Suchozemští plži patří k nejlépe prozkoumaným skupinám bezobratlých temperátní a boreální zóny. Díky znalostem o ekologii a rozšíření jednotlivých druhů tak představují výbornou modelovou skupinu pro studium rozmanitých témat. Na příkladu plžů byl zkoumán např. fenomén hnízdovitosti společenstev, rozdíly v biologii a rozšíření velkých a drobných druhů s ohledem na míru pasivního šíření, kvartérní vývoj krajiny nebo třeba latitudinální gradient diverzity. Mnohé otázky však stále zůstávají otevřené, např. vlivy predace a mezidruhové konkurence ve společenstvech plžů nebo vazba některých druhů na podmínky obecně považované za nepříznivé, jako jsou velmi chladné oblasti nebo vápníkem chudá stanoviště.
Land snails are considered one of the best-explored invertebrates of temperate and boreal zones. With respect to the extensive knowledge about their ecology and distribution, land snails make a great model group for studying various topics. Snails contributed to our knowledge about the nestedness of assemblage composition, differences in biology and distribution of large and small species (regarding their ability for passive dispersal), Quaternary landscape evolution, and the latitudinal diversity gradient. Other topics still remain open, such as the effects of predation and interspecific competition among land-snail assemblages and the association of some species to generally unfavourable conditions (e.g. areas of extremely cold temperatures or calcium-poor sites).
-
Otevřené droliny v Českém středohoří obývají druhově bohatá společenstva plžů s řadou taxonů náročných na vápník. Foto M. Horsák
-
Tento hlemýžď zahradní (Helix pomatia) byl pozorován na podzim v jednom z podunajských luhů přibližně 60 cm nad povrchem země. Povšimněte si blanitého „víčka“, které vzniká seschnutím slizu a slouží k připevnění na vegetaci a snížení odparu z povrchu těla. Foto M. Horsák
-
Suchomilky i další příbuzné druhy s oblibou vylézají na vegetaci. Tento jev se stává častější směrem do oblastí teplého klimatu, kde představuje obranu před letální teplotou rozpáleného povrchu a svrchní vrstvy půdy. Snímek z Čenkovské stepi se suchorypkou rýhovanou (Helicopsis striata) na chvojníku dvouklasém (Ephedra distachya) představuje zhmotnění reliktnosti – oba druhy jsou ohrožené relikty glaciálních sprašových stepí. Foto M. Horsák
-
Ovsenka karpatská (Chondrina tatrica) na vápencových skalách kaňonu Hornádu ve Slovenském ráji je se svou skálou natolik těsně spjata, že její ulitu porůstá hned několik druhů lišejníků, takže dokonale splývá s povrchem. Lišejníky poskytují ovsence ochranu tím, že ji činí kryptickou, a ty rostoucí na skále kolem ní zároveň slouží jako potrava. Foto M. Horsák
-
Vrkoč polární (Vertigo extima) – drobný plž s cirkumpolárním rozšířením od Skandinávie až po Aljašku. V Evropě je hojnější v oblastech za polárním kruhem, a pouze tři izolované nálezy ze západního Švédska pocházejí z území po 63. rovnoběžku. Podél severojižního transektu západní Sibiří jsme tento druh nalezli až v zóně severské lesotundry nad 67. rovnoběžkou. Mezi vrkoči to je statný druh, s ulitou až 3 mm vysokou. Foto M. Horsák
-
Nahoře je 4 mm široká ulita blyštivky rýhované (Nesovitrea hammonis) po útoku střevlíka, který páčením kusadly vylámal shora podél švu ulity žlábek umožňující konzumaci plže zataženého dovnitř schránky. Ulita dole patří pouze 1,5 mm velké boděnce malinké (Punctum pygmaeum), jež naopak padla za oběť blyštivce rýhované, jak v přírodě pozoroval a tento dramatický souboj ukončil sebráním obou jedinců autor tohoto článku. Foto M. Horsák
-
Typický otvor na ulitě kruhoústky lesní (Pomatias elegans) vzniklý následkem útoku dravé oleacíny dalmatské (Poiretia cornea). To, že byla kruhoústka skutečně sežrána, dokládá i přítomnost víčka v ústí ulity (dole, tentýž jedinec), jehož jinak účinná ochranná funkce není při útoku oleacíny nic platná. Ulita kruhoústky měří na délku okolo 15 mm, u podstatně větší oleacíny zhruba 45 mm. Foto M. Horsák