Proměny českých socioekonomických hodnot na přelomu století

Výrazná převaha "mainstreamové" neoklasické ekonomie a absence mimoekonomických analýz hospodářského rozměru české transformace po roce 1989 prakticky znemožnila vznik adekvátních domácích socioekonomických studií na dané téma. Otázka dynamiky socioekonomických hodnot a behaviorálních praktik v transformačním procesu byla českými vědci do značné míry přehlížena, s výjimkou teoretických a kvantitativních studií J. Večerníka a kvalitativních prací J. Kabeleho. Zaujala však naopak řadu západních vědeckých pracovníků, inspirovaných recentním vývojem ekonomické sociologie, o jejichž studiích informuje úvodní kapitola tohoto sborníku a které jsou dále užívány jako inspirační zdroj. Úvod tohoto sborníku nadto shrnuje teoretická a metodická východiska v České republice dosud prakticky neznámé ekonomické sociologie a navrhuje jejich aplikaci při studiu dosavadní hospodářské transformace a jejích výsledků, zejména v souvislosti s integrací České republiky do Evropské unie. Informuje o výzkumném projektu Proměny socio-ekonomických hodnot v procesu přibližování ČR k EU, v jehož rámci tento sborník vznikl.

Z. R. Nešpor a P. Holub svou studii věnovali komparaci současných českých a západních kognitivních a mentálních kategorií ovlivňujících socioekonomické chování. Zdůraznili přitom zejména silnou historickou a sociokulturní zakotvenost těchto kategorií a z nich vyplývajících strategií jednání, která v České republice nezahrnuje jen trvající provázanost s obdobím vlády komunistického režimu, ale v řadě ohledů i dobu ještě starší. Sociální a symbolický kapitál z období před rokem 1989 se však zároveň nejrůznějším způsobem propojuje s dosaženými výsledky transformace a se vstupy z vyspělého světa, přičemž dochází k četným multidimenzionálním syntézám, projevujícím se v řadě institučních sfér a v jejich významné provázanosti. Na základě provedeného kvalitativního šetření mezi českými podnikateli, kteří jsou v obchodních stycích se západní Evropou a západními podnikateli v České republice, přitom lze zdůraznit především jejich trvající fundamentálně odlišnou hodnotovou i behaviorální orientaci. Největší rozdíly byly v socioekonomické oblasti nalezeny v případě postoje ke kategorii času (orientace na budoucnost respektive minulost), ve vztahu jedince a nadindividuálních entit včetně postoje ke státu a funkce neformálních sociálních sítí, ve vztahu k majetku, řízení a pracovní činnosti vůbec. Všechny tyto oblasti výraznou měrou ovlivňují výši transakčních nákladů a tím i ekonomickou výkonnost a konkurenceschopnost. To však neznamená absolutní (socio)ekonomickou superioritu západních podnikatelských zvyklostí, norem a strategií nad českými, tím méně v samotném českém prostředí. Platí totiž, že kontext ovlivňuje, takže západní podnikatelé a firmy se v České republice adaptují, ne vždy sice dobrovolně a pozitivně, a navíc české prostředí v některých aspektech ovlivňuje i evropský hospodářský prostor jako celek. Nejdůležitější pozitivní odlišností českého socioekonomického jednání vůči západnímu, vyváženou ovšem řadou jiných negativních aspektů, je specifická funkční flexibilita, která je hojně využívána (a někdy i zneužívána) jak domácími tak i zahraničními firmami v České republice.

Zatímco se autoři první studie zaměřili na fungování podnikatelského prostředí, M. Skovajsa se ve své studii věnoval vývoji jeho institucionálního rámce, zejména ve spojitosti se vstupem České republiky do Evropské unie. Provedl kvalitativní výzkum mezi úředníky na různých stupních státní správy, kteří mají českou integraci na starosti, jejichž zkušenosti a postoje srovnal s hostujícími západními administrátory. Zdůraznil přitom minimální vědomí kulturního šoku při setkání českého státního aparátu s ekonomickou, politickou a právní kulturou vyspělého světa. Negativní aspekty fungování samotného státního aparátu, na prvním místě korupce a informalita, přitom nejsou přehlíženy ani popírány, jejich zdroj však není spatřován v kulturní oblasti ale spíše v jiných faktorech, například nízkých mzdách a absenci dalších motivačních faktorů. Zároveň však upozornil na relativně malé znalosti administrátorů v oblasti praktického fungování institučních struktur vyspělého světa a tím spíše v oblasti, kterou sice ovlivňují avšak do které sami nevstupují, v oblasti podnikatelského prostředí.