Časopis - Archiv

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

nenechte se ničím zmást – ano, opravdu máte před sebou další číslo časopisu Naše společnost. Jak je patrné na první pohled, v letošním roce jsme se odhodlali k další inovaci.

Článek se zaměřuje na metody měření korupce, kdy nejprve popisuje tři generace indikátorů, které měří korupci, a poté je kvalitativně a kvantitativně srovnává. Vzhledem k tomu, že korupce je skrytá aktivita, kterou je velmi obtížné měřit přímo; neexistují žádné oficiální statistiky o počtu případů korupce. Z tohoto důvodu je možné měřit korupci pouze nepřímými indikátory a je velmi těžké říci, zda jsou tyto ukazatele spolehlivé a skutečně měří korupční jevy v dané zemi. V průběhu let bylo vyvinuto velké množství různých ukazatelů, které se snaží zachytit a odhadnout korupci, někteří z nich měří vnímání korupce, jiní se snaží použít "tvrdé údaje" k prozkoumání úrovně korupce v zemi a některé další kombinovat různé ukazatele, vážit je a poté publikovat kompozitní ukazatele, které se snaží zachytit celkovou korupci v zemi.

Nenáhodný výběr reprodukčních partnerů v lidské populaci, tedy výběrové párování, pozorujeme stabilně po dekády napříč společnostmi, včetně České republiky. Společenské vědy věnují nejvíce pozornosti homogamii, manželství sobě podobných párů, a to díky jejímu potenciálnímu dopadu na společnost. Vysoká homogamie ve společnosti může znamenat velkou uzavřenost jednotlivých skupin, zabraňovat sociální mobilitě, poukazovat na rasové napětí ve společnosti a zvyšovat nerovnost.

Cílem tohoto článku je informovat především kvantitativně zaměřené sociální vědkyně a vědce o základních vlastnostech velkých dat a představit možnosti a omezení využívání těchto dat v sociálně vědním výzkumu. Text postupně zprostředkovává informace o třech základních typech velkých dat, tak jak jsou rozlišovány v současné metodologické literatuře – administrativních datech, transakčních datech a datech ze sociálních sítí – a ilustruje na příkladech, k čemu je možné tato data využít v oblasti kvantitativního sociologického výzkumu, jehož dominantní metoda – výběrové dotazníkové šetření – se podle mnohých ocitla v krizi, zejména z důvodu snižující se návratnost šetření ve většině vyspělých zemí a upadající důvěry veřejnosti v průzkumy veřejného mínění.

Internet je v životě velké části současných lidí téměř všudypřítomný a současně je tok informací, které „protékají“ webovým prostorem, z celospolečenského hlediska nepředstavitelně mohutný. Ovšem zároveň je internet jen poměrně zřídka využíván jako významný zdroj pro analýzy v sociálních a humanitních vědách. A pokud již užíván je, tak pouze pro zkoumání toho, co se děje právě teď, bez vztahu k minulosti a k dimenzi sociální změny.

Laická i odborná veřejnost si často klade otázku, jak dopadnou budoucí volby. Do středu pozornos-ti se tak dostávají předvolební výzkumy, diskutuje se to, jak jsou tyto výzkumy schopny odhadovat, jak volby dopadnou; kritice je podrobována jejich metodika (viz např. [Krejčí 2004]). Česká tele-vize (dále ČT), jako jeden z nejvýznamnějších zadavatelů průzkumů veřejného mínění v ČR [Fri-čová 2013], vychází vstříc těm, kteří chtějí zkoumat kvalitu a povahu dat, která toto veřejnoprávní médium zveřejňuje, a případně dělat hlubší analýzy. ČT proto zveřejňuje data z předvolebních výzkumů a výzkumů pravidelně sledujících volební postoje a názory na aktuální témata. Data slou-ží České televizi jako základ také pro diskuse (například pro otázky Václava Moravce) – na jejich základě jsou vybírána témata a hosté do vysílání. Aktuality a zprávy založené na datech sebraných pro ČT jsou dostupné na stránkách ČT. [ceskatelevize.cz 2018] V každém publikovaném článku je odkaz na aktuální výzkumnou zprávu, která obsahuje základní analýzy z dat z příslušné vlny.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

otevíráte letošní druhé číslo, které obsahuje tři odborné stati a další – věříme, že informačně zajímavé – texty.

Článek se snaží přispět do diskuze konceptu sociální odpovědnosti firem méně studovanou oblastí dopadů příspěvků od firem na lokální a regionální rozvoj z pohledu samospráv a obyvatel obcí. Tento koncept je nejčastěji studován z pohledu korporací a bez prostorové dimenze, která ale hraje nezanedbatelnou roli v rozhodování firem o alokaci prostředků. Tuto mezeru ve výzkumu se článek snaží zaplnit studiem případu prostorové distribuce finančních darů od firmy ČEZ obcím v okolí jaderné elektrárny Dukovany ležící na periferním rozhraní Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje. Nemalými finančními prostředky, které posílá do obecních rozpočtů, se snaží obyvatelům v okolí elektrárny kompenzovat rizika spojená s její lokalizací.

Cílem článku na obecné rovině je zhodnocení účasti obyvatel Česka na vybraných typech aktivit podporujících veřejný zájem (mj. účast na veřejném projednávání k některému z místních problémů, účast na dobrovolné akci, účast na finanční sbírce či podpis petice) a na těchto aktivitách jako celku. Na základě rešerše literatury je stanoveno, že pojmy angažovanost a participace jsou vnímány jako synonyma. V teoretické části jsou diskutovány prediktory angažovanosti, přičemž jako stěžejní se jeví dle většiny autorů vzdělání, což se promítlo do formulace první hypotézy (H1): Angažovanost občanů je pozitivně ovlivněna výší jejich dosaženého vzdělání. Naopak v Česku nebyl doposud šířeji řešen vztah životní spokojenosti a angažovanosti, proto je formulována druhá hypotéza (H2): Existuje souvislost mezi životní spokojeností občanů a jejich angažovaností, přičemž aktivnější občané jsou spokojenější.

Cílem tohoto článku je přispět ke zkoumání dějin české sociologie rozborem časopisu Acta Universitatis Carolinae Philosophica et Historica – Studia Sociologica (AUC StS), který vydává Katedra sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Toto méně známé periodikum lze po téměř 50 letech existence považovat i za dokument vývoje a peripetií části české (resp. československé) sociologie. V textu přibližujeme hlavní rysy periodika a diskutujeme jeho pozici a význam v rámci české sociologie. Kromě běžných postupů obsahové analýzy využíváme i metodologicky inovativní analýzu citačních sítí. Jedním z důležitých cílů textu je tak i posouzení vhodnosti využitých metod pro zodpovídání podobných výzkumných otázek.

Kniha představuje možnosti zkoumání mluveného slova v rámci několika přístupů kvalitativní analýzy. Text je rozdělen do tří hlavních částí věnovaných narativní analýze, konverzační analýze a analýze diskurzu. Každá kapitola poskytuje obecné seznámení se základy uvedených přístupů k datům pocházejícím z výpovědí a konverzací a poté popisuje specifické metody pro sběr dat (například focus groups) a pro analýzu dat (kupříkladu kritická diskurzní analýza). Autorky jdou cestou výběru typických zástupců, spíše než by byly vedeny snahou o vyčerpávající popis, takže některé významné přístupy nejsou diskutovány – například diskurzivní psychologie. Pozitivním důsledkem ovšem je, že text není přetížen kupením jmen stále dalších škol a jejich zástupců. To je velmi výhodné pro studenty, kteří navštěvují úvodní nebo „intermediate“ kurzy kvalitativní analýzy, ale pravděpodobně ne tolik pro ty, kdo již mají rozsáhlejší zkušenosti z výzkumu.

Bezprecedentní možnosti archivace a sdílení informací vedou v naší současné společnosti k tomu, že se obraz minulosti zachycené ve vzpomínkách a vyprávěních přímých pamětníků stává důležitým zdrojem našeho (laického i odborného) vědění o této minulosti. S ohledem na rostoucí počet archivovaných orálněhistorických interview (dále OHI), často dostupných na internetu či na specializovaných pracovištích, lze orální historii využít jako specifický zdroj dat, analyzovatelných (mimo jiné) i ze sociologického hlediska. Bližší představení jednoho z takových zdrojů, konkrétně Archivu vizuální historie USC Shoah Foundation, přístupného v Praze prostřednictvím Centra vizuální historie Malach, je hlavním cílem tohoto textu.

Ve dnech 12. až 13. září 2017 proběhl každoroční Expertní seminář CESSDA, kterého se účastnil i Český sociálněvědní datový archiv (ČSDA) Sociologického ústavu Akademie věd, pořadatel loňského ročníku, který proběhl v Praze. Letos se seminář uskutečnil v norském Bergenu pod záštitou Norského centra pro výzkumná data (NSD).

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

první číslo roku 2017 přináší novinky: Členem redakčního týmu se stal Martin Vávra z Českého sociálněvědního datového archivu a od tohoto čísla se také mění a rozšiřuje členění rubrik časopisu. Nově kromě odborných statí ze sociálněvědní oblasti, jež jsou tradiční náplní časopisu, vznikla rubrika s názvem Metodologie sociálního výzkumu, která se bude zaměřovat na odborné stati s touto problematikou. Kromě toho aktuální číslo obsahuje rovněž dvě rubriky s texty neprocházejícími recenzním řízením: Recenze (rubrika otevřena všem zájemcům a napsání recenze na novější české nebo zahraniční sociálněvědní publikace) a Datové zdroje (krátké informace o datových souborech nebo projektech, ze kterých lze čerpat data pro výzkum). Celkově vám v tomto čísle předkládáme tři odborné články.

Cílem textu je analyzovat shodu mezi náboženstvím jedince a odhadu jeho náboženství blízkou osobou. Respektive, s jakou přesností jsou rodiče schopni odhadnout víru svých dětí a naopak děti víru svých rodičů. Otázka, kterou si klademe, zní: jaká je shoda představ o (ne)úspěšném přenosu religiozity mezi přímými aktéry (rodič/dítě) v post-socializační fázi. Určení míry spolehlivosti odhadu podle nás naznačuje, zda náboženská socializace funguje. Tento jev nás zajímá proto, jelikož socializaci chápeme nikoli jako jednosměrný a neproblematický proces, ale naopak ji nahlížíme jako výsledek vzájemných, opakujících se interakcí (rodič/dítě) s řadou dalších intervenujících vlivů. Míru spolehlivosti odhadu chápeme v tomto kontextu jako určitý indikátor vypovídající o náboženské socializaci a i kontinuitě náboženské paměti v rodině. V předkládaném textu propojujeme teorii socializace a náboženské paměti, kde využíváme konceptualizaci paměti Jana Assmanna.

Četné poznatky charakterizují proces politické socializace jako přenos politického jednání a chování z generace na generaci. V souvislosti s politickými změnami proběhlými od roku 1945 se, podmínkách České republiky, nabízí nejen perspektiva generační kontinuity, ale i diskontinuity. Článek se zabývá vlivem rodičů a dalších socializačních činitelů na politickou sebeidentifikaci české populace, resp. hlavních věkových skupin: mladých lidí do 29 let, mladší střední generace 30-44 let, starší střední generace 45-59let a 60letých a starších a jejich rodičů. Východiskem úvah je teorie sociální změny a propojení politické socializace na mikro a makro úrovni.

Předložená stať má charakter přehledové a úvodní studie, jejímž cílem je především seznámit české sociální vědce a vědkyně s konceptem ekvivalence a metodou blokového modelování v analýze sociálních sítí (social network analysis; SNA). Po úvodním představení základních pojmů SNA, jako uzel a vazba, jejích základních metrik, jako míry centrality či míry koheze sítě, přecházím k pojmům role a pozice a jejich konceptualizaci v rámci SNA coby uskupení uzlů s podobnými vazbami, což vymezuji proti algoritmům pro odhalování kohezivních podskupin uzlů. Následně se dostávám k definici a porovnání dvou nejčastěji užívaných typů ekvivalence – strukturní, která je striktní, ale široce aplikovatelná, a regulární, která je sice volnější, leč její aplikace je omezená.

Ivan Chorvát a Roman Džambazovič jsou editory a zároveň i jedněmi z autorů knihy Rodina na Slovensku v teórii a vo výskume (2015). Přestože se rodina stává ústředním tématem této publikace, jako taková není nikde definována. Čtenář získává přesnější představu o tom, jak je pojímána, díky tomu, co editoři ukazují jako oblast zájmu představované knihy – nejrůznější partnerské, rodinné a reprodukční vzorce (s. 7). Z toho je patrné, že chápání rodiny reflektuje její měnící se podobu, zejména to, že ne vždy vychází z oficiálních vazeb.

HBSC je mezinárodní výzkumná studie zabývající se otázkou zdraví dětí v období druhého stupně povinné školní docházky až po období mladé dospělosti. „Studie HBSC je klíčovým zdrojem dat o životě dospívajících jedenácti-, třinácti- a patnáctiletých dětí a zároveň důležitým nástrojem preventivních snah v této oblasti. Mapuje úroveň pohybové aktivity, trávení volného času, šikanu, užívání alkoholu, tabákových výrobků, marihuany a další determinanty zdraví v sociálním kontextu rodiny, školy a vrstevníků“ [Sýkorová Dvorníková 2016].

The Generations & Gender Programme (GGP) je mezinárodní výzkumný projekt, který sbírá a veřejně poskytuje data z výzkumů týkajících se zejména genderových aspektů společenského života a vztahů mezi generacemi. Výzkum se zaměřuje na populaci ve věku 18–79 let v 19 zemích světa. Kromě České republiky se výzkumů účastní Austrálie, Rakousko, Belgie, Bulharsko, Estonsko, Francie, Gruzie, Německo, Maďarsko, Itálie, Japonsko, Litva, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rumunsko, Rusko a Švédsko [Welcome to GGP 2016].

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

druhé číslo roku 2016 obsahuje tři články, které se věnují aktuálním společenským fenoménům na pomezí sociologie a demografie, politologie a veřejného mínění, ale také sociologie místa a destinačního managementu. Věříme, že vám přinesou zajímavé a hodnotné poznatky.

Tzv. opoziční smlouva, kterou po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1998 uzavřely ČSSD a ODS a která utvořila základ existence menšinové vlády ČSSD v období let 1998 až 2002, je dodnes jedním z nejspornějších momentů politického vývoje po roce 1989. V obecném povědomí a v publicistickém diskursu přitom převládá kategoricky negativní, odsuzující hodnocení smlouvy jako excesu vybočujícího z demokratického rámce, který byl katalyzátorem systémové korupce a klientelismu a který se stal zdrojem hluboké skepse a nedůvěry ve vztahu k politice ze strany české veřejnosti. V odborných textech se lze rovněž setkat se silně kritickým přístupem k opoziční smlouvě, ale řada prací srovnávajících ji s případy vzniku a fungování menšinových vlád v jiných zemích, případně zabývajících se okolnostmi jejího vzniku a vývojem situace v období její existence naopak ukazuje, že šlo o poměrně standardní příklad menšinové vlády s nepříliš rozvinutou institucionální podporou.

Přeshraniční spolupráce mezi Čechy a Sasy se dnes odvíjí skutečně v celé řadě oblastí. Spolupracují spolu obce, kraje, ale také spolky, školy a další subjekty. Pojítkem aktivit v posledních letech je také odkaz na hornickou tradici, která je charakteristická pro region Krušných hor. Tato studie se zaměří na tento aspekt spolupráce především z oblasti cestovního ruchu. Předmětem šetření je zde Stříbrná stezka a to, jaký potenciál sehrává v přeshraničních aktivitách. Stříbrná stezka je primárně aktivitou saského destinačního managementu a spojuje města Zwickau a Drážďany, ovšem díky své odbočce v Annaberg-Buchholzu na české území do Božího Daru a dále do Ostrova zasahuje také na české území.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

v prvním letošním čísle vám opět předkládáme zajímavý mix článků na aktuální témata z pohledu sociologie, antropologie i mediálních studií. Než vám je představím podrobněji, upozorním na dvě formální změny ve struktuře publikovaných článků. Počínaje tímto číslem byl klasický abstrakt nahrazen tzv. rozšířeným abstraktem (extended abstract), který umožní i zahraničním čtenářům podrobněji poznat obsah a zjištění (většinou česky) publikovaných textů v našem časopisu. A ze stejného důvodu budou také tabulky a grafy v odborných článcích nadále uváděny rovněž v anglickém překladu.