Kniha analyzuje kognitivní způsoby, jimiž se děti ve raném věku (3–10 let) vztahují k literatuře, a to především k epice. Výsledkem je studie, která dosud v českém kontextu chyběla: studie, která staví spíše na kognitivních než na psychologizujících či psychoanalytických přístupech a která má i praktický dopad. Může napomoci učitelům na základní škole, ale i rodičům uvědomit si, co se děje v hlavách jejich dětí při setkání s literaturou.
Previous
Next
Marshallův plán pro literaturu
DAGMAR VOBECKÁ
„Intelektuálové na Východě rozuměli intelektuálům na Západě, protože četli stejné knihy,“ napsal ve svém...
Mezi folkloristikou a dějinami literatury
DALIBOR TUREČEK
Monografie Pavla Šidáka je založena tematologicky a pohybuje se na rozhraní literární historie a slovesné...
Slovníky modernistů a paradigmata moderny (zpráva z konference)
BARBORA DOLEŽALOVÁ
Ve dnech 19. a 20. září 2018 proběhla v Moravské zemské knihovně konference s názvem Slovníky...