Vztahy a životní postoje

V prosincovém šetření Centra pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR byl mimo jiné zjišťován postoj občanů ČR k vybraným národnostem žijícím na našem území. Nejlepší vztah máme k lidem národnosti české následované národností slovenskou. Za sympatické také Češi považují Poláky (73,4 %) a Němce (59,0 %). Hůře jsou již hodnoceni Židé a Vietnamci, u nichž největší počet dotázaných (23,7 %) vybral střed škály (ani sympatičtí, ani nesympatičtí).

Listopadový výzkum CVVM SOÚ AV ČR zjišťoval mimo jiné představy obyvatelstva ČR o rozdělení rolí mužů a žen v rodině. Na vzdělávání, starosti o rozpočet, pěstování koníčků a kontaktů by se měli podílet oba partneři stejnou měrou. Za spíše mužskou činnost, popřípadě činnost obou, je považováno usilování o kariéru, určitě by ale větší díl měl náležet muži.

V listopadovém výzkumu CVVM Sociologického ústavu AV ČR se dotazníkové šetření zaměřilo na postoj obyvatelstva ke svatbám a na ideální věk při narození prvního dítěte.

Manželství nepovažuje za zbytečnou instituci 70 % respondentů. Více než šedesát procent svobodných by chtělo v budoucnu uzavřít sňatek (ženy 64,4 %, muži 63,6 %), u rozvedených se toto přání týká přibližně šestiny dotázaných (ženy 16,9 %, muži 16,0 %).

V dubnovém výzkumu jsme se mimo jiné zaobírali problematikou postojů a vztahů populace k romské menšině. Šetření ukázalo, že přes dvě třetiny obyvatel (69 % respondentů) považují soužití romské a neromské populace v ČR za problematické. Podíváme-li na údaje z výzkumů provedených v uplynulých letech, vidíme, že hodnocení vztahu romské a neromské populace se od roku 1997 postupně zlepšuje – ve zmíněném roce hodnotilo soužití s Romy jako špatné 81 % dotázaných.

K významným českým osobnostem z historie či současnosti dotázaní řadí především Karla IV., T. G. Masaryka, V. Havla, J. A. Komenského a J. Husa. Jako vrcholné období českých dějin respondenti nejčastěji označují dobu panování Karla IV. (38 %), první republiku (16 %), národní obrození (10 %) a husitství (9 %). Za nejvýznamnější události pro český národ od konce první světové války jsou českou veřejností považovány tzv.

V prosincovém průzkumu jsme se respondentů mimo jiné ptali na to, co si myslí o státních svátcích a jejich slavení. Z šetření vyplynulo, že pro tři čtvrtiny Čechů (resp. pro 76 % při součtu odpovědí rozhodně důležité a spíše důležité) je důležité si státní svátky připomínat, 19 % naopak považuje oslavy státních svátků za nedůležité. Že je rozhodně důležité slavit státní svátky, si statisticky významně častěji myslí lidé šedesátiletí a starší, zatímco respondenti ve věku 15-29 volili častěji než lidé z jiných věkových kategorií odpověď „spíše nedůležité“.

Přibližně tři čtvrtiny českých občanů mají blízký či dokonce velmi blízký vztah ke své čtvrti či vesnici, ke svému městu, k regionu, v němž žijí, k České republice i Evropě. Více než tři čtvrtiny českých občanů by si v případě možnosti volby vybrali k životu Českou republiku. Naopak naši zemi by si pro svůj život nezvolilo 16 % obyvatel starších 15 let.

V prosincovém průzkumu jsme se respondentů mimo jiné ptali na jejich pocity hrdosti či studu, které souvisejí s Čechami – s jejich politickým uspořádáním, s vybranými oblastmi společenského a kulturního života či s národními dějinami.

Z šetření vyplynulo, že nejvíce jsou Češi hrdí na český sport – uvedlo to 89 % respondentů (při součtu odpovědí „velmi hrdý a docela hrdý“).

Další z baterie otázek zaměřených na tematiku sociální soudržnosti, které jsme zařadili do listopadového průzkumu, mapovala názory veřejnosti ohledně možných vlivů na posilování soudržnosti mezi lidmi v naší společnosti.

Z nabídnutých možností si respondenti nejčastěji vybírali odpověď „přísný postih porušování zákonů“ – že by pomohl posílit soudržnost mezi lidmi, si myslí 94 procent oslovených (součet odpovědí „rozhodně by pomáhalo“ a „spíše by pomáhalo“).

Centrum pro výzkum veřejného mínění zařadilo do listopadového šetření otázku mapující názory na příčiny sociálního napětí v české společnosti. Oslovení občané měli posoudit, které rozdíly mezi různými sociálními seskupeními vedou k napětí v celé společnosti.

Nejproblematičtěji jsou vnímány rozdíly mezi politiky a ostatními občany (48 % dotázaných soudí, že tyto rozdíly vedou k hlubokým sociálním napětím), dále pak rozdíly v majetku (40 %).