Časopis - Archiv

Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010 přinesly řadu překvapení a v kontextu dlouhodobého vývoje české politické scény a stranického systému, který se od druhé poloviny 90. let až donedávna jevil jako již poměrně usazený a stabilizovaný, představovaly silný otřes, jenž těžce zasáhl prakticky všechny etablované strany. Ve volebním vysílání České televize v reakci na zveřejnění prvních odhadů volebních výsledků, jež se od skutečnosti tentokrát příliš neodchýlily, padala ze strany renomovaných politologů a komentátorů vyjádření, že to je „největší revoluce v jedněch jediných volbách“ (Tomáš Lebeda), „že tyto volby jsou zemětřesením z hlediska politologického a že dojde k restrukturalizaci celého stranického systému“ (Michal Klíma) nebo že to je „revoluce v stranickém systému a nejsenzačnější výsledek od voleb v roce 1996“ (Jindřich Šídlo), jakkoli zde zaznívaly i poněkud odlišné názory. Mohutný dojem převratnosti volebního výsledku ještě do konce téhož dne umocnila i okamžitá rezignace či poskytnutí funkce k dispozici hned tří předsedů doposud parlamentních stran a jedné strany mimoparlamentní. Posléze o květnových volbách jako o revoluci v stranickém systému nebo o politickém zemětřesení poměrně běžně referovali nejen novináři, političtí komentátoři nebo aktéři politického dění, ale i autoři odborných politologických textů. Ačkoli podobná vyjádření lze vnímat i jako určitou terminologickou nadsázku, senzacionalizující žurnalistickou zkratku nebo rétorickou hyperbolu, těžko jim lze při pohledu na suchá fakta upírat jakékoli věcné opodstatnění.

Výzkum je zaměřen na kvantitativní analýzu časových perspektiv v české společnosti. K tomuto účelu byla využita Zimbardova baterie časové perspektivy (Zimbardo Time Perspective Inventory). Baterie ZTPI sestává z 56 položek postihujících pět časových dimenzí (orientací): pozitivní minulost, negativní minulost, hédonistickou přítomnost, fatalistickou přítomnost a budoucnost. Data byla získána od reprezentativního vzorku české populace v letech 2003 a 2008. Faktorová analýza poukázala na existenci vícefaktorové struktury časových perspektiv, která se zásadně neliší od originální americké verze ZTPI, ani od jejích adaptací v dalších zemích. Na základě položkové analýzy byla provedena úprava modelu tak, aby co nejlépe vystihoval česká data. Relativně nejvýrazněji se v českém souboru projevily časové orientace na minulost s pozitivním nábojem a na budoucnost. Byly nalezeny souvislosti časových orientací s věkem, pohlavím, dosaženým vzděláním a náboženským vyznáním.

Stať představuje vybrané výsledky sociologického šetření, které proběhlo krátce po volbách do Poslanecké sněmovny. Toto rozsáhlé specializované reprezentativní šetření velmi komplexně zmapovalo hodnotovou orientaci, ideologické, sociokulturní i historické složky politických postojů a sociodemografický profil respondentů, kteří ve volbách podpořili Komunistickou stranu Čech a Moravy.

Internetové vydání druhého čísla devátého ročníku časopisu Naše společnost, který vydává Centrum pro výzkum veřejného mínění Soiologického ústavu Akademie věd České republiky, v.v.i.

Výzkum Media Tenor sledoval mediální prezentaci politických stran v televizních a rozhlasových relacích v období třech měsíců před termínem voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v letech 2006 a 2010. V prvním sledovaném období měla vládní ČSSD k dispozici podstatně větší mediální prostor než její oponenti, v roce 2010 si mediální převahu užívala ODS. Ani v jednom ze sledovaných období neskončily volby nejvyšším volebním ziskem pro mediálně nejprezentovanější politickou stranu. Z výzkumu mimo jiné vyplynulo, že zvláště komerční zpravodajské relace prosazují jisté konzervativní tendence při (ne)zobrazování nových a méně známých politických subjektů. V roce 2010 totiž o TOP 09 a Věcech veřejných informoly spíše okrajově. Pozornost analytiků byla zaměřena také na prezentaci osob předsedů nejsilnějších stran a zpravodajský prostor, který politikům k vyjádření o vlastní straně a spolustranících televizní a rozhlasové relace poskytly.

Evropa vymírá. Vymírá v tom smyslu, že porodnost je hluboko pod hranicí prosté reprodukce, tedy pod počtem 2,1 dítěte na jednu ženu . Tuto skutečnost víme dlouho a s jistou nonšalantností hodnou evropských intelektuálů ji označujeme za „demografickou sebevraždu". Je pochopitelné, že tento jev fascinuje myslitele konzervativní, ultrakonzervativní a stejně tak liberály nebo levicově založené komentátory. Konečně bylo nalezeno kolbiště, kde se lze pobít až do posledního argumentu, jakýsi ideologický Mortal Kombat . Avšak nehledě na vášnivé boje a přestřelky, na surové výpady a vzájemné osočování vlastně všichni, bez rozdílu politického vyznání, sledujeme naše umírání strnule jako oběť hada, která zkameněle čeká na svůj neodvratný osud. Mudrujeme, očekávajíce tupě a hloupě konec.

Sociální změny byly v naší zemi odstartovány před více než dvaceti lety událostmi, které se běžně označují výrazem „sametová revoluce". Vnímání sametové revoluce a jednotlivých událostí spojených s pádem komunistického režimu je podstatnou složkou historického vědomí české společnosti. Pro současnou střední generaci, která osobně nezažila komunistický puč v roce 1948 a v době násilného potlačení Pražského jara a následného nástupu tzv. normalizace byla ještě v dětském věku, je listopad 1989 jediným výrazným dějinným zlomem, který mohla „pocítit na vlastní kůži", kterého se mohla aktivně zúčastnit a následně pak využít možností, které přechod ke svobodné společnosti nově nabídl. Dvacáté výročí sametové revoluce, které si česká společnosti připomněla v roce 2009, výrazněji přitáhlo pozornost širší veřejnosti k tehdejším událostem, podnítilo vznik řady analýz tehdejších událostí i polistopadového vývoje [např. Kunštát 2010] a vyvolalo řadu otázek a diskusí spojených s hodnocením jejího významu a s bilancováním následujícího období, které znamenalo postkomunistickou společenskou transformaci [Večerník 2002], přechod od autoritativního posttotalitního společenského systému k demokracii [Brokl 1990; Balík et al. 2003; Balík a Kubát 2004], od plánovaného hospodářství k tržní ekonomice, a rovněž postupné začleňování do evropských a euroatlantických struktur.

Tento text vychází z analýzy tří skupinových rozhovorů vedených metodou focus groups [blíže k této metodě viz např. Morgan 1996, 2001]. Rozhovory byly uskutečněny za účelem zkoumání toho, jak lidé z různých sociálních skupin vnímají ze své vlastní pozice společenskou strukturu současné české společnosti. Cílem textu však není formulovat obecné závěry ohledně sociální struktury a stratifikace a porovnávat přitom existující sociologické koncepty a výzkumy. Jde mi o to ukázat, jak se v konkrétní situaci výzkumných rozhovorů střetávalo „sociologické" chápání sociální struktury čerpající ze sociologických konceptů a jejich terminologie na straně výzkumníků s „populárním" chápáním sociální struktury, které je založeno na sdílené potřebě vnímat společnost jako hierarchicky uspořádanou (alespoň ve smyslu odlišení těch, kteří jsou „nahoře" od těch, kteří jsou „dole"), na straně respondentů.

Ačkoliv pojem sociální kapitál (dále SC) není v teoretické literatuře jednoznačně definován, v posledních letech můžeme v rámci odborné literatury zaznamenat známky vznikajícího konsensu [Côté 2001; Schuller 2001; Hooghe a Stolle 2003; World Bank 2004; van Oorschot, Arts, Gelissen 2006; Patulny, Svendsen 2007; Field 2008], který naznačuje přijímanou definici sociálního kapitálu zahrnujícího sociální sítě, důvěru a občanské normy a hodnoty. Tento koncept sociálního kapitálu bude uplatněn i v následujícím textu. Jedná se stále o poměrně širokou a nejednoznačnou definici, jednou z jejích nevýhod je praktická nemožnost exaktního měření SC. Nicméně s podobnou nejednoznačností se lze setkat i u dalších pojmů v oblasti společenských věd, přičemž tyto pojmy právě proto, že společenská realita se neustále mění a vyvíjí, nemohou mít ustálený obsah [Anzebacher 2004].

Internetové vydání prvního čísla devátého ročníku časopisu Naše společnost, který vydává Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky, v.v.i.

Cílem studie je prozkoumat, zda lze tvrzení valenční teorie volebního chování ohledně motivací a důvodů volební účasti potvrdit na základě odpovědí na otevřenou otázku ohledně hlavního důvodu volební neúčasti. Konkrétně byla studována tvrzení, která se týkají konstrukce očekávaného užitku z volební účasti. K prozkoumání výše uvedených tvrzení valenční teorie ohledně motivací volební neúčasti byly využity otevřené otázky z pěti povolebních dotazníkových šetřeních konaných v Česku mezi lety 2004 a 2010.

Jedním z hlavních analytických konceptů kulturalistického přístupu, který studuje užití populární kultury jako specifické jednání, je pojem „kulturní občanství“. Tento text se proto v následujících částech bude zabývat shrnutím významů tohoto pojmu (včetně jeho okolí) a pokusí se jej – ačkoli se s ním dosud pracovalo jen při studiu protiváhy hegemonie ve formálně demokratických společnostech – transplantovat do oblasti užití televizní popkultury v autoritářském socialistickém systému.

Stať se zabývá trávením volného času. Nejprve uvádíme význam trávení volného času a odpovídající sociologickými koncepty. V empirické části analyzujeme data z mezinárodního výzkumu ISSP 2007 – Volný čas a sport. Popisujeme frekvenci 13 volnočasových aktivit a spolu s vnímanými funkce volného času je srovnáváme s 18 evropskými zeměmi. V následující části nejprve pomocí klastrové analýzy rozkrýváme strukturu volnočasových aktivit v České republice, identifikovány byly tři hlavní životní styly: (1) kulturní a sportovní aktivity mimo domov typické pro mladou generaci, (2) nakupování, navštěvování příbuzných, sledování TV a čtení příznačnou pro ženy a (3) domácí práce/kutilství charakteristické pro muže.

Jedním z konceptů, který udělal v rámci sociálních věd v devadesátých letech minulého století velkou kariéru, je (vedle například sociálního kapitálu) kvalita života . Nejde vlastně o jeden přesně vymezený koncept ale spíše o (velkou) rodinu navzájem propojených teorií, výzkumů a vlastně i aktuálních a navrhovaných politik. Pod titulem kvality života se provádí široké spektrum výzkumů, od studií zabývajících se životem lidí se specifickými zdravotními problémy po dotazníková šetření reprezentativní pro celé dospělé populace států [Rapley 2003].

Internetové vydání druhého čísla osmého ročníku časopisu Naše společnost, který vydává Centrum pro výzkum veřejného mínění Soiologického ústavu Akademie věd České republiky, v.v.i.

Recenze knihy Hana Hašková, Zuzana Uhde (eds.): Women and Social Citizenship in Czech Society: Continuity and Change.

Pirátské strany jsou novým fenoménem v politice. První pirátská strana byla založena v roce 2006 ve Švédsku. Cílem tohoto článku je reflexe problematiky pirátských stran, shrnutí odborné diskuze, představení hlavních požadavků pirátských stran, přiblížení sympatizantů a voličů pirátských stran a také pokus o vysvětlení vzestupu pirátských stran. Pirátské strany lze považovat za druh liberálních stran, které se profilují v otázce svobodného internetu, komunikace a přístupu k veřejným informacím.

Stať deskriptivní formou přináší poznatky z prvního dotazníkového průzkumu, který je součástí širšího projektu sociologického výzkumu historického vědomí obyvatel České republiky. Po úvodním zasazení do kontextu koncepcí historického vědomí a kolektivní paměti jsou nejprve popsány výsledky průzkumu na téma zájmu o dějiny a jejich jednotlivé oblasti; zdrojů, z nichž lidé získávají historické informace a sebehodnocení z hlediska znalosti historie.

Článek se zaměřuje na popis základních charakteristik české náboženské scény a ukazuje, že tradiční pohled na českou společnost jako vysoce sekularizovanou plně nevystihuje vztah české populace k náboženství. V první části článku pracujeme s tradičními měřítky religiozity, jakými jsou náboženské vyznání a návštěvnost bohoslužeb. Vycházíme z dat ze Sčítání lidu a ISSP 2008 a ukazujeme, že zatímco návštěvnost bohoslužeb je v české společnosti dlouhodobě stabilní, podíly vyznávajícího obyvatelstva klesají.

Internetové vydání prvního čísla osmého ročníku časopisu Naše společnost, který vydává Centrum pro výzkum veřejného mínění Soiologického ústavu Akademie věd České republiky, v.v.i.

Následující text představuje výsledky sociologického šetření, které provedlo Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., (CVVM) ve dnech 31. 8. – 7. 9. 2009. Toto rozsáhlé terénní šetření mapovalo postoje a mínění veřejnosti k vybraným tématům a otázkám, které se dotýkaly dvacátého výročí listopadové revoluce v roce 1989.

Stať převážně empirického charakteru čerpá z archivních dat, ze zdrojů Centra pro výzkum veřejného mínění a z první fáze realizace projektu Grantové agentury ČR s názvem „Sociologický výzkum historického vědomí obyvatel České republiky”. Teoretická část textu vychází z konceptu kolektivní paměti, zejména z myšlenky selektivity a proměnlivosti obsahů uložených v paměti. Článek dále prezentuje kvantitativní data týkající se veřejného mínění o české historii a kvalitativní zjištění výzkumu o historickém vědomí získaná prostřednictvím metody focus groups.

Tato stať se zabývá analýzou veřejného mínění obyvatel neevropských zemí a jejich pohledem na Evropskou unii. Studie přitom není analýzou zahraniční či obchodní politiky těchto zemí, nýbrž vychází z postojů obyvatel těchto zemí. Občané těchto zemí hodnotí EU nejčastěji jako „soft power“ a jako ekonomickou velmoc. Vysoce ceněné jsou nadále také aktivity v oblasti mírových rekonstrukcí bývalých válečných regionů, vytýkáno je jí však, že málo využívá svého ekonomického potenciálu při řešení konfliktů. Shodně jí však také kritizují za protekcionistickou politiku v oblasti dovozu. Politicky ovšem unie nadále zůstává víceméně nevýznamným aktérem mezinárodních vztahů.

Článek má dvě části. V první části se pokouší podat širší přehled o empirickém sociologickém výzkumu v České republice na základě dostupných dat z databází vědy a výzkumu. V textu jsou pak uvedeny hlavní producenti empirických výzkumů v ČR a také tematické zaměření těchto výzkumů. V druhé části článku je popsán přístup k již dostupným datovým zdrojům, zejména k těm souborům, které jsou uloženy v Sociologickém datovém archivu. Jsou také popsána významná mezinárodní šetření, která proběhla na území ČR a přístup k datovým souborům vzniklých v jejich rámci.

Následující text prezentuje některé poznatky o občanské kultuře v České republice učiněné na základě speciálního šetření uskutečněného v srpnu 2009 jako součást mezinárodního komparativního výzkumu u příležitosti 50. výročí realizace původního výzkumu G. A. Almonda a S. Verby a následného vydání jejich známé knihy The Civic Culture: Attitudes and Perception of Democracy in Five Nations.