Ležící pozůstalost a řízení proti ní
Autor článku se zamýšlí nad případy, kdy by v období mezi smrtí zůstavitele a nabytím dědictví dědicem nebo dědici měl dědictví nabýt někdo třetí, a to konkrétně stát v důsledku záboru nebo konfiskace. Autor se domnívá, že řízení v těchto věcech je správním řízením proti zesnulému a vydání správního rozhodnutí v takovém řízení by bylo nicotným aktem, neboť ležící pozůstalost nemá žádnou způsobilost být účastníkem správního řízení, ani ji nelze považovat za zástupce zemřelého.