Antilopa vraná (Hippotragus niger) zahrnuje 4-5 tradičních poddruhů v jižní a východní Africe. Jedním z nejméně prozkoumaných a nejvzácnějších, ale zároveň nejzajímavějších je H. n. variani z izolované populace v Angole. Diskutována její historie, morfologie, stupeň ohrožení i problematické postavení taxonu na základě molekulárně biologických studií.

Anonymus (2005): At last: Photographic proof the giant sable antelope survived the civil war. Gnusletter 24(1): 2.

Anonymus (2005): Angolian wins UK´s top conservation award from HRH The Princess Royal. Gnusletter 25(1): 5-6.

Dobroruka L. J. (1987): Antilopy V. - Přímorožci. Živa XXX(6): 230-232.

Estes R. D. (2000): Paleolithic art as a resource in artiodactyl paleobiology, str. 234-246. In: Vrba E. S.,

Schaller G. B. (eds.), 2000. Antelopes, deer, and relatives – Fossil record, Behavioral Ecology, Systematics, and Conservation, Yale University Press, New Haven and London, 342 str.

Groves C. P. (1983): A new subspecies of Sable antelope, Hippotragus niger (Hartus 1838). Rev. Zool. afr. 97(4): 821-828.

Iyengar A., Diniz F. M., Gilbert T., Woodfine T., Knowles J., Maclean N. (2006): Structure and evolution of the mitochondrial control region in oryx. Molecular Phylogenetics and Evolution 40: 305-314.

Kingdon J. (1997): The Kingdon field guide to African mammals. Natural World, Academic Press, San Diego, 465 str. 

Pitra C., VazPinto P., O´Keeffe B. W. J., Willows-Munro S., van Vuuren B. J., Robinson T. J. (2006): DNA-led rediscovery of the giant sable antelope in Angola. Eur. J. Wildl. Res. 52: 145-152.

Robovský J., Zrzavý J. (2007): Senzační objev druhého levharta obláčkového? Když se novým druhem stane starý známý. Vesmír 86(9): 568-571.

Volf J. (1994): Antilopa vraná a její chov v pražské zoo. Živa XLII(2): 88-89.

Walker J. F. (2002): A certain curve of horn. The hundred-year quest for the Giant Sable Antelope in Angola. Atlantic Monthly Press, New York, 478 str.

The Sable Antelope (Hippotragus niger) includes four to five traditional subspecies inhabiting southern and eastern Africa. One of the least known and rarest, but at the same time the most interesting is H. n. variani from an isolated population in Angola. Its history, morphology, conservation status and rather disputable classification based on the recent studies in molecular genetics are discussed in this article.