Zemřel Ing. Miroslav Novák, CSc. († 24. 4. 2017)

Je tomu téměř již celý rok, kdy nás opustil náš dlouholetý spolupracovník Ing. Miroslav Novák, CSc. Narodil se v Praze 11. června 1937, jako syn úředníka Československých státních drah, jeho matka byla v domácnosti. Otec mu brzy zemřel. M. Novák studoval na 17. Jedenáctileté střední škole v Praze 4. Maturitou ji ukončil v roce 1955. K pokračujícímu vzdělání nastoupil na Fakultu technické a jaderné fyziky Českého vysokého učení technického v Praze. Tam byl v  prvním semestru po jeho zakončení vybrán ke studiu v Sovětském svazu a vyslán na Fyzikální fakultu Leningradské státní univerzity. Na Moskevskou státní univerzitu byl převeden v roce 1957, kde vysokoškolské studium v roce 1961 na Fyzikální fakultě zakončil.

Obr. 1. Ing. Miroslav Novák, CSc., v roce 1977

Diplomovou práci prováděl na jaderných emulzích ozářených na synchrofázotronu 10 GeV v Laboratoři vysokých energií Spojeného ústavu jaderných problémů v Dubně, a po její obhajobě získal titul inženýra. Po návratu ze Sovětského svazu byl přijat 1. 3. 1961 k práci do Fyzikálního ústavu Československé akademie věd v Praze jako inženýr asistent. Byl zařazen do Oddělení kosmického záření, které vedl prof. RNDr. Václav Petržílka, DrSc. Pracoval tam ve skupině pod vedením RNDr. Jaroslava Pernegra, CSc., která se zabývala experimenty studujícími kosmické záření a později i experimenty na urychlovačích částic, v rámci výzkumu vlastností elementárních částic pomocí fotografických emulzí. Laboratoř se nacházela v Křemencově ulici, naproti známému pivovaru „U Fleků“. Zde se Ing. M. Novák věnoval analýze údajů z experimentů s fotografickými emulzemi, ozářenými na synchrofázotronu v Laboratoři vysokých energií Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy protony vysokých energií. Na svém pracovišti byl rovněž společensky činný, a proto byl vyznamenán v rámci tříčlenné skupiny standartou „Vzorný kolektiv Fyzikálního ústavu 1961 Československé akademie věd v Praze“.

V září 1962 byl vyslán na dlouhodobý studijní pobyt do Laboratoře vysokých energií Spojeného ústavu jaderných výzkumů. Spolu s dvěma dalšími spolupracovníky Oddělení fyziky vysokých energií Fyzikálního ústavu ČSAV - Ing. Janem Hladkým a Ivanem Lehrausem - pracoval ve skupině V. V. Millera. Prováděli přestavbu a ladění kanálu vyvedeného ze synchrofázotronu s energiemi do 10 GeV, vybudovaného podle projektu akademika V. I. Vekslera, ředitele této laboratoře, pro svazek záporných mezonů K, který měl být vyveden do vodíkové bublinové komory. Později se rovněž v oddělení M. I. Solovieva zabýval studiem interakcí mezonů πˉ s nukleony, které se registrovaly v propanové bublinové komoře. Stal se spoluautorem řady publikací v různých vědeckých časopisech.

Po návratu do Prahy se v polovině šedesátých let oženil s laborantkou Oddělení fyziky vysokých energií Fyzikálního ústavu Naděždou Holešovskou. Pracoval nadále na analýze interakcí, produkovaných elementárními částicemi z urychlovačů v Dubně a CERN Ženeva v bublinových komorách. Kandidátskou disertační práci na téma „Trojramenné interakce záporných pionů s impulzem 4 GeV/c v propanové komoře“ podal v roce 1966 a obhájil na Fakultě technické a jaderné fyziky Českého vysokého učení technického v Praze, v únoru roku 1967. Posléze odjel na dlouhodobý pracovní pobyt do Francie, který trval celkem tři roky, do Laboratoire de l’accelerateur lineaire LAL v Orsay, kde se věnoval zpracování snímků při studiu interakcí v bublinových komorách z laboratoří CERN-Ženeva a USA. Stal se tam spoluatorem několika vědeckých publikací. V roce 1970 obdržel cenu Kolegia fyziky Československé akademie věd v Praze.

Počátkem sedmdesátých let, po svém návratu z Francie zpět do Oddělení fyziky vysokých energií Fyzikálního ústavu, vedeném RNDr. J. Fischerem, CSc., se ve své vědecké práci přidal do skupiny založené RNDr. Ing. J. Hladkým, CSc., která již přes rok pracovala v experimentu BIS v Laboratoři vysokých energií Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně - Obr. 2. Elektronický experiment probíhal na serpuchovském protonovém synchrotronu s energiemi do 70 GeV. Naměřené údaje z drátových jiskrových komor a detektorů elektronů a mionů, se registrovaly na magnetických páskách, které se analyzovaly i v Praze. Na účast na uvedeném experimentu byl později rovněž vyslán Ing. M. Novák, CSc., na dlouhodobou služební cestu do této Laboratoře koncem roku 1971 na 1 rok.

Obr. 2. Skupina BIS na poradě v Laboratoři vysokých energií SÚJV Dubna. M. Novák sedí v poslední řadě druhý zleva.

Studovala se transmisní regenerace krátce žijících neutrálních mezonů K ve svazku dlouho žijících, generovaných na vodíkovém terči protony urychlovače, v rámci kolaborace Berlín-Budapešť-Dubna-Praha-Serpuchov-Sofia-Tbilisi. Pro fyzikální statistickou analýzu tohoto efektu vypracoval Ing. M. Novák, CSc., program KSUMX pro počítače zúčastněných laboratoří, kterými prošlo několik milionů studovaných naměřených případů. Výsledky uvedeného experimentu byly publikovány v mnoha prestižních vědeckých časopisech a rovněž v tabulkách částic Review of Particle Properties PDG až do roku 2010, které shromažďují a publikují nejzávažnější výsledky bádání ve fyzice elementárních částic. Za úspěšnou práci od samého začátku experimentu BIS obdržela v roce 1975 skupina čtyř vědeckých pracovníků Oddělení fyziky vysokých energií Fyzikálního ústavu Československé akademie věd v Praze, ve složení RNDr. Antonín Prokeš, CSc., RNDr. Ing. Jan Hladký, CSc., Ing. Miroslav Novák, CSc., a Ing. Jan Votruba, CSc., prestižní Cenu Prezidia ČSAV za významné vědecké práce v oblasti transmisní regenerace neutrálních mezonů K. Blahopřál jim rovněž k jejich vědeckým úspěchům svým dopisem i tehdejší předseda České národní rady v České socialistické republice, Evžen Erban. Na Obr. 3 je fotografie předání Ceny Prezidia ČSAV za významné vědecké práce jeho předsedou, akademikem J. Kožešníkem – v první řadě první zleva. Ing. Miroslav Novák, CSc., stojí v této řadě první zprava a vedle něj RNDr. Ing. Jan Hladký, CSc., a RNDr. Antonín Prokeš, CSc.

Obr. 3. Předávání Ceny Prezidia ČSAV za významné vědecké práce.

Po ukončení experimentu BIS se Ing. M. Novák, CSc., spolu se skupinou z Oddělení vysokých energií a elementárních částic Fyzikálního ústavu ČSAV zúčastnil experimentu BIS-2 na svazku neutronů v Ústavu fyziky vysokých energií v Protvinu u Serpuchova, v rámci uvedené kolaborace laboratoří. Počátkem roku 1974 odjíždí na experiment do Dubny na dva roky. Analýza experimentálních údajů se věnovala zejména studiu rezonancí. Zvláštní pozornost byla věnována nově objevené rezonanci J/ψ v roce 1974 a půvabným částicím. Projekt experimentu na hledání dalších půvabných částic byl podán na podzim roku 1975. Na jaře v roce 1975 odjíždí Ing. M. Novák, CSc., z Laboratoře v Dubně pracovat na této problematice na půl roku do spolupracující laboratoře - Ústavu fyziky vysokých energií Akademie věd Německé demokratické republiky v Berlin-Zeuthen.

Obr. 4. Skupina pracovníků Fyzikálního ústavu na experimentu BIS-2.

Po návratu do Fyzikálního ústavu ČSAV v Praze pokračuje ve studiu rezonancí v experimentu BIS-2 spolu se svými spolupracovníky (viz foto na Obr. 4, kde je Ing. M. Novák, CSc., sedící v první řadě zprava. Vlevo od něj sedí RNDr. A. Prokeš, CSc., a nakloněn stojí Stanislav Němeček. Zprava stojí RNDr. Ing. Jan Hladký, CSc.), dále ještě celou řadu let. V roce 1981 je deseti pracovníkům kolaborace BIS-2 udělena 2. Cena Spojeného ústavu jaderných výzkumů za práci „Transmisní regenerace neutrálních kaonů na deuteronech a neutronech“. Je mezi nimi i Ing. Miroslav Novák, CSc., a RNDr. Antonín Prokeš, CSc.

V roce 1982 je M. Novák pověřen vedením příprav na Mezinárodní školu fyziků 1983 ve spolupráci s SÚJV Dubna a CERN Ženeva.

Po odjezdu vedoucího Oddělení, A. Prokeše do SÚJV Dubna, kde byl jmenován zástupcem ředitele Laboratoře vysokých energií na podzim roku 1984, vzniklo ve Fyzikálním ústavu ČSAV v Praze Společné pracoviště, sestávající z jeho Oddělení fyziky vysokých energií a Nukleárního centra Matematicko-fyzikální fakulty Karlovy univerzity v Praze. Vedoucím pracoviště se stal prof. RNDr. Ivan Úlehla, DrSc., z Nukleárniho centra. Jeho zástupcem byl jmenován Ing. Jaroslav Cvach, CSc., z Oddělení Fyzikálního ústavu. I. Úlehla si vytvořil poradní sbor, ve kterém působil z Fyzikálního ústavu kromě Ing. J. Cvacha, CSc., rovněž Ing. Miroslav Novák, CSc., za skupinu experimentu a Ing. Jiří Niederle, CSc., za skupinu teorie.

Obr. 5. M. Novák přednáší.

Od začátku roku 1986 se M. Novák stává členem vedení Společného pracoviště subnukleární fyziky a vedoucím pracovní skupiny EXPERIMENT I. Řadu let je československým delegátem v elektronickém komitétu SÚJV v Dubně. Ve Fyzikálním ústavu ČSAV byl zařazen do kateborie vedoucí vědecký pracovník.

V listopadu 1983 si M. Novák rozšířil svůj plný pracovní poměr ve Fyzikálním ústavu ČSAV o 0.1 pracovního úvazku na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde ve školním roce 1985-1986 začal učit experimentální metody jaderné fyziky. V této činnosti pokračoval až do roku 1989, Obr. 5.

Ve Fyzikálním ústavu ČSAV se Ing. M. Novák ihned od svého vstupu rovněž často věnoval společenské činnosti, např. v rámci Závodního výboru ROH byl členem jeho kulturní komise. Rovněž vedl odbornou skupinu subnukleární fyziky při FVS Jednoty čs. Matematiků a fyziků apod.

Obr. 6. M. Novák při práci na aparatuře DELPHI v CERN.

Po listopadové revoluci 1989 se bez politického omezování ve Fyzikálním ústavu velmi rozšířila možnost dlouhodobé účasti vědeckých pracovníků v experimentech, které se prováděly na urychlovačích v západních zemích, např. CERN – Ženeva, DESY Hamburg aj. Ing. M. Novák, CSc., se zapojil od roku 1992 do experimentu DELPHI, který probíhal na elektron-pozitronovém collideru LEP v CERN. Spolu se Stanislavem Němečkem, CSc., se podíleli na pracích na aparatuře experimentu pro Phi-taggers v  roce 1994-1995, viz Obr. 6, na kterém je vidět M. Novák při práci. Po skončení činnosti collideru LEP se oba účastnili rozebírání aparatury DELPHI až do jejího konce, v roce 1999-2000.

Od roku 1997 si Ing. M. Novák, CSc., na Fyzikálním ústavu AV ČR zkrátil plný pracovní úvazek na polovinu a od roku 2005 na jeho desetinu. V roce 2003 prošel dále atestací, kde mu byla stanovena kategorie samostatný vědecký pracovník. Výstupní list Fyzikálního ústavu obdržel 28. 11. 2007. Ústav posléze navštěvoval soukromě s povolením vedoucího Oddělení jednou týdně, vždy v ranní době na 1-2 hodiny, kde pracoval na počítači. Každý, kdo přicházel do ústavu pracovat kolem osmé hodiny ráno, ho potkával většinou již na odchodu z ústavu.

Obr. 7. Ing. M. Novák, CSc., v okruhu svých mladých spolupracovníků na zámku ČSAV v Liblicích. Sedí v první řadě vpravo. Ve druhé řadě zleva sedí Petr Reimer, Jiří Chýla a za hlavou M. Nováka Jan Řídký a Jiří Patočka. Ve třetí řadě zleva sedí Ing. Jan Šťastný.

Životní kariéra Ing. M. Nováka, CSc., v oblasti vědy byla beze sporu úspěšná. Byl autorem neb spoluautorem mnoha desítek původních prací. Osobnost Ing. M. Nováka, CSc., však nebyla zcela jednoduchá. Na jeho povahu měla zřejmě i velký vliv atmosféra během jeho univerzitního studia v Sovětském svazu v padesátých létech minulého století, podobně jako na mnoho jiných osob tam studujících. Politická situace té doby tam nebyla zcela jednoduchá, zejména pro cizince. Mnoho ze studujících bylo aktivními členy Komunistické strany Československa. Po návratu na československá pracoviště tam byli často zařazováni jako tzv. „kádrové rezervy“ do domácích pracovních skupin, které žádné členy politických stran neměly. Měli hlídat politický profil celé skupiny a jejích jednotlivých subjektů. Vyvolávali proto u některých svých spolupracovníků často obavy. V tomto ohledu se Ing. M. Novák velice změnil po seznámení se svojí ženou Naděždou Holešovskou, která pocházela z křesťansky založené rodiny. Celá rodina i její okolí, měla na jeho pozitivní změně velký vliv.

Obr. 8. M. Novák v okruhu svých spolupracovníků ve Fyzikálním ústavu. Zprava: M. Novák, P. Závada, M. Smižanská a S. Němeček.

M. Novák byl charakterizován jako člověk skromný, ostýchavý, v kolektivu družný a přívětivý. Často se však jevil i jako samotářský. Někdy se zdálo, jakoby měl vybudován svůj vnitřní svět, ve kterém se velmi rád pohyboval. Projevovalo se to i během jeho účasti v různých konferencích, které byly rovněž organizovány na hradech a zámcích Československé a Slovenské akademie věd, neb jejich rekreačních střediskách, např. i ve slovenských horách. Fotografie na Obr. 7 zachycuje M. Nováka v okruhu svých spolupracovníků, na jedné z mezinárodních porad společných experimentů v Laboratoři vysokých energií Spojeného ústavu jaderných výzkumů Dubna, která se konala na zámku ČSAV v Liblicích (M. Novák sedí v první řadě vpravo). Ve svém volném čase tam velmi rád chodil na vycházky do přírody raději sám, než v různých společných skupinách. Podobně se choval i při společných večerních akcích. Po pracovní době v ústavu v Praze byl však na akcích v kruhu svých spolupracovníků vždy družný – viz Obr. 8, kde na jedné z oslav ve Fyzikálním ústavu stojí M. Novák první zprava. Celý jeho život byl protkán oblibou turistiky. Spolu se svou ženou Naďou prošli na turistických výletech téměř celé Československo. Nebyli majiteli automobilu, raději používali vlak, kde měli výhodu režijní jízdenky, neb Naďa pracovala rovněž řadu let u Československých státních drah. Po odchodu do penze se M. Novák věnoval turistice až do svého skonu. Ve svém samotářství se velmi rád uchyloval téměř každý den na malou zahrádku, kterou získal pronájmem parcely v chatařské oblasti nedaleko od svého bydliště v Praze 3 koncem sedmdesátých let minulého století. Přišel o ni v období privatizace na počátku devadesátých let.

Ing. Miroslav Novák, CSc., zemřel náhle 24. 4. 2017 po týdenním pobytu v nemocnici. Našli ho předtím v jeho bytě příbuzní v kritickém stavu. V nemocnici ho každý den navštěvovali a doufali, že se opět domů navrátí. Poslední jeho vyprovázení proběhlo v památném  kostelíku na Levém Hradci. Popel M. Nováka je rozptýlen na hřbitově kostela sv. Bartoloměje v Libčicích nad Vltavou.

Jan Hladký