Termín epibiont označuje jakýkoli organismus, který dlouhodobě žije na povrchu jiného živého organismu. Hostitel epibionta bývá označován jako bazibiont (tedy žijící pod ním). Vzájemný vztah epibionta a bazibionta je dlouhodobý, někdy dokonce trvalý, a proto řadíme epibionty mezi symbiotické organismy. Epibióza je většinou fakultativní, pouze v menším procentu případů ji můžeme považovat za obligátní – pro epibionta životně nutnou. Článek pojednává o všudypřítomnosti a diverzitě epibiontů i škále jejich vzájemných vztahů s hostiteli.
Ukázkové video a pdf přílohy s pracovními listy k výuce najdete níže pod galerií obrázků.
The term epibiont is used to describe any organism that lives long-term on the surface of another living organism. The epibiont’s host is usually designated as a basibiont (i. e. living underneath). The mutual relationship between the epibiont and the basibiont is long-term and sometimes even permanent. Hence we classify epibionts among the symbiotic organisms. Epibiosis is for the most part optional, and only in a small percentage of cases can we consider it to be mandatory and vital for the survival of the epibiont. This article deals with the omnipresence and diversity of epibionts and the range of their mutual relations with the host.
-
Ischnocerní všenky často využívají ptačí kloše (zejména rod Ornithomyia) k přenosu (forézie) z jednoho ptačího hostitele na druhého. Foto J. Bulantová
-
Prostor mezi chelicerami některých pavouků (na obr. sklípkan rodu Cyriocosmus) využívají za své obydlí různí roztoči, kteří zde nacházejí nejen úkryt a ochranu, ale i potravu. Foto J. Bulantová
-
Rudomořská rohovitka (Subergorgia) se stala podkladem pro postupně se rozrůstající kulovitou kolonii mnohoštětinatých červů (Serpulidae) ukrytých v tenkých vápenatých trubičkách. Foto A. Petrusek
-
Krabi rodu Maja se aktivně maskují kousky řas, které na tomto netradičním substrátu dále rostou. Při každém svlékání si však krabi musejí „zahrádku“ obnovit – k tomu často poslouží i řasy rostoucí na svlečce původního krunýře. Foto A. Petrusek
-
Tillandsia capillaris. Tilandsie dokážou růst nejen na stromech, ale i na drátech elektrického vedení. V tropických a subtropických oblastech jejich porosty často zatěžují síť tak, že je specializovaní pracovníci systematicky shazují. La Paz, Bolívie. Foto T. Urfus
-
Tilandsie se přizpůsobily zároveň nedostatku srážek, takže běžně rostou na povrchu sloupovitých kaktusů. Tillandsia tehuacana na Cephalocereus columna-trajani, Tehuacán, Puebla, Mexiko. Foto T. Urfus
-
Zejména ve vlhkém prostředí tropických lesů poskytují kmeny, ale především listy rostlin vhodný podklad pro růst mnoha dalších organismů. Epibionti z řad hub, lišejníků či řas často vytvářejí na svém hostiteli druhově velmi bohatá společenstva. Foto J. Votýpka
Nálevníci rodu Vorticella jsou k podkladu přichyceni „stopkou“, která je schopna se při vyrušení spirálovitě smrštit. Při tomto pohybu zároveň dochází i k zatažení věnce brv sloužícího k filtrování potravy. Orig. Jana Bulantová