Místopis středověkého města má základní význam pro jeho všestranné poznání, hlavně povahy stavební, obranné, hospodářské, sociální, demografické i kulturní. Podmínkou zpracování jsou vhodné prameny, zejména berní seznamy a městské knihy. Zpracování místopisu města Jihlavy umožnil v českých zemích ojediněle dochovaný soubor rejstříků městské sbírky z let 1425–1442, které jsou vydávány současně, a souvislá řada městských knih. Využití jejich zápisů umožnilo u četných domů přesahy před rok 1425 i za rok 1442. Unikátní u jihlavského místopisu je vzájemná verifikace údajů v oblasti výtvarné – monumentálního nástěnného vyobrazení přepadení města v roce 1402 – i v oblasti literární u velmi časné latinské Chvály Jihlavy ze druhého desetiletí 15. století, kde se podařilo identifikovat více než 30 předních měšťanů a určit jejich domy. Na místopisu založený plán Jihlavy uvnitř hradeb byl opakovaně přetiskován a využíván v různých oborech. Podle místopisu byly také vypracovány modely města. Lze mluvit o vzkříšení středověkého města nejen v jeho stavební podobě, ale také toho, jak tam žili jeho obyvatelé.