Kniha přibližuje dějiny českého literárněvědného strukturalismu z perspektivy významu badatelské osobnosti Felixe Vodičky (1909–1974). Její ohnisko však není věnováno pouze Vodičkovi, ale podrobně dokumentuje vývoj české strukturální myšlenky od dvacátých let 20. století až do začátku let sedmdesátých. Osvětluje kořeny českého strukturalismu a přináší rovněž srovnání základních rozdílů v přístupu strukturalismu francouzského a českého. Nejedná se však o práci pouze historickou; svými analýzami a promýšlením některých klíčových otázek Pražské školy ukazuje tato publikace na možné podoby aktuálního zapojení strukturalistických návrhů do literární teorie a na roli, kterou v současném myšlení o literatuře mohou hrát. Ve svém oboru představuje kniha první takto rozsáhlou a podrobnou publikaci věnovanou aktuálnímu dědictví českého literárněvědného strukturalismu.
Previous
Next
Zdroje historického vědomí raněnovověkých měst
JAN LINKA
V útulném konferenčním sále s výhledem do Husovy ulice se 28. května 2018 v Masarykově ústavu a archivu Akademie...
Liber viaticus
LUKÁŠ PRŮŠALiber viaticus, cestovní breviář Jana ze Středy, je unikátní památkou české středověké knižní kultury. Rukopis,...
Konáč v protipikartské polemice
JAN PIŠNA
Český intelektuální svět přelomu 15. a 16. století byl vázán a téměř výhradně soustředěn na náboženské...