Běžné lasery, jejichž příkladem může být třeba laserové ukazovátko, vykazují kromě široké škály vlnových délek i různé stupně zesílení, ale skoro všechny vyžadují velice dlouhou dráhu zesilovaného svazku v optickém prostředí, což se dociluje mnohonásobným odrazem mezi zrcadly na jeho koncích. Výstupní zrcadlo má velice malou propustnost, což si vynucuje nejen mnohonásobný průchod svazku aktivním prostředím, ale také jeho výraznou úzkost. To, co je běžnému uživateli známo jako laser, je tedy jen jediný prvek, který se skládá z laserového prostředí (plyn v trubici nebo kousek polovodiče) omezeného na krajích dvojicí zrcadel, přičemž z jednoho z nich vychází laserový paprsek. Přesto existuje několik málo laserových prostředí, které vykazují tak veliké zesílení, že jim k podstatnému zvýšení intenzity stačí jeden či několik málo průchodů aktivním prostředím. Takový výkonový laser se pak běžné představě vymyká. Příkladem je jódový laser, který je vidět ve virtuální prohlídce. Neprodukuje spojitý svazek světla, ale kratinký impuls neviditelného infračerveného světla, do kterého je ale soustředěna mohutná energie. Protože k podstatnému zesílení stačí jediný průchod, stačí aby se na počátku vyrobil slabounký počáteční světelný impuls (to se děje na oscilátorovém stole viditelném na počátku laserového systému), který pak postupně prochází řetězcem zesilovačů, aby nabíral energii. Ve virtuální prohlídce jsou zesilovače vidět jako oranžové roury o postupně rostoucím průměru. Laserové zesilovače jsou odděleny šedými rourami, což jsou optická zařízení zvaná prostorové filtry, která u jednoprůchodových laserů (kterými zesilovače vlastně jsou) zajišťují rovnoběžnost světelných paprsků v zesilovaném světelném impulsu a zároveň zvětšují jeho průměr. Takový impuls lze pak čočkou soustředit do nepatrné ohniskové skvrnky na terčíku v interakční komoře, která je vidět v následující virtuální prohlídce. Výkonový jódový laser tedy působí jako velice účinný koncentrátor energie v prostoru i čase. Veškerá energie nashromážděná v zesilovačích se soustředí do světelného disku, jehož délka obnáší asi 15 cm a konečný průměr asi 30 cm, který se následně se soustředí čočkou do ohniskové skvrnky o velikosti as desetiny milimetru. V této ohniskové skvrnce je pak intenzita osvětlení tak veliká, že jí žádný materiál neodolá, okamžitě se vypaří a změní se v elektricky nabitý plyn – laserové plazma.