Důvěra, občanská participace a legitimita demokracie v České republice

Kapitola analyzuje na datech z European Values Survey 1991, 1999 a 2008, zda k legitimitě demokracie v ČR přispívá vedle důvěry v instituce, spokojenosti s řízením země také kolektivní sociální kapitál (sociální důvěra, sítě občanské angažovanosti). Výsledky neprokázaly existenci významného vztahu mezi sociální důvěrou a participací; důvěra v instituce je pouze velmi slabě korelována se členstvím v některých organizacích (sociální služby, lidská práva) a negativně s nekonvenční participací. Také vztah důvěry v instituce a sociální důvěry je slabý. Legitimitu režimu sociální důvěra neovlivňuje prakticky vůbec, důvěra v instituce pouze velmi slabě. V ČR není legitimita příliš založena na spokojenosti občanů s aktuálním fungováním institucí. Zjištěné souvislosti neodpovídají východiskům kulturních teorií, lépe je vysvětlují teorie institucionální, které důvěru v instituce chápou jako politicky endogenní utvářející se zejména na základě politických podnětů.