Politické

Všem respondentům s volebním právem jsme položili otevřenou otázku (tj. bez použití seznamu politických stran) mapující, kterou stranu by dotázaní volili za předpokladu, že by se příští týden konaly volby do Poslanecké sněmovny. Strukturu získaných odpovědí přináší přehled v tabulce.\r\nNa otázku „Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny.

Na čele žebříčku popularity je přes 4 procentní pokles nadále Stanislav Gross (62 % důvěřujících). Za ním se umístili prezident Václav Klaus a bývalý prezident Václav Havel (oba 55 %), 50% důvěře se těší ještě Petra Buzková.

V porovnání s výsledky z dubna 2003 výrazně narostl počet důvěřujících v případě ministrů Ambrozka a Mlynáře. Významnější pokles důvěry byl naopak zaznamenán u ministra Škromacha, premiéra Špidly, předsedy ODS Topolánka, předsedy Senátu Pitharta, prezidenta Klause a ministra Dostála.

Největší důvěru lidé vkládají do osob, které znají (88 % respondentů důvěřuje většině z nich). Jako důvěryhodné se jim zpravidla jeví naše sdělovací prostředky, jmenovitě televize (66 %) a noviny (60 %), dále prezident (62 %) a armáda (58 %). Více než polovina respondentů míní, že lze věřit většině lidí v naší zemi (55 %); asi dvě pětiny jsou ale přesvědčeny o opaku.

Obecná politická orientace obyvatel ČR je tématem, které CVVM soustavně sleduje. Z říjnových zjištění vyplývá, že na pravo-levém politickém spektru jsou obyvatelé ČR rozloženi tak, jak to odpovídá rozložení většiny znaků v populaci: Největší skupina lidí vykazuje průměrné hodnoty (20%) a směrem k okrajům se jejich počet poměrně plynule zmenšuje. Do obou extrémních kategorií se pak zařazuje dohromady už jen 6% ze všech respondentů.

Lidé u nás nejvíce důvěřují prezidentovi a obecním zastupitelstvům, uvádí to 6 lidí z deseti. Čtyři lidé z deseti důvěřují Vládě České republiky a svému krajskému zastupitelstvu. Po znatelném zářijovém poklesu důvěry českých občanů ve všechny ústavní instituce (s výjimkou prezidenta republiky) jsme zaznamenali opětovný nárůst důvěry těmto institucím. Pouze u obou komor Parlamentu ČR je tento nárůst zcela minimání, důvěra vládě a krajkým a obecním zastupitelstvům se vrátila na svou předprázdninovou úroveň.

Všem respondentům s volebním právem jsme položili otevřenou otázku (tj. bez použití seznamu politických stran) mapující, kterou stranu by dotázaní volili za předpokladu, že by se příští týden konaly volby do Poslanecké sněmovny. Strukturu získaných odpovědí přináší přehled v tabulce.\r\nNa otázku „Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny.

Zářijový výzkum CVVM se mimo jiné dotkl problematiky důležitosti stranické příslušnosti pro získání zaměstnání ve státní správě. Respondentů jsme se obecně zeptali, jak důležitá je stranická příslušnost pro získání zaměstnání ve státní správě a dále jsme jim k hodnocení předložili čtyři hypotetické situace týkající se čtyř smyšlených osob s tím, aby posoudili důležitost stranické příslušnosti v těchto jednotlivých případech.

Ve vztahu k výběru daní od nich samotných občané hodnotí stávající efektivnost státní správy jako poměrně vysokou. Podle 47 % ekonomicky aktivních je státní správa při výběru jejich vlastních daní "velmi účinná", za "poměrně účinnou" ji označilo 23 %, 9 % ji považuje za "středně účinnou" a jen 5 % uvedlo, že státní správa je při výběru daní od nich samotných "poměrně" či "zcela" neúčinná.

Ve svém zářijovém šetření položilo CVVM SoÚ AV ČR dotázaným následující otázku: “Jak byste hodnotil činnost následujících politických stran a institucí v posledních dvanácti měsících? Známkujte jako ve škole, kde jednička je nejlepší, pětka nejhorší ocenění.“ \r\nNejlepšího hodnocení – s průměrnou známkou nižší než 3 - se dostalo médiím a prezidentovi.

Nejhůře ze všech zkoumaných oblastí občané hodnotí současný stav korupce a bezpečnosti. Nespokojenost zde vyjádřila výrazná nadpoloviční většina dotázaných, v případě korupce to byly dokonce dvě třetiny z nich. Vedle toho nespokojenost poměrně výrazně převažuje i pokud jde o oblast soudnictví a o stav právního prostředí. Spíše kriticky než pozitivně lidé hodnotí i stav vlastních možností podílet se na rozhodování o veřejných záležitostech a fungování úřadů, i když u těchto oblastí nespokojenost nepřevažuje nad souhrnným podílem těch, kdo jsou spokojeni převážně nebo alespoň napůl.