Previous Next
Kunsthistorické čtení autobiografií KLÁRA SOUKUPOVÁ Německý soubor studií zabývajících se autobiografickými texty, Das eigene Leben als ästetische Fiktion, by...
Za esejistikou Sylvie Richterové JAKUB ČEŠKA Petr Král měl jistě pravdu, když si ve svém polemickém textu (namířeném proti Kunderovským paradoxům Milana...
Za Jiřím Rambouskem MICHAL PŘIBÁŇ V neděli 4. listopadu 2018 v Brně náhle zemřel literární historik Jiří Rambousek. Zemřel v nedožitých...

Česká literatura 63, 2015/2

Studie

rené bílik

O „živom obraze“. K intermediálnej podstate socialistického realizmu

Štúdia sa orientuje na intermediálny základ súvisiaci s problematikou socialistického realizmu. Impulzom pre takýto prístup k problému boli na jednej strane intermediálne štúdiá orientované na problematiku celistvosti produkcie i recepcie textu v širokom slova zmysle. Na druhej strane boli inšpiráciou zasa výskumy socialistického realizmu, resp. umenia obdobia začínajúceho socializmu, ktoré ukazovali jeho kanonický a doktrinálny základ (K. Clarková), jeho dôraz na výrazovú celostnosť (B. Groys), signalizovali jeho monštruozitu (B. Groys), resp. ukazovali na prepojenie socialistických „každodenných rituálov“ a socialisticko-realistických tematizácií, a to najmä prostredníctvom transmediálne prenášaného naratívneho jadra (R. Bílik). Práve naratívny konštrukt – idea o zákonitom pohybe dejín ku komunizmu – sa ukázal ako invariantný prvok, ktorý je záväzne prítomný v štruktúre „malých“ (každodenných) i veľkých festivít (rituálov) oslavujúcich existenciu „nového sveta“ socializmu i v štruktúre esteticky založených tematizácií tejto „centrálnej idey“; tematizácií literárnych, výtvarných i hudobných. Súčasne sa ukázalo, že tieto tematizácie sú konštruované na princípe „živého sna“, „uskutočneného sna“, s dôrazom na synesteticky založenú kumuláciu výrazových kvalít najmä literárneho textu, predovšetkým kvalít produkujúcich imagináciu „zvučenia“ a „čuchovosti“. Výrazová bohatosť je však v týchto prípadoch paradoxne viazaná na významovú striktnosť, lineárnosť či jednorozmernosť, čo umožňuje označiť princíp socialisticko - realistickej imaginatívnosti pojmami „dostredivá konotatívnosť“ a „kontrolovaná obraznosť“.  Súčasne sa ukázalo, že obrazová skúsenosť, ktorú produkujú socialisticko – realistické obrazy-výjavy-scény je nedoddeliteľne zviazaná s „pojmami sveta vonku“, teda s textom (naratívnym konštruktom), ktorý organizuje ich recepciu a produkciu zmyslu vo vedomí príjemcu. Správajú sa teda ako V. Flusserom analyzované „technické obrazy“. Práve táto väzba na „ústredný text“ a s tým súvisiaca kontrolovaná obraznosť zakladajú podľa autora štúdie, okrem iného, aj základný rozdiel medzi princípom „voľnosti asociácií“, ktorý charakterizoval historickú umeleckú avantgardu a dostredivou konotatívnosťou obraznosti socialistického realizmu.

tereza dědinová

Fantastická literatura v českém kontextu jako výzva literární vědě

Cílem studie je charakterizace fantastické literatury v širším kontextu a nástin dvou typů fantastiky s ohledem na přístup k fantastickým prvkům a na mimotextové souvislosti. Po načrtnutí komplikací spojených s pokusy o definici fantastické literatury ohraničuje fantastičnost z hlediska historického, osobního (halucinace) a ve vztahu k mytickým a náboženským textům, aby posléze představila definici intuitivní metodou s využitím Wittgensteinových rodových podobností. Následné rozdělení na vlastní fantastično a fantastično jako prostředek vyjádření ilustruje odlišné využití fantastických prvků autory spojenými s komunitou příznivců fantastiky a mimo ni, poukazuje na kognitivní mimotextová kritéria významně se podílející na hodnocení fantastických děl a rovněž na nepevnou hranici mezi oběma kategoriemi. Nakonec přistupuje ke vztahu mezi fantastickou a krásnou literaturou úhlem pohledu teorie fantastiky a upozorňuje v tomto kontextu na časté podcenění nefantastické literatury jako opisu skutečnosti. Fantastickou literaturu představuje jako komplexní fenomén uvnitř krásné literatury a nikoli jako úzce žánrovou literaturu určenou vyhraněnému čtenáři.

hana enderlová

Konstituování Holanovy tropiky a sémantiky ve variantách Triumfu smrti

Studie se zabývá vznikem a vývojem Holanovy tropiky a básnické sémantiky od zárodků jejich konstant v Blouznivém vějíři (1926) a jejich prvním ustavením v Triumfu smrti (1930), proměnami v přepracováních této sbírky (1936, 1948) a výslednou podobou v definitivní verzi Triumfu smrti (1965). Pro vydání Triumfu smrti z roku 1930 je příznačná vysoká četnost tropů. Objevují se symboly, řetězce tropů a kombinace různých obrazných pojmenování. V pozdějších verzích Triumfu smrti se postupně vytrácí vliv poetismu. V poslední variantě sbírky výrazně vystupují do popředí rysy „neosymbolismu“ – zvyšuje se koncentrace tropů a abstrakt, tropy se kombinují mezi sebou, dochází ke spojování abstrakt s konkréty. Kumulace tropů spolu s vyšším počtem symbolů má za následek vypjatou obraznost a velké množství významových rovin, které charakterizuje Holanovo zralé dílo. Hlavní tematické roviny Triumfu smrti tvoří dětství, konečnost lidského bytí,  láska, erotika a pochybnosti ve víře v Boha. Důležitým námětem je také poezie. V pozdějších variantách sbírky se obrazy se stávají jemnějšími, náznakovějšími, mizí velké množství pochmurných, kakofonních veršů s tematikou smrti a existenciální úzkosti. Mezi velká témata Triumfu smrti patří touha, její splnění a paradox stesku po nepoznaném. Větší prostor než v první verzi sbírky dostává sexualita, mění se charakter vzpomínek na pominulou lásku. Nezastupitelnou roli hraje neutuchající žízeň po poznání skrytých tajemství jevů a věcí. Zvyšuje se počet otázek, které si lyrický subjekt klade, současně se otázky stávají složitějšími až filozofickými. Holana ovlivnili zejména Karel Hynek Mácha, Otokar Březina, Charles Baudelaire a Guillaume Apollinaire. V přepracováních sbírky se postupně vytrácí inspirace poetismem, zesiluje naopak vliv symbolismu.

Rozhledy

ROBERT KOLÁR - PETR PLECHÁČ

Databáze českých meter a výzkum českého verše 19. století

Text ke stažení v pdf-formátu ZDE.

Prameny

JIŘÍ RAMBOUSEK

Ilegální časopis Detektivky

Text ke stažení v pdf-formátu ZDE.

Recenze

Marie Škarpová – Pavel Kosek – Tomáš Slavický (eds): Fridrich Bridelius: Jesličky, staré nové písničky. / JAKUB IVÁNEK

Marcin Rychlewski: Książka jako towar, książka jako znak. Studia z socjologii literatury / JIŘÍ TRÁVNÍČEK

Robert Ibrahim; Petr Plecháč; Jakub Říha: Úvod do teorie verše  / JAN WIENDL

Alice Jedličková (ed.): O popisu. Praha: Karolinum, 2014. 176 stran / MARKÉTA MAGIDOVÁ

Helena Vyplelová: Večerníček jako televizní a literární fenomén / JANA SEGI LUKAVSKÁ

Erik Gilk: Vítěz i poražený. Prozaik Ladislav Fuks, Brno, Host 2013 / MICHAELA BEČKOVÁ

F. A. Podhajský (ed.): Julek Fučík věčně živý / INA PÍŠOVÁ

Kurt-H. Weber: Die literarische Landschaft / MARTIN TOMÁŠEK

Anotace, recenze a glosy

Odpověď Lence Jirouškové / PAVEL BRODSKÝ

Ke kritice nezvalovské edice v České knižnici od Ivy Málkové / JIŘÍ HOLÝ

Janusz Sławiński (1934–2014) / JIŘÍ TRÁVNÍČEK

Den s korpusem českého verše / KLÁRA ZINDULKOVÁ

Ohlédnutí za haškovským kolokviem / ZDENĚK JEŽEK, BARBORA SVOBODOVÁ

Oprava    

Informatorium

Autoři čísla

Informace pro autory