doboví autoři a jakou roli plnil ve vyprávěcích textech? Tyto a další otázky jsou aplikovány zejména na fenomén husitství a jeho ohlasu v soudobé Evropě.