Geofyzika v archeologii je specifickou aplikací užité geofyziky zabývající se studiem fyzikálních polí a vlastností v tenké (nejčastěji pouze několikametrové) nejsvrchnější části zemské kůry s cílem identifikace a rozlišení objektů i situací různého archeologického významu a antropogenního původu.
Mezi hlavní metody geofyziky v archeologii patří v široké míře využitelné a aplikované magnetometrické, geoelektrické odporové, elektromagnetické metody a radar. Mezi další metody využitelné pro potřeby archeologie (ve více specifických případech) patří gravimetrie, geotermická měření nebo mělká refrakční seismika.
V archeologii všechny geofyzikální metody jak způsobem tak rychlostí sledování lokálních změn fyzikálních veličin patří mezi nejefektivnější nestruktivní metody archeologického průzkumu i výzkumu. V Archeologickém ústavu AV ČR Praha je od roku 1994 geofyzikální pracoviště součástí Oddělení prostorové archeologie.
*
(PDF) – GEOFYZIKA V ARCHEOLOGII – prezentace RNDr. Romana Křivánka
(PDF) – ROLE GEOFYZIKÁLNÍCH MĚŘENÍ V PROJEKTECH ARÚ PRAHA – prezentace RNDr. Romana Křivánka
(PDF) – ROLE GEOFYZIKÁLNÍCH MĚŘENÍ V PROJEKTECH ARÚ PRAHA – prezentace RNDr. Romana Křivánka
(PDF) – NEZNÁMÉ HROBKY NA PYRAMIDOVÝCH POLÍCH aneb výsledky nových geofyzikálních průzkumů v Jižním Abusíru – prezentace RNDr. Romana Křivánka
