2004/1

Práce, a mám teď na mysli zejména práci mající formu placeného zaměstnání, zaujímá v životě prakticky každého člověka důležité místo. Svůj význam má však práce nejen pro jedince, který ve svém produktivním věku v zaměstnání často tráví více než třetinu svého všedního dne, ale nepochybně i pro společnost. I přes měnící se význam a roli práce v současné společnosti [viz Mareš 2004] považuje stále většina lidí práci za samozřejmou součást života.

Reforma veřejných financí se v průběhu období posledních dvou let stala dominantním tématem české politiky. Kabinet premiéra Vladimíra Špidly ji nedlouho po svém ustavení vyhlásil jako ústřední prvek své vládní agendy pro celé volební období a samotný pojem reforma veřejných financí již dlouho představuje jeden z nejfrekventovanějších termínů veřejných vystoupení koaličních i opozičních politiků nebo vnitropolitických komentářů a zpravodajství hlavních sdělovacích prostředků.

Jednou z nejžhavějších demografických otázek současnosti jsou příčiny poklesu úrovně plodnosti. V zásadě lze říci, že existují dva hlavní směry, které se snaží tuto změnu vysvětlit. První z nich vidí příčinu hlavně v ekonomických faktorech, tedy v tom, že mladí lidé nejsou dostatečně ekonomicky zajištěni a nemohou si dovolit rodinu založit (nebo mít více dětí), ani kdyby chtěli.

Zde prezentované výsledky vycházejí zejména z šetření Centra pro výzkum veřejného mínění provedeného v rámci projektu „Naše společnost 2004“ v březnu tohoto roku na souboru 1056 respondentů, reprezentujícím populaci České republiky ve věku od 15 let. Toto šetření se v základní rovině snažilo o zachycení spokojenosti obyvatel s životním prostředím a s jeho některými složkami.

Otázka rovných příležitostí mužů a žen nebyla dlouhou dobu v České republice politickým tématem. Situace se však výrazně změnila v průběhu prohlubující se evropské integrace, kdy se vláda zavázala řešit nerovné postavení mužů a žen v mnoha sférách. Přesto je nutné konstatovat, že otázka rovných příležitostí leží dosud v české politice na okraji zájmu.

KSČM představuje ve středoevropském regionu jisté unikum - v žádné z postkomunistických zemí nehraje komunistická (z komunistické strany vzešlá) a zároveň jen málo transformovaná strana analogickou úlohu ve stranickém systému, v žádné z nich nemá tak vysokou (a nejen to: vzrůstající) voličskou podporu. V Polsku, v Maďarsku (ale např. i ve Slovinsku) tamnější postkomunistické strany převzaly politiku svých reformních křídel, prohloubily ji a důsledně v ní pokračovaly.

Máte před sebou první číslo druhého ročníku časopisu Naše společnost, který vydává Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR.