V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
ALENA PŔIBÁŇOVÁ
Šedesáté výročí zahájení vydávání brněnského literárního časopisu Host do domu připomněl Památník písemnictví na Moravě výstavou Host do domu — sen o svobodě, kterou si mohli návštěvníci prohlédnout v rajhradském klášteře od listopadu 2014 do června 2015. Expozice důkladně zmapovala příběh časopisu od chvíle, kdy akademik František Trávníček a básník Vítězslav Nezval prosadili zřízení „moravského“ literárního časopisu jako protiváhy či doplňku pražských Literárek a Nového života a kdy jej Adolf Kroupa do této prořídlé rodiny literárních periodik nadšeně přivítal, přes nejslavnější, „skácelovské“ období Hosta v šedesátých letech až k poslednímu, již nedistribuovanému číslu 9 z roku 1970.
LENKA SZENTESIOVÁ
Akékoľvek pojednanie dotýkajúce sa okruhu autobiografickej literatúry zväčša vychádza z dvoch komplementárnych paradigiem: teoreticko-vývinového ukotvenia žánru samotného (a jeho jednotlivých typologických variantov) a, s prihliadnutím na obdobie vzniku konkrétnych textov, zasadením ich výpovede do príslušných dobovo-historických súvislostí. Práve historický kontext vymedzujúci konkrétnu skupinu diel často slúži ako pomocný indikátor recepcie autobiografií rôzneho typu.
EVA KLÍČOVÁ
Normalizace v současnosti patří k badatelsky zřejmě k nejunikavější etapě našich dějin. Je tomu tak nejen proto, že jde o období pamětnicky živé; zároveň jako by zde ležel interpretační klíč k polistopadovým událostem i dnešku, který tvoří rámec toho, jak vnímáme současnost a porevoluční změny. Dnešní společnost se navíc k normalizaci rozhodně nestaví konsenzuálně.
PETR PLECHÁČ
Lingvista Radek Čech, rumunský fyzik Ioan-Iovitz Popescu a německý lingvista slovenského původu Gabriel Altmann věnovali už básnickým textům v minulosti nemalou pozornost ve studiích publikovaných např. v časopisech Glottometrics, Glottotheory či Journal of Quantitative Linguistics. Jejich přístup je důsledně kvantitativní — jeho úkolem není primárně popis a klasifikace, ale formulace statisticky testovatelných hypotéz s ambicemi rozkrýt obecně platné jazykové zákony. Neprodejná publikace Metody kvantitativní analýzy (nejen) básnických textů (elektronická verze volně ke stažení na adrese http://oltk.upol.cz), která vychází v edici QFWFQ Katedry obecné lingvistiky Univerzity Palackého v Olomouci, si klade za cíl přiblížit postupy představené ve výše zmíněných studiích širšímu okruhu čtenářů: „Pokusili [jsme se] napsat knihu, která představí aktuální stav určité části textové kvantitativní lingvistiky v co možná nejpřijatelnější podobě, tudíž — až na malé výjimky — nepředpokládá u čtenáře žádné předchozí znalosti matematiky ani statistiky (kromě některých poznatků nabytých na střední škole)“ (s. 5).
INA PÍŠOVÁ
151. fučíkovská publikace, vydaná po jeho smrti v jeho vlasti, ve svém názvu záměrně nese paradox. Julius Fučík měl zůstat, navzdory popravě v nacistické věznici Plötzensee, věčně živý prostřednictvím svého odkazu a díla. Přesto — respektive právě pro fetišistický charakter snahy udržet jeho dílo v literárním kánonu — se jednou z podob odporu vůči překonanému socialistickému režimu po roce 1989 stalo kácení soch, pamětních desek a literárních pomníků nejslavnější tváře druhého odboje. V roce, kdy nakladatelství Academia ohlásilo vydání prvního dílu vybraných spisů Julia Fučíka Kritiky a eseje v péči brněnského bohemisty Františka A. Podhajského, stojí za připomenutí kolektivní monografie Julek Fučík věčně živý!, která si uložila za cíl vyprávět dál spletitý literárněvědný příběh Reportáže psané na oprátce a jejího autora.